TiK

Mám nový úlovek: Radomila.

OTÁZKA: Vážená paní Kejkrtová,

zajíma mě, jestli se hodláte důsledně zabývat bezpečností rekreačních sportovců v parku Ladronka. Konkrétně se jedná o bruslaře, kteří tento areál využívají. Bohužel bruslařskou dráhu velmi často navštěvují, k mému nepochopení, i cyklisté a právě Ti si často počínají velmi nebezpečně a bezohledně.

Na důkaz tohoto počínání chci uvést, že v neděli 14.6.2009 jsem byl bohužel aktivním účastníkem (sám jsem bruslil) kolize jiného bruslaře a cyklisty. Abych zabránil střetu, musel jsem během jízdy opustit dráhu, kde jsem upadnul a přivodil si velmi bolestivé natržení stehenního svalu, které zabere minimálně 6 týdnů lečení. Nedovedu si představit jak by dopadla situace, kdyby místo mě se na dráze nacházely malé děti.

Jsem dlouholetým pravidelným návštěvníkem tohoto areálu a tato situace je bohužel téměř na denním pořádku.

Považuji tímto za nutné zakázat cyklistům užívat bruslařskou dráhu Ladronka.

Takže co s ním ?

zajíma mě, jestli se hodláte důsledně zabývat bezpečností rekreačních sportovců v parku Ladronka. Konkrétně se jedná o bruslaře, kteří tento areál využívají. Bohužel bruslařskou dráhu velmi často navštěvují, k mému nepochopení, i cyklisté a právě Ti si často počínají velmi nebezpečně a bezohledně.

Vezmeme to po odstavcích. Ano, nepochopení. To se u mě dostavilo také. A to jako poměrně silný pocit. Jako první jsem nepochopil, proč jezdí někde, kde je to bezohledné a nebezpečné. Respektive plné bezohledných lidí – kteří však i přes své charakterové vady mají stejné právo na jízdu na Ladronce jako Radomil.  Možná miluje adrenalin a pocit nebezpečí – jinak nevím, proč by si ho velmi často dopřával. Ale on přijde poměrně rychle s řešením. A provede decentní myšlenkový posun od “areál” k “ bruslařská dráha”. Ale napřed trochu zahraje na city.

Na důkaz tohoto počínání chci uvést, že v neděli 14.6.2009 jsem byl bohužel aktivním účastníkem (sám jsem bruslil) kolize jiného bruslaře a cyklisty. Abych zabránil střetu, musel jsem během jízdy opustit dráhu, kde jsem upadnul a přivodil si velmi bolestivé natržení stehenního svalu, které zabere minimálně 6 týdnů lečení. Nedovedu si představit jak by dopadla situace, kdyby místo mě se na dráze nacházely malé děti.

Další nepochopnení je hned o odstavec dál. Co je to aktivní účastník kolize cyklisty a bruslaře, když se samotné kolizi vyhnul řešit nehodlám. Spíš mě zajímá samotná kolize: někde jedu, vidím před sebou kolizi bruslař vs. cyklista, nezvládnu to vybrat, vyjedu ze stezky a nabiju si. To celé na místě, o kterém vím, že nebezpečné a plné bezohledných lidí, obzvláště cyklistů. Cyklistů, na které je dobré si dávat pozor.  Neboli vidím cyklistu, řeknu si “ha, bezohledný bastard” a dám si na něj pozor. Přesto Radomil jede tak, že nastalou situaci nestihne ubrzdit a pokus o výjezd ze stezky skončí natrženým svalem. Nepředvídání situace, nezvládnuté řešení a výsledek, který pokud nebyl mimořádnou smůlou ukazuje na neschopnost krizovou situaci vyřešit bez ohrožení sebe sama. Kdybych to měl shrnout do jedné věty, tak by to bylo něco jako “hodně rychlá jízda bez mozku”.

Argument dětmi neberu. Nebyly tam a kromě pokusu o citové vydírání se jich to nijak netýká.

Jsem dlouholetým pravidelným návštěvníkem tohoto areálu a tato situace je bohužel téměř na denním pořádku.

Jedno z mnoha nepochopení je i v tomto odstavci. Takže krátce: tak proč tam leze ?

Považuji tímto za nutné zakázat cyklistům užívat bruslařskou dráhu Ladronka.

Jistě. Ostatně Kartágo musí být zničeno. Jak sladké dupat nožičkou a “oni mi rozšlapali babovičky, koukejte je potrestat”. Ze všech sil křičet, že je třeba něco zakázat. Juchů. Pokud bych se chtěl pustit na tenký led spekulací o spekulacích, vyšel bych z předchozího a rychlé jízdy, vztáhl bych to k provoznímu řádu a zkonstatoval bych, že cyklista tam byl správně, ale Radomil jakožto rychlobruslař tam neměl co pohledávat. Ale to už je opravdu přílišná spekulace.

Mimochodem –  ta “bruslařská dráha” je tam kde ? Nebo je to jen zmatení pojmů ? Pod pojmem “bruslařská dráha” si představuju něco vyhrazeného pro bruslaře, s patřičnými parametry a bez jakéhokoliv provozu. Obyčejná cyklostezka, tvořící navíc cestu skrze park mi tak nepřijde. Ale možná tomu jen nerozumím.

Věřím, že se otázkou bezpečnosti v areálu Ladronka budete co nejdříve zabývat.

Poslední pokus řešit bezpečnost vyvolal poměrně bouřivou diskuzi zakončenou sborovým skandováním rychlobruslařů “my nejsme rychlobruslaři a nevíme co je to vláček”. Možná bude pro nejlepší řešení pro magistrát bruslení na Ladronce zakázat definitivně. A postavit tam obecního drába, který to bude kontrolovat. Neplačte, sami jste si to vykřičeli.

Děkuji Vám za odpověď.

S pozdravem

Mgr. Radomil Skoumal

Odpověď dostal vcelku neutrální; i když komise může vymyslet cokoliv.

ODPOVÉĎ: Vážený pane magistře,

je mi líto, že došlo k Vašemu zranění na bruslařské dráze areálu Ladronka.

Podnětem zakázat zde cyklistům užívat bruslařskou dráhu se budou zabývat příslušné komise, kde navrhnu toto téma opětovně k projednání.

Děkuji za pochopení a přeji Vám brzké uzdravení.

S pozdravem

Ingrid Kejkrtová

Radní MČ Praha 6

To celé via informační veřejný zpravodaj Praha6

Asi nějak takhle:

Blbej pocit.

Během vcelku standardní projížďky jsem si několikrát kladl otázku, za použití koleček má vliv na inteligenci. Tři až pět bruslařů (kolařů) vedle sebe či naopak blíže jejich levému kraji zdá se normální. Pokud však omylem jede vpravo, jistě má vlevo psa. Ideálně na vodítku.

Dále je nutné jezdit zcela nepředvídatelně. Proč také, když je na silnici/cestě zcela sám. Ohlédnout se před změnou směru ? Ohleduplnost je pro jiné – co on by se obtěžoval. Okolí jistě zareaguje včas a zabrání původci rozruchu v nějakém sebezranění. Chuť dát mu po bezpečném zastavení a uklidnění situace zůstala.

O tom, že nejlepší místo na trénink wannabe rychlobruslaře je silnice u trojského kanálu: pár dní před nějakými závody. Tudíž v plném proudu přípravy: stavba tribun, přenášení lodí.. . a to toho prostě on. Mozek žádný, kolečka velké, dres elastický.

Vlevo, vpravo… vždyť je to jedno. Jistou dávku vzrušení přináší i chodci: autu by tam nevlezli, přestože má brzdou dráhu výrazně kratší. Bruslaři tam skočí a ještě začnou kličkovat po silnici, aby to opravdu nebylo tak jednoduché.

Všechny skupiny na závěr projeví údiv, co že se to dělo a proč na ně křičím.

Zcela překvapivě mám nejlepší zkušenosti s auty. Často dají přednost, nikam se nehoní a když jim mávnu či uhnu, tak zablikají a všechno je v pohodě.

a to mám dojem, že zde jsou ti zdatnější bruslaři na jízdě.

Dneska jsem se dostal ven až k večeru. A zahájil jsem vcelku obvyklou trasou: Stromovka.

Zajímavou změnou byly pokácené stromy u cesty – vyzkoušel jsem na nich pár grindů a kromě toho, že na mě kolemjedoucí bruslaři koukali jak na blba to další uspokojení nepřineslo.

Stejně jako ogrindování dostupných laviček a pár třistašedesátek přes bordel na zemi.

Zaujala jakási inline škola (? – Motali se tam a jeden, co nevypadal na bruslích tak zoufale jako ostatní, vysvětloval). Dokázali zabrat největší křižovatku ve Stromovce a kolemjdouci lidé či okolní provoz jim rozhodně tep nezvyšoval.

Prostě banda bezohledných hobíků. Nebo hoblíků ?

Přes Stromovku to Tróji ke slalomářskému kanálu. Tam se také motalo pár fitnessáků, ale v podkritickém množství.

U cesty jsem tam objevil sadu polozapomenutých laviček – takže příště nezapomenout vosk.

Přes most do Holešovic a vcelku najetá trasa po nábřeží. Betonové bloky na skoky, grindy a sem tam něco na grindy.

Pak rychlá průjezd obchoďákem (jen parkoviště) na Palmovce a směr Florenc.

Tam je ukrytých několik zábradlí na zevlování – nic velkého, ale jen tak během jízdy tam poslat pár triků a jet dál. Plus jedno, na které mám zálusk dlouho, ale přesně naproti němu je několik laviček většinou obložených geronty a já nepotřebuji tak velké publikum k tomu, jak si rozbiju hubu.

Až k Národnímu divadlu vcelku příjemná cesta – nikam jsem nespěchal a po dlouhé době jsem si s bruslemi (a vlastně i na nich) hrál. Každý přechod, každá prasklina byla důvodem k nějaké drobné akci. Moc příjemný zážitek.

Od Národního tramvají na Bílou Horu. A přes Ladronu a Strahov downhill zpět. Moc mi to nejelo, ale nově instalovaný radar mě asi zachytil a zahlásil 55 km/h. Ale možná že se mu něco zdálo.

Na Ladronce se prohánělo pár bruslochrtů, ale konflikt se nekonal. Žádný se nekonal ani cestou po silnici kolem Hradu a skrze Letenské sady.
U slalomu už nikdo nebyl – a skoro nikdo nebyl ani vu půjčovny a občerstvení. Protože tam na to také kašlou jak můžou a klidně zavřeli před osmou, že je to nebaví. Takže plán na dobrou polévku byl zmařen a já se už jen cestou zpět projel po pár lavičkách.

Po nich se také proháněli mladí hoši. Image dobrá, brusle také, ale jinak bruslaři na hovno. Skočí na zídku, ujede tři a půl centimetru a hned se jde pochlubit hloučku chichotajících se mrcinek, jakej že je drsnej. Na to jsem neměl ani nervy, ani náladu. Bohužel je ale zaujaly moje brusle a tak mě následovali po celém Stalinovi, že jim asi jako něco předvedu. Což se mi po těch 20km prokládaných triky ani moc nechtělo.

Nakonec odjeli ke svým mrcinkám věku 10,5 roku bez invektiv z mé strany. A já se v klidu projel – ale už opravdu relaxačně. I když –jedna zídka, která byla na jaře hodně úplně moc nejvíc vysoká je teď tak akorát. Takže úspěch.

A to je pro dnešek vše.

O nápadu grilování na Letné jsem se tu už zmiňoval. A dnes to proběhlo.

Ale na začátku jsem pro R hlídal půjčovnu bruslí. Krom toho, že jsem nechopil (zase) systém řazení velikostí bruslí atak se výdej každé velikosti lehce prodloužil se nedělo nic mimořádného.

Jen kolem čtvrté se objevil R, že má nachystáno na grilování. Tedy, že má maso (pro sebe), dřevo (pro gril) a jediné co mu chybí je právě ten gril. A tady přichází ta moje blbost: nabídl jsem se, že toho našeho malého hodím do auta a přivezu. Což jsem zrealizoval.

Na grilování se sešlo docela dost lidí. Někdo přišel, někdo odešel, ale v průměru tam bylo stále deset kusů a gril jel naplno. R řešil půjčovnu tak, že ji zamkl, na dveře dal ceduli a když někdo něco chtěl (třeba vrátit brusle), tak si zavolal. Do toho začal R spřádat plány na půjčování grilů na Letné ve velkém. Bože, zabij mě. Nebo spíš jeho.

U grilování se průběžně střídalo několik lidí – kdo měl chuť a čas, obracel a opečovával všechno, co se grilovalo.

Za vyžírku tam byl O, který jako jediný nepřinesl vůbec nic a sežral nejvíc. A ještě u toho mlaská (obrazně – když už se přiživuju a vím o tom, tak o sobě nedávám moc vědět). Dalším pacientem byl P, který se vrátil do dob učňovské mládeže, kdy záchvaty smíchu vyvolávalo parodování Hitlera a vykřikování německých slov bez jakýchkoli souvislostí či významu. Bohužel, ač mládeže z učnáku byl nedostatek, smích to budilo. S přibývajícím počtem piv se zvyšovala hlasitost jak deklamace, tak smíchu. Na druhé straně P byl jediný, kdo se nabídl na pomoc  úklidem (viz dále). Protože se mu ale v rámci intoxikace alkoholem nepodařilo identifikovat nikoho včetně mně, raději jsem ho moc k úklidu nepustil – přece jen gril byl horký.

Po nějaké době se R jako hlavní organizátor rozloučil a vypadl. Super. Takže mi to komplet zůstalo na krku: gril nebylo kam uklidit, takže jsem tam musel zůstat a postarat se o něj. V kombinaci s následným řízením vozu a abstinencí byl pohled na okolí, zvolna se propadající do alkoholového opojení zážitek ke zblití.

Když už toho bylo moc, tak jsem uklidil gril, naházel pár odpadků na vozík, rozloučil se a zmizel. Co a jak to dopadlo dál nevím a je mi to vcelku jedno.

A proč jsem za blbce ?

Protože i když vidím řítící se průser v podobě organizačního selhání (nejdůležitější gril není), tak neuteču, ale nabídnu se s pomocí. Abych si to pak užil na konci, zatímco organizátor je kdesi v prdeli…

Takže jsem sms poslal povolení L a V k fyzickému násilí na mě v případě, že jen zmíním možnou spolupráci s R na čemkoliv. Pravděpodobně včetně freeletné.

Jednoduše a v praxi.

Test 1

• Kdo jede či jde po pravé straně chodníku či stezky, je v pořádku.
• Kdo jde či jede proti proudu či náhodně, je blbec.

Test 2

• Kdo jde či jede na stezce předvídatelně a sleduje, co se děje kolem něj, je normální
• Kdo dělá náhodné změny směru či rychlosti bez ohledu na okolí, je blbec.

Závěr

Na inline stezkách po Praze je většina blbců.

No ty voe, představ si to. Sem viděl v bedně takovou tu, no, bráblíkovou. A vona jako rychle jezdí, jo? Sem si řek, že teda jako to kolo, jo, co mam vod Mountfildu, jako co sem ho dostal k tomu grilu, jo voe, tak jako už je aut. No jako že už neletí, jo.

No jako že teď letí to to…jako ta..tráblíková. Jo, máš něco na noze voe, a tak to jako jezdí. Hele, s tím udělám dojem ne všecky u nás, né ?

O týden později

Hele, problém voe. Vona jako ta, nó, tamta… no, vona jako jezdí na tom, takový studený svinstvo, jó, led! No ty voe, kde já mám vzít led, ne ? Teď v létě jako. No není každej takovej, jako že se to vezmě všem z daní, tuneláři jedni, a postaví se jim za to jako to místo na led. Stadión jako voe. Ale tu určitě nějak pude. Tuhle Franta říkal, že někde viděl takovej jako obchod, jestli mi rozumíš. Jako s těma, bruslema. Tak já zajdu a to by bylo, abych tý Tramlíkový nedal na prdel. Dyk je to jen žencká, ne ? A co ta může vědět vo tom, jako, bruslení, ne ? Na nás chlapi nemá.

O týden později.

Sem byl v tom šopě, ne. Banda idiotů tam byla. Prostě vůbec nevěděli, vo čem je řeč. Furt nějaká Sáblíková, voe. Znáš to ? Fakt nevím, kdo to je. A furt do mě cpali, že s těma bruslema jako mužu jenom na led a že teď je prej léto. No nemám snad já jako zákazník pravdu ? Mám. Tak jsem je jako vyškolil, jestli mi rozumíš. Že prej co led. Že když chci bejt prostě nejlepší, tak budu bruslit i v létě. Led, neled. Tak mě ti blbci poslali jeko úplně do jinýho šopa. Copak to nemůžou mít pokupě ?

O týden později

Sem byl jako v tom druhým šopu. Sice tam měli cosi jinýho, něž ta Tramlíková, ale prodavač, takovej mladej cápek, tak třicet mu mohlo být, tam dělal frajera. Na mě, jestli mi rozumíš. Co ten mě bude co poučovat, co je to bruslení. Šak vím o tom všechno, ne ? Dyk sem z Prahy, jesli mi rozumíš.

Valil mi do hlavy, že jako nějaké kola. Co kolo, ja nechci kolo. To mam. Že chci brusle. To ho trochu rozhodilo a tak jsem mu musel vysvětlit, že jsem zamlada trénoval tu, Chramlíkovou, a že teď chci ty, jako, brusle.

No co ten začal plácat ? Že prej jako jak chci jezdit a jestli sem na tom stál. No jasně, že sem na tom stál, ně ? V bedně to byl skoro hodinovej pořad, co sem viděl. A že jezdit chci, jako Máslíková. Vytáhl nějaký šmejdy za pět táců a že prej jako jo. Cože ? Měli tam dvakrát tak drahý, takový jako lesklý, a on mě bude cpát levnej šunt, co stejně nemůže prodat ? Vytáhl jsem svou tu, jako, kartu a že mám vysokej limit. Tak ať to valí a nesnaží se poučovat někoho, kdo učil Vlásníkovou.

Už ani necekl a dovalil, co sem si řek. Nějak divně se koukal, když jsem brusle chtěl nabrousit, ale pak mě ukecal, že mi dá slevu, když si to vezmu nenabroušený a půjdu. A taky za víc peněz chci větší ty, jako, ty kulatý, ne. Tak mi dal ty největší, co měl. Vím, jak na něj, ne jako.

Pak sem si vzpoměl, že jako ta Mlázíková má jako takový trenky. Tedy, ne jako moje adidasy s pruhama, ale jako takový přiléhavý, ne ? Tak jsem je chtěl taky. Sice ze mě dělal vola, že ten nee..o..prén či co mít nemužu, protože mi v tom bude jako horko, jo. Sem mu poradil, co že jako prodává teď v tom hicu zimní modely. Však taky přestal plácat a nevěděl co říct. No, prostě jako narazil na odborníka, no.

Druhý den

Sem jako vzal ty všechny věci a že je pudu zkusit. Jo, jako ven. Franta mi našel, že se jezdí v těch, Modřanech. No, stašná prdel, no. Ná jak tu u nás na Žižkově.

No prostě jsem tam dojel a jako do toho vlez. Hele, ty brusle jako fest tlačej, jo. Ale Franta našel na tom, inte..fernetu, že jako teplem, jo. No, dal jsem to na jako ven na slunce. Prostě mi profící se vyznáme, chápeš, ne ?

Ale navlík sem se do toho a jako vyjel. Hele, co ti budu vykládat. Jako ta cesta je plná debilů, jo. Prostě voni si jedou a že by se koukli, jo, že jede jako machr a uhnuli to jako ne. Že je to tam ůzký ? To sou kecy. Prostě když to neuměj, tak co tam lezou, ne ? Hele, jako Franta mi tam to jůtůbu našel voe, nějaký amatéry. Voe, rozháněli se jako rukama, předkloněný, no prostě k smíchu. Prostě takovejma blbostma se zatěžovat nebudu, ne ? Jako Franta říkal, že jako ten skluz, jo. Tak jsem jako dřel ten skluz. Hele, co to pořád žvaníš o tom úzkym? Když řikám, že sem dřel skluz, tak jsem dřal skluz, jasný ? No jak. Prostě od kraji ke kraji. Jo, od vobrubníku na jedný straně k vobrubníku na druhý. Prostě největší profík – takhle tam nikdo nejezdí. Fakt blbci. Jo, rukama se u toho taky musí mlít. Ale jako ta stabilita, tak je taky jako důležitá. No, to roztáhneš ty ruce a jedeš. No, třeba z kopce. A představ si, oni ti blbi prostě skáčou do trávy. Prostě viděj, že jede profík, daleko lepší než Zábklíková a prostě radši vlezou do trávy, aby mě nerušili. Prostě nižší existence, jestli mi rozumíš.

A hele, za chvíli sem byl u stánku, jo. No, ještě že tam měli židle, jo. Vo jednu sem zastavil – prostě my profíci potřebujeme nějakej ten záchytnej bod, jo. Jo, dal sem si pár piv a pak sem zase dojel k autu. Možná to byl i kilometr, ale ten čas. Prostě Kráblíková se nechytá, jo ?

Akorát sem se nějak zpotil a tak. Na tom budu muset ještě zamakat. Takže jako o vikendu půjdu zase trénovat, jako jo. Prostě ukázaj jim i jinde, jak se to má dělat, chápeš, ne ?

A Franta říkal něco o nějaké Ladronce, voe. Tak čau.

Inspirováno letmými setkáním s některými bruslaři dnes na stezce Podolí – Zbraslav.