V galerii (pro větší zmatek jinde než na blogu) js…(import z brusle.info/blog)

V galerii (pro větší zmatek jinde než na blogu) jsou fotky z kurzů.
Mám pocit, že na fotkách je jenom Radek a/nebo Havran.

http://bratislava-inline.sk…(import z brusle.info/blog)

http://bratislava-inline.sk

Instruktor in line bruslení Kdesi na počátku byl …(import z brusle.info/blog)

Instruktor in line bruslení
Kdesi na počátku byl odkaz. Pak následovalo období hecování a vzájemného dobírání se navzájem, které vyvrcholilo přihlášením se a zaplacením poplatku za
Kurz „Instruktor In-line bruslení“
S příchodem dne-D (neboli odjezdem) se kurz začal jevit reálně. Domluvily se organizační věci jako odjezd, doprava, kdo zaplatí plyn a podobně. Stejně jako osazenstvo Radkova zánovního plynového Tranzitu. Osazenstvo Tik, Zdener, Radek a Havran se ukázalo adekvátní nálepce Dítě ve voze na zadním skle.
Mimochodem Havran. Nějak není přesně jasné, kde a jak se tam vzal, ale prostě najednou na blogu bylo, že jede taky. Kdosi prohlásil, že ho viděl, tudíž byl uznán jako právoplatný přispěvatel na palivo a naložen v středu těsně před čtvrtou na Letenském náměstí.
A Havran bude jistě ještě hrdinou dalších řádek…
Výprava odstartovala na čas a cesta Praha – Brno – Olomouc po dálnici byla bez jakýchkoliv problémů. Ty nastaly až relativně před Malou Morávkou, kdy domorodci navigovali „za Komerčkou doprava“, což je informace skutečně přesná, pokud tušíte, kde ona Komerční banka stojí. I doufali jsme, že po spatření pražské SPZ nás neposlali na druhou stranu.
K Penzionu Pohoda jsme dojeli jako poslední a hned u vchodu byli přivítáni. Následovala večeře v podobě vynikajícího steaku (jen Zdeněk se nějak ofrňoval a bojoval s ním delší dobu).
Po večeři krátké představení našich školitelů a zákeřná otázka, kdo jak jezdí. Na dotaz, kdo je velmi pokročilý se zvedla jedna ruka. Moje. Žádná falešná skromnost, že ?
Nicméně pak už se ostatní přiznali co si myslí o svých výkonech a dál probíhala družba nad sklenicí něčeho dobrého.
Ráno začala výuka. My, co jsme nalhali, že to umíme jsme se věnovali spíše otázkám, jak to naučit někoho jiného, druhá skupina, ze které někteří brusle viděli podruhé (poprvé, když si připravovali zavazadlo) řešila, jak to napřed naučit sebe.
Postup je prostý – jak kohokoliv, kdo na bruslích nikdy nestál dostat do stadia někam dojet a nezabít se u toho.
Bruslit umím, ale metodika a výuka byla přesně to, co jsem chtěl slyšet. A pravým peklem se stalo předvádění jízdy, kdy je potřeba vžít se do role začátečníka a adekvátně mu ukázat, jak by to mělo vypadat. Reálně to znamená zapomenout na většinu instinktů vypěstovaných během let ježdění a neustále si hlídat, co dělat tělem, rukama a kam jet.
S tímhle si naše skupina hrála dopoledne, odpoledne se spíše řešily otázka in-line floorbalu a to tak, že prakticky. Je sice pěkné, že umím bruslit, ale takový ten kořen, co jsem jím měl trefit malou kulatou věc tak, aby koordinovaně odletěla už byla větší sranda. Aspoň pro mě, co hokejku držel naposledy (a koneckonců i poprvé) před několika lety a od té doby nic.
Mimochodem – většina ježdění probíhala na rozsáhlém parkovišti kousek pod Morávkou. Na parkovišti, kolem kterého jsme přijížděli a měli za vtip, že na něm budeme bruslit. Na parkovišti, které se svažovalo prakticky všemi směry a při hokeji byl nejnižší bod uprostřed hřiště. Na parkoviště obklopeném kopřivami. Velmi útulné místečko.
Druhá skupina převážně žen se (alespoň z mého pohledu) na opačném konci plochy učila prakticky základy bruslení. Společně s „Atomovým dědkem“ Daliborem (ano, konečně se dozvěděl svoji novou přezdívku. Autor a původ tohoto označení mi nejsou známé, ale vcelku se ujala) se dámy snažily a snažily se velmi. Zlepšení bylo viditelné prakticky po minutách a na konci kurzu už jezdily moc dobře.
Kromě parkoviště nás ještě jednou déšť zahnal do kryté haly pro motokáry v Bruntálu. Trasa z pneumatik, tma a s postupem času kondenzující vlhkost na zemi dovolovaly nádherné „slajdy“ a finesy při brzdění ale na praktickou jízdu to tak skvělé nebylo. Jízda celého okruhu na čas (já druhý a nemam pro to ani výmluvu), létající talíř přes polovinu haly – bylo to velmi příjemné zpestření.
Druhé byl výlet po okolí Malé Morávky. Do kopce to bylo k nepřežití, sjezd dolů byl roztomilý.
A co kromě toho ? Příjemné ubytování – celý penzion jen pro nás, výborná kuchyně, nekuřácká společnost a příjemní lidé.
Další podrobnosti, stejně jako osoby a obsazení budou zveřejněny v dalším dílu, který přijde co nevidět.

Mame ho ! Odted jsme vsichni chytri jako radia. …(import z brusle.info/blog)

Mame ho !
Odted jsme vsichni chytri jako radia. POrobnosti budou, az je nekdo napise…

Musím se podělit o velké tajemství: Bubo NENI cyn…(import z brusle.info/blog)

Musím se podělit o velké tajemství:
Bubo NENI cynik.
Tak. A je to venku :)

Jak jsem koukal, tak jsem neviděl. A to kohokoliv …(import z brusle.info/blog)

Jak jsem koukal, tak jsem neviděl. A to kohokoliv z vás na Letné. Kde jste se flákali, verbeži ? :)
Alespoň jsem si projel Stromovku a Ladronku.
A novinka: na mramoru (neboli tam, kde to více klouže) jsem se naučil brzdění, které jsme obdivovali na videu. Neboli royale a/nebo frontside shuffle.
Musím přiznat, že to není jednoduché (a proto jsem tak dokonalý :). Ale instruktor in line to musí umět, že.

ps. Pro Radka: když jsi nebyl na Letné, můžeme se domluvit buď na mailu nebo v diskuzi pod článkem jak ve středu odjedeme ?

Kurz instruktor in-line bruslení: Program střed…(import z brusle.info/blog)

Kurz instruktor in-line bruslení:

Program středa až sobota:
7:00 Budíček
7:15-7:30 Rozvička
7:30-8:00 Snídaně (Ovesné klíčky, zelenina, celozrný chléb)
8:00-12:00 Teoretické část
12:00-12:30 Oběd (Ovesná kaše, luštěniny…)
12:30-18:00 Teoretická část
18:00-18:30 Večeře (Jogurt, rohlík voda)
18:30 Večerka.

Fotografie z Quicksilver sk8 závodů Wakeboardy na…(import z brusle.info/blog)

Fotografie z Quicksilver sk8 závodů
Wakeboardy na Vltavě

Mailem jsem dostal par otazek – a na na ktere by m…(import z brusle.info/blog)

Mailem jsem dostal par otazek – a na na ktere by me zajimaly i dalsi odpovedi:
1.Myslíte si, že bruslaři jsou nějaká uzavřená/specifická skupina?
2.Třeba že vytvářejí nějakou specifickou sociální skupinu?
3.Existuje typ bruslařů, který Vám není ani trochu sympatický?

a osobnejsi oddil:
1.Jak dlouho už bruslíte?
2.Co Vás na bruslení fascinuje?
3.Co pro vás bruslení znamená? Je to pro Vás nejvíc relaxace, sport nebo doprava?
4.Kde nejčastěji a nejraději bruslíte v Praze?
5.Bruslíte i jinde v ČR?
6.Jezdíte bruslit i za hranice?
7.Jaký druh bruslení je vám nejbližší?
8.Jaký druh bruslařských akcí?
9.Preferujete spíše závody (a speed nebo agressive?) nebo raději organizované relaxační bruslení typu Paříž?
10.A víte o nějaké akci pro relaxační bruslaře u nás?
11.Máte pocit, že bruslařů pořád přibývá?
12.Myslíte si, že přístup magistrátů (i lidí vůbec) je k bruslení spíše příznivý
nebo negativní?
13.S čím jste se Vy sám setkal?
14.A jaké pocity ve Vás vyvolá reklama, v níž vystupují lidé na kolečkových bruslích?
15.Proč myslíte, že v ní byli použiti právě bruslaři?
16.Hlavní výhody bruslí?
17.A nevýhody?
18.Chápete bruslení i jako rodinný sport?
19.A považujete jej za drahý nebo lehce dostupný?

Odpovim si hned v prvim komentari ;)

Byl jsem se projet. Tak by se lapidárně dal shrno…(import z brusle.info/blog)

Byl jsem se projet.
Tak by se lapidárně dal shrnout sobotní podvečer. Ale to nejde – jsem plný pocitů.
Zřejmě proto, že jsem si projel několik ze starých tras, na kterých jsem najezdil spoustu nocí s různými lidmi. A v různých dobách.
Kdy jsme sice neuměli několik desítek triků pečlivě natrénovaných ve skateparku, ale jezdit jsme uměli. Většinou na „obyčejných“ fitness bruslích, ale když se ohlédnu na některé skoky a triky, tak dnes je někteří „mladí“ neumí a nebo je objevují jako nejnovější nápad. (Takhle teď někdo prezentoval jeden způsob brzdění).
Přemýšlel jsem o době, kdy (nejen) pro mě byly brusle vším, nic dalšího jsem neřešil a byl jsem štastný, když mi vítr hvízdal kolem uší a já se řítil z kopce dolů.
Ale atmosféra míst, kudy jsem jezdil je pryč. Nevím, jestli jsem se tak změnil já nebo Praha. Místo starých známých zákoutí na mě dnes mrkaly nové otravné reklamy, moderní parkové stavby vyhnaly bruslaře a skejťáky z jejich plácků, asfalt nahrazuje zámková dlažba a na rozhraní chodníků a silnic se objevily sloupky.
Nevím, co jsem si od starých tras sliboval – ale „něco“ je už napořád pryč. Myslím, že se mi po tom bude stýskat.
Ale vzpomínky si nechám. Stejně jako pocit, že to tenkrát bylo sakra dobré.