TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Dajli medajli-[import z mamil.cz]

S koncem roku se blíží bilancování, nostalgie a podobné věci. Dívám se tu na poličku, kdy se mi nastřádalo pár finisherských medailí a přemýšlím, jestli je dobře dávat medaile za účast nebo ne. 

Vlastně mě k tomu trochu dosťouchl syn – párkrát se mnou běžel a medaile byla – a pak měl cvičení v Sokole a tam se odměňují jen první tři – ostatní jen mini diplom za účast. A najednou “táto, proč nemám taky madaili?”

Dajli medajli… Ale jo, proč? Kromě ceny útěchy za obvykle předražené startovné, že ano. Takže to vypadá, že se tu šmahem snažím odsoudit medaile za účast. 

Ani náhodou. 

Můj první maraton – a kdybych po těch stech hodinách na trase nedostal tu placku, přišlo by mi to líto. Přesto, že na nějakém šestitisícím místě nemám nárok. Jak to? Tohle každej neuběhne!

A opět – ostatní jsou hezké zpestření, ale význam a smyslu pro mě nemají. Dokonce ani nemám speciální poličku či věšáček na medaile…

Dokud bude běhání masovka, všichni budou chtít za účast a ne za výkon. A já si nebudu lámat hlavu blbostma.

K limitu blíž -[import z mamil.cz]

Už jsem zmiňoval na Twitteru, že plány na letošek by mohly vyjít. Na začátku listopadu to bylo do pěkných kulatých 2500 kilometrů pár stovek, ale pak přišla nějaké ta rýmička a rázem bylo vše jinak.  

Zkrátka na prosinec mi vyšlo přes 250 km do limitu. Jasně, pro někoho to není moc a při tréninku na maraton jsem byl na konci i na 300 za měsíc – ale to bylo před maratonem.  

Nicméně plán jsem sestavil. Neřeší, kudy běhat, ale kolik a kdy. A nechává dost místa na odpočinek – což je důležité. Vlastně je to fajn – mám pocit, že pořád odpočívám a kilometry utěšeně naskakují.  

A teď vyhodnocení před posledními prosincovými čtrnácti dny: 90 do konce. Necelých 50 za týden. Pokud nepřijde rýmička nebo fakt totálně psí počasí, mělo by se zadařit.  

Jasně, zkřížené prsty a jen to šeptám, aby mě zákon schválnosti a další mrchy neslyšeli. 

Vánoční běh-[import z mamil.cz]

Jednou za nějakou dobu si dopřeju komerční masovku – takže letos i loni předvánocní běh.

Syn si dal nesoutěžní dětský, prý 1km. Za 3:14, takže tomu kilometru úplně nevěřím. Nebo ho dám na atletiku. Už zítra.

Dospěláci pětku, tentokrát s novou zatáčkou na Štvanici, takže to těch pět bylo. Loni jsem nastupoval po nemoci a nějak nachcípanej (vím, že jsem běžel v zimní bundě), letos docela v pohodě a uvažoval jsem o nějakém tom rychlejším čase.

Ale to bych se nesměl zaseknout na startu někde v polovině a pře pár užších míst se neprodrat dopředu. Ale co, byla to sranda akce, tak kam se honit.

Zase mě překvapilo, kolik lidí musí na 5km pravidelně hydratovat (flaška v ruce), lapat po dechu (třetí kilometr v tempu 6/km) a na čtvrtém už jenom jít.

Dobře, syn taky přepálil, ale tomu je pět :)

Počasí dobré, high-five se Santou, Sobem a Medvědem (ne, neptejte se), parkování za devatero horama a řekama, kde je zóna a místi aspoň na jedno auto, občerstvení, organizace… Prostě závod „starejte se o mě“.

 Točil jsem video – z kamery 35 minut záznamu, Quik to stáhnul na 50s a nemám pocit, že něco podstatného zapomněl. Video na Youtune a stejně čekám, že mě nějakej automat zařízne za autorské práva. Jo, to kratší, samozřejmě. Nedovedu si představit, kdo by se chtěl na tu půlhodinu dívat.

 

Štědrodenní kondiční běh-[import z mamil.cz]

Tedy spíš štědroranní – v osm v Krčáku u Altánu. Pro mě už potřetí, takže tradice zavazuje, no ne ?

https://www.facebook.com/events/2118827041552281/

 

Skoro v háji-[import z mamil.cz]

sdfgsdfg

Běh 17. listopadu -[import z mamil.cz]

ne, nejedná se o nějaký závod či masově organizovanou akci, to mi jen druhý běh po nemoci vyšel na výročí Sametové revoluce. A když jsem tak plánoval trasu, jedna z variant byla i přes Národní třídu.

Kam jsem nakonec neběžel. 

Všichni si tu Sametovku připomínáme – někdo se slzou v oku při pohledu na Havla, někdo vzpomíná na pendrek, někdo, jak za komančů bylo skvěle. 

Odbočím. Není mi dvacet. Ani třicet. Takže jsem to zažil na vlastní kůži. Jak rozvinutý socialismus, sametovou revoluci, opatrné, nicméně nadšené očekávání svobody i rozvinutou Unii. Tenkrát stačilo málo a stál jsem s Havlem na balkoně, leč nestalo se a já jen zíral, jak kolem mě proletěly dějiny. 

Ne, nelituji toho, i když pak celý můj život mohl být zcela jiný. 

Takhle jsem zažil to šedé bezčasí budování socialismu, co se doma říká a neříká se na veřejnosti, co se naopak veřejně podporuje, ale hlavně ne moc aktivně. Pak tu změnu, kdy nikdo nechápal, co se vlastně děje až najednou byly komunisti pryč a Havel na Hradě. Nebo to tak vypadalo. 

A porevoluční roky. Jako skejťák (a pak i bruslař) byla nová svoboda prožitá ještě intenzivněji a nikdo sice nevěděl co a jak bude, ale strašně jsme se těšili. 

A nějakou dobu nám to i vydrželo. 

Jasně, zestárli jsme, založily firmy, rodiny a ona bezbřehá svoboda se začala vytrácet. Dalo by se tomu říci i zmoudření. Nebo obroušení, volba kompromisů? I to je možné. 

Další euforie přišla se vstupem do EU. Opět vše vypadalo skvěle, budoucnost před námi, žádná komplikace v dohledu. Také to pár let vydrželo. 

A možná i pro těch pár let v socíku jsme náchylnější vnímat zprvu drobnosti, které tu svobodu omezují. Kousek po kousku. Tu něco ohlásíš státu, tam o něčem nebudeš mluvit. 

To samé na internetu: byly doby, kdy, když někoho na sociálních sítích zablokovali, mluvilo se o tom týdny. Teď lidé mizí vcelku konstantní rychlostí a už to nikomu nepřijde divné. Z novin a televize se polovinu informací nedozvím. Občas ani jednu. Vládu vede estébák s podporou komunistů. 

Lidé jsou buď jsi pro nebo proti nám. A je jedno, jestli je to Putin nebo nová cyklostezka. Nesmiřitelné tábory. 

Opět si dávám pozor, co komu říkám. S kým nesouhlasím. Co mi nařídí dodržovat pod drakonickými tresty. 

Kdybyste se před pár lety zeptali, zda je po listopadu lépe, neváhal bych. Kdybyste se o pár let méně zeptali, zda je EU skvělá, neváhal bych. Kdybyste se zeptali, zda jsme se vypořádali s lety komunismu, neváhal bych. Proboha, 30 let po pádu komunismu (opravdu vlastně tenkrát padl?) nejsme schopni sehnat do většiny státních funkcí někoho, kdy by v KSČ nebyl).

Dnes? Nejsem si jist. 

Nemusím si neplněné naději připomínat. A tak jsem raději běžel jinudy.  

Zaujalo-[import z mamil.cz]

Když trénujete na pětku či desítku, mělo by vaše tempo na kilometr při pomalém běhu být zhruba o 2 minuty pomalejší, než je vaše závodní rychlost. Pokud se připravujete na ½ maraton, mělo by být pomalejší o 90 sekund na kilometr. Pokud se připravujete na maraton, tak pak zhruba o jednu minutu.

http://www.bezeckaskola.cz/clanek-1439-tri-zakladni-pravidla-sestaveni-treninkoveho-planu-pro-bezce.html

Co do uší ?-[import z mamil.cz]

Neběhám se sluchátky pravidelně, ale občas je to příjemná změna. Což ale znamená nějaká ta sluchátka mít a pokud možno sportovní, neboli  taková, která hned nevypadnou z ucha.

Oboje má pro i proti – bez nich daleko lépe vnímám trasu, jak dupu, jak funím. Kdo na mě křičí či troubí. Naopak se sluchátky je to složitější – je potřeba nějaká, dostatečně velká, kapsa na zdroj hudby (=mobil), takže kalhoty+triko nestačí. Čili další věci, co se houpou, tlačí, dřou a rozptylujou.

V neposlední řadě špatně vybraná hudba a pokusy přeladit na něco snesitelnějšího dokáží běh docela skazit. Vlastně i na maratonu jsem měl namíchanou složku s MP3 jako poslední záchranu a povzbuzení, jednou za trasu jsem to zapnul, strašně mě to štvalo a obratem se to vrátilo do kapsy.

V plánu je, že další Garminy by mohly muziku umět, což v kombinaci s Bluetooth sluchátky dost problémů řeší.

Když to tak píšu, vychází mi to spíš na běh bez hudby – ale někdy na to nálada je. Jo – a než chystat playlisty a bůhvíjak nad tím přemýšlet, lepší z Youtube stáhnou nějakou dvouhodinovou kompilaci „bass boosted“ a je hotovo. Ono poslouchat celý běh jen oblíbené písničky taky není ono.

A druhá důležitá věc: u sportu se člověk potí a není nic horšího, než pořád napravovat vyklouzávající sluchátko. Je fajn, když se dá nasunout do ucha na první dobrou a drží – ale znáte to: někdy to vyjde, někdy ne.

Za poslední dva roky mi prošly ušíma tři žásadnější modely.

Sennheiser CX 686G

Plusy:

  • skvěle hrají
  • nepotřebují nabíjet, párovat
  • pevný hák v uchu, dobře drží.

Minusy

  • Kabel. Dá se různě schovat pod tričko, ale většinou to tahá sluchátka z uší
  • 3,5 jack, do nových telefonů s redukcí.

První sluchátka pro sport. Ja běh, tak posilování. Často stačilo kabel protáhnout někde pod oblečením a bylo to. Stejně často kabel zachytil o nějaký výčnělek a vyrval mi sluchátka z uší. Na pecky výborný zvuk. Vlastně hlavní důvod, proč jsem od nich odešel byl, že aktuální telefon neměl 3,5 jacka.

Creative Outlier Sports

Klady

  • Zvuk
  • Doba hraní
  • Skladnost

Zápory

  • ovládání na jedné straně, táhne sluchátka do strany

Creativy mi zatím vyhovují nejvíc. Na jedno nabití vydrží minimálně osm hodin, hrají velmi dobře (v rámci možností), ale jsou citlivější na  zastrčení do ucha (čím hlouběji, tím lépe hrají. Pokud to bolí, povytáhnout :). Vyhýbají se jim mým okolím popisované problémy s rozpadáním spojení. Hák do ucha je měkký až moc – na ostřejší sporty by mohl být větší a tvrdší. Baterie a ovládání je nesymetricky kousek pod pravým sluchátkem – což vám poleze na nervy jako mě – sluchátka tahají do strany a pravé ucho má tendence vypadávat častěji. Většinou se ale najde nějaké pozice, kdy je spojovací drát chycený pod límcem a stačí si zvyknout a moc se nerozhlížet – a pak sluchátka drží skvěle.

Redmi AirDots

Klady

  • Malé a lehké
  • Rozhlížení se
  • Zápory

Zvuk

  • Malé a lehké
  • Vypínají se v krabičce
  • vypínání při dotyku

Pokus za pár dolarů z Číny. Nic jsem neočekával, takže jsem  nebyl zklamán. Hrají – adekvátně na pár dolarů. Basy jo, zbytek… asi tam někde je. Musí bydlet v krabičce, kde se i dobíjejí. Pokud je tedy nechám na stole, zůstanou připojené k telefonu, vybyjí se a telefon nebude hrát nahlas, resp. bude hrát do sluchátek. Jsou malá a lehká takže v uchu při běhu příliš nedrží. Dá se najít poloha a pak dolaďovat, ale zase celý vnějšek je dotykový vypínač – stačí přitlačit do ucha, sluchátkům to chvíli trvá, jen co dám ruku k tělu, přestane to hrát. Takže další dotyk a hrajeme.

Když začnou padat, není nic, co by je drželo a pokud mi vyklouzne jedno někde v přírodě, rovnou jdu objednávat znovu a ani nebudu zkoušet hledat.

Zase je skvělé se volně rozhlížet, kdy nic netahá za krkem.

Závěrem ?

Ani jedny zatím nejsou ideální. Nejvíc mi vyhovují Creativy, ale je to spíš také zvyk, než bůhvíjaká pohoda.

Docela by stálo za to vyzkoušet třeba Sennheisery Momentum – jak sedí v uchu a hrají, ale 6000 za sluchátka mi už přijde docela dost.

Co vidim, když běžím ?-[import z mamil.cz]

Dnes byl úplněk, čelovka vlastně ani nebyla zapotřebí. A v Modřanské rokli, kdy mi to ujelo po bahně, mi stejně nepomohla.

 

Jak se kvalitně zlikvidovat-[import z mamil.cz]

  • naplánujte si 10km a přizpůsobte tomu tempo. Pak si dejte 17
  • jedny svaly namožte při (přestřeleném) výběhu na Petřín
  • Ty druhé při (přestřeleném) seběhu
  • Doplňte zatuhnutím při návratu v metru

A je to!