TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Už mnoho večerních běhů…-[import z mamil.cz]

…v hlavě píšu návod na Maraton pro běhající hrochy. Však se hlava něčím musí zabavit, že ?

A doběhnu… a nic. Ani čárka nezůstane.

Vlastně je to smutné

Když nevíš, kdy skončit a dopadne to takhle: Mistrovství České republiky

Běh v době koronovirové-[import z mamil.cz]

V liduprazdných ulicích Starého i Nového města se dají najít mimořádně silné zážitky

Běh v době koronovirové-[import z mamil.cz]

V liduprazdných ulicích Starého i Nového města se dají najít mimořádně silné zážitky

Zase o rok dál-[import z mamil.cz]

Se začátkem roku tu každý bilancuje – proč se tedy nepřidat.

V číslech:

  • 3 závody
  • 4 boty
  • 2500 kilometrů
  • nepočítaně pádů

A tím by se dalo skončit, ne ?

Ale pár slov přidám. Ze závodů byl důležitý jen maraton – první možná i poslední. Bylo fajn si to zaběhnout, ale v téhle podobě mě to neláká. To spíš odněkud někam, přírodou… O tom by se mluvit dalo. Byť mě známý lákal na maraton v Anglii – Hull. Start na Humber Bridge a zpět do centra. To ale nejspíš padne kvůli termínu. Zatím jsem ani nekoukal na termínovku, byť mě v e-mailech registrace z Prahy bombardují maratony všude možně. Třeba teď v únoru v Neapoli. Mít čas, peníze, natrénováno…

Jak to čtu, tak vlastně maraton jo, ale musel by být zajímavý. Uvidíme.

Co boty ? Rozpadly se. Ne že po doporučených pětistech kilometrech vyhodit, protože netlumí, ale protože se urval kus podrážky nebo díra ve svršku, kudy dovnitř padaly pařezy a kusy skal. Jedny přes tisíc, odstatní kolem osmi set. Vlastně mě opustily i první kvalitní boty, ve kterých jsem začínal.

Ježíšek přinesl dvoje nové -ale jsou tak pěkné, že nemám vůbec chuť je vzít ven, okopat a zničit. Takže ještě doběhávám v těch starých, které pár stovek jistě vydrží.

Jinak většinu mám Asics a Mizuno – ohromná výhoda hlavně Mizun je, že je nepotřebuju rozšlapávat – není problém úplně nové vzít na dvacítku a není jediné otlačení.

Celkem 2500 a mohlo to být víc. Jasně, pro někoho je to měsíční objem, my hroši to mámše jinak. S tím, že na začátku prosince to vypadalo bledě (přece jen, 2,5k je kulaté číslo), najel jsem na tréningový plán ne nepodobný maratonskému, 24. prosince mi chybělo 30km a přišla rýma a horečky, takže jsem to dorazil (stále ještě nachcípanej) 30 a 31 prosince a dost to bolelo.

Ale splněno.

A co do dalšího roku?

Běhat si. Teď přes zimu co nejméně nastydnutí, naběhat vzdálenost a na jaře zrychlit. Tabulka hroších výkonů by chtěla trochu oprášit. (Jo, vim, že jsem starej a tlustej… ale snad ne ještě tolik).

Dál se věnovat trasám, kde je na co koukat a ještě lépe – odněkud někam.

Pokračovat s tím, že když je něco pěkného, v klidu zastavím, pokochám se, vyfotím, neřeším padající rychlost a tepy a pak běžím dál.

A hlavně – chci začít běhat se synem a zkusit ho pro běhání a sport nalákat.

Počítadlo pádů vynulováno, tramtadadáááá-[import z mamil.cz]

Ano, zase jsem někde upadl…

Počítadlo pádů vynulováno, tramtadadáááá-[import z mamil.cz]

Ano, zase jsem někde upadl…

Štědrovečerní běh-[import z mamil.cz]

Spíš ranní, no. Už třetím rokem, v osm ráno, v Krčáku. Ač socializaci (a ještě v běhu) nevyhledávám, z tohohle jsem už udělal tradici. Krátké proběhnutí rekreačním tempem, zaspívat koledy a nazdar za rok.

Letos rekord – 227 běžců. Což bylo vtipné na otázku „Kdo je tu poprvé?“ se přihlásili asi dva, místo tak sedmdesáti.

Ještě přídám skvělé video, jak jsme se na start sbíhali. Tedy ti s GPS záznamem a Stravou

Sportovní sociální sítě, které nepotřebuji-[import z mamil.cz]

 

V dávných dobách jsem používal sports-tracker.com. Měl bezvadnou flash klient-server verzi, ale když se majitelé rozhodli, že už to není cool, s novou verzí byl čas tuhle službu opustit. Ne, fakt se nepovedla.

Nakonec se mi z ní podařilo dostat všechny GPX soubory, ale už jsem je nikdy nikam nenahrál.

Pak přišla Strava. Objevená asi náhodou, ale měla (a má) výhodu, že data do ní se dají dostat v podstatě odkudkoliv. Snad každá aplikace, každé hodinky, mají přímé sdílení sem. Pravda, ven to jde ztuha, ale kdo by chtěl něco jiného, že ?

Na Stravě jsem byl několik spokojených let, i když souběžně jsem si vyvinul vlastní tracker, který plní to, co chci a potřebuji. Inspirováno hlavně Stravou, nicméně nápady jsem kradl i odjinud a občas něco nového doplním. Importy GPX, takže jsem se stal nezávislý na vendor-lock-inu.

Před rokem (a maratonem) jsem si zkusil Stravu zaplatit – že mi to pomůže s časem a tak. Ze tří balíčků jsem zvolil dva – Training a Analysis. Analýza je jasná, ale v podstatě se scvrkla do sledování jednoho grafu únava-forma-kondice. Časy v tepových zónách, frekvence kroků a tepovky mam u sebe.

A tréning ? To bylo to hlavní. No, první – maratonské plány nepočítají s hrochy, takže to bylo na 12 týdnů, zatímco já to měl na půl roku. Stejně tak přestože na mě mé Garminy hlásily co mohly, vyhodnocování plánu (4×200 rychle… hodinky to viděj… Strava ne) neprobíhalo dle mých představa a v podstatě mi to čárkovalo jen odběhané kilometry. Tak jsem si to v této formě přidal k sobě.

A to bylo za pár dolarů vše.

Do toho Garmin přišel s redesignem svého webu, který je sice pořád řádově nepřehlednější, ale informací poskytuje stejně.

Nechal jsem tedy Stravu na rok a měsíc před koncem neobnovil předplatné. Ano, jako správná socka jsem kalkuloval s tím, že pokud mi něco nabídnou, tak bych mohl zůstat, ale v zásadě mi to bylo jedno.

Long story short – mailem mi oznámili, že další platba nebude a druhým, že jsem přeřazen do free programu. Šmytec.

Tak nějak jsem čekal něco víc – obzvlášť, když mě po ukončení bombarduji in-app reklamou na dva měsice zdarma (pro nové jen měsíc).

Teď už jen čekám na skvělé video „Rok ve sportu“, který Strava (snad každoročně) generuje a pak ji odpojím od automatického sdílení.

Přínos v podstatě nulový (dobře, segmenty super, ale za to to nestojí) a mých dat se po netu povaluje už dost, tak proč přidávat nová.

Tenhle závod se mi moc líbí – Koloběh z Řípu-[import z mamil.cz]

Trasu vlastně znám celou – ale na dvakrát a v opačném směru. Praha – Kralupy a Kralupy – Říp.

Vsuvka – teď jsem zjistil, že o jedné z generálek na maraton jsem tu nenapsal ani slovo. Hm, divné. Přitom běh z Kralup na Říp a dál do Roudnice byl plný zážitků a jeden z mála nad 35km.

Tohle je z Řípu do Prahy – a i proto, že znám cestu, to je vcelku masakr. A pravidla ? Muž, žena a jedno kolo. Každý musí uběhnout minimálně deset kilometrů – a jinak se děj vůle boží. Celkem to bude lehce nad maraton, co jsem koukal do výsledků, nejlepší za tři hodiny – což je moc pěknej čas.

Škoda, že moje žena je totálně anti-sportovně založená a nedala by ani tu desítku. Takže si jen závistivě pustím video a nechám to plavat. A ano, v tim videu jsem poznal snad všechny záběry :)

A mimochodem – to ti lide fakt musí být o tolik mladší ?