TiK

Co mě u koleček do inline bruslí zajímá ? (není řazeno podle důležitosti):

• rychlost
• přilnavost
• výdrž/životnost
• tlumení rázů
• poměr cena/výkon

S tím, že u žádné hodnoty se nedá říct že víc (či míň) je dobře či špatně. Lze posuzovat pouze vhodnost pro dané využití.

Svět koleček uspořádal cosi s názvem “Test koleček 2010”. Fajn. Podle názvu bych čekal průřez širokým spektrem kol pro inline brusle a ne jen vzorek deseti kousků. V prvním díle kola představili (no ano, cena, váha a tvrdost je asi dostatečné –průměr jsem tam nenašel). Zato váhu ano. Rozdíl mezi nejlehčím a netěžším je 20g – krát osm kol – nic, co by mi trhalo žíly. A to jsem si šel schválně potěžkat do kuchyně závažíčka :)

V druhé části článku měřili rychlost:

Napřed přesně popsali metodiku a pak ji změnili (Proto jsme museli trať prodloužit a umístit start do vyššího bodu dráhy.). Kdo si nenajde nové parametry dál sám, má smůlu.

Testování probíhalo na nově vybudované inline dráze s jemnozrnným asfaltovým povrchem. Měření probíhalo na stejném materiálu (boty, rám, totožná jedna sada ložisek) a se stejným testovacím jezdcem. Měřeno bylo elektronicky. Během jízdy se jezdec nepohyboval, stál vzpřímeně a nebyla nutná regulace směru (trať byla přímá). K testování byly použity nové sady koleček.

Tak jo – když už, tak i nepatrné a nevědomé pohyby jezdce dokáží (při udávaných rozdílech v tabulce kolem 0,1s) ovlivnit jízdu až až. Pouštět bednu s kamením by mi přišlo snad i objektivnější. I když lepší než velký test bruslí, kde hodnotili i kolemjedoucí maminky s dětmi, jak píší zase jiní experti. (ty čeká také samostatný článek).

Takže co získali ? Rychlost v jedné situaci pro jezdce konkrétní váhy (neuvedené). Prima informace. Co přesně se s ní dá dělat ? No, třeba ji pověsit na web…Takže jak vypadá test koleček proti mému očekávání ?

Aha.

Z našeho měření vyplívá, jak se chovají testovaná kolečka bez vnějších vlivů. Další vlastnosti již závisí především na jezdci a jeho technice.

Aha podruhé. Spíš WTF. Další vlastnosti možná závisí na jezdci, ale spíše technika jezdce závisí na tom, co si může dovolit ke kolům. Extrémním případem je mokrá silnice s listím – techniku mohu mít skvělou, ale kola mi nedovolí víc, než kachní chůzi. Co z toho mohu dovodit o kvalitě kol ? A jezdce ?

A i v diskuzi na Ladronce zaznívají fundovanější názory.

Tolik práce ten test musel dát – tak na na nic do dopadlo.

A docela by mě zajímal v diskuzi názor někoho, kdo výběr kol bere dostatečně vědecky. :)

Tomuhle projektu (i když stále netuším, kde je) strašně fandím.

DC STOKA – video story a závěrená galerie via skaterock.cz

PS: DIY – Do It Yourself

Sám bych svou zkušenost nepopsal lépe než @adent na lupě.

v archivu České televize čas 0:45. reportáž je zase zde.

“Nám bylo tý veřejnosti líto”  a Ťoča included.

Pardubice na bruslích – a to nemyslím název akce. Zatím. Na to jsem vyrazil, ale před ní jsem si chtěl projet i něco víc.

Cesta vlakem byla nudná a nezajímavá, stejně jako obyklé uložení zbytečností do skříňky na nádraží. Přece nebudu jezdit na bruslích s batohem. To opravdu nemám rád.

Plán byl následující – od nádraží se nějak dostat na silnici směr Lázně Bohdaneč a pak se uvidí. Ono se už vlastně vidělo při jízdách autem – nějaký chodníček to tam vedl. Takže i za Bohdaneč.

Pardubicemi jsem trochu kličkoval – nějak jsem se zakoukal a najednou jsem jel úplně jinam. Ale nalezení jedné dvou náhodných náběžek a už jsem byl na parkovišti u Globusu (či kýho čerta) a na správné silnici. Podle ní vede cyklostezka. Kdysi jsem tu už na bruslích jel, ale moc si to nepamatuju. Tedy vlastně premiéra.

Od obchodní čtvrti je první ze dvou kopců v Pardubicích a přilehlém okolí. S mizerným asfaltem. Začíná to a pokud se budu vracet stejnou cestou, bude to i třešnička na závěr. A celá stezka pro jistotu vede prakticky vedle frekventovaná silnice – takže olova a smradu až až.

V další části (zhruba od Rybitví) se asfalt uklidní a jde to celkem dobře až do Bohdanče. Tam se to trochu komplikuje – buď přímo přes centrum (dlažba) nebo aktuálně budovanou objížďkou – napřed luxus, pak povrch ve stylu "kupecká stezka LP 1430”. Oboje se změní v zámkovou dlažbu – ale překvapivě kvalitní.

Za Bohdančem pokračuje kvalitní stezka (byť místy úzká) až do Živanic. Tedy – ona možná pokračuje dál, ale protože jsem špatně odhadl čas a bylo nutné se vrátit do Pardubic, abych stihl start akce. Ale ledová tříšť přišla vhod.

Odklikáno podle mapy.cz na 12km jedna cesta. Takže 24 na rozehřátí.

Na jízdu jsem přijel jen tak tak – místo odpočinu pár fotek a jelo se. Trasa 9km.

Po jízdě se mi ještě domů nechtělo – takže další cesta směr Kunětická hora. Celá stezka byla plná bruslařů – a dost jsem jich poznával z předchozí jízdy. A to jsem si myslel, že jsem odjížděl z akce jako první…

I když to zfotek nevypadá, bruslařů tam bylo hodně. A na to, že většinou fitnesáci, tak jim to jelo hodně slušně. Cestou tam jsem jel naplno a bylo to rychlé. Pod horou otočka a vzhůru do nejbližšího občerstvení, které je na půli cesty v Brozanech.

Cestou zpět jsem se flákal. Tedy – chtěl jsem. Ale stejně jsem každou chvíli někoho dojel, za ním se uklidnil, chvíli jel pomalu a najednou jsem byl před ním. :)

Pak už jen v klidu na nádraží a vlakem do Prahy. Tenhle výlet 2x 6,5 = 13km.

Pak ještě po Praze domů – už slušne utahaný, ale nakonec jsem v začínajícím dešti dojel. řekněme tak za 5 km.

Takže celkový účet za dnešní dopoledne je 24 + 9 +13 + 5. Hezkých 51km. A to se divím, že mě  teď večer bolí nohy.

Aegon bruslení na svém kroužku po republice došlo do Pardubic. A v Pardubicích je to tradičně dobré. I když je to Aegon (viz Praha).

Přivítání na parkovišti, několik, překvapivě k věci, poznámek o stavu tratě  jede se. Lidí mi přišlo o trochu více než při pokusu o překonání rekordu – ale zcela subjektivně. Ani jsem se nesnažil počítat…

Moderátor (selebrita (asi) Evropy2) se dala ignorovat. je zřejmě předpokladem pro tuto profesi IQ kolem 40, nevědět nic o ničem, ale dokázat o tom dlouhé minuty (hodiny, dny) mluvit. Ech co tak nadělám…

Trasa byla rozdílná jak proti posledním Pardubicím, tak proti těm původním – v detailech. Ale jinak samozřejmě dobře vybraná, se slušným povrchem, rychlá.

Fascinuje mě, jak v Pardubicích funguje živelnost – když je někde málo místa, zaberou se dva (tři) pruhy a nikdo z organizátorů nic neříká – a jen co se to uvolní, opět se lidé vcelku ukázněně zařadí do pravého pruhu. Policie je skoro na každé křižovatce, organizátorů pomále, ale na logických místech – tam, kde se cesta zužuje nebo je jiný problém.

Jezdil jsem si podél celého stádečka bruslařů a vypadalo to, že to všechny baví. A jelo se příjemně rychle – zvlášť posledních několik stovek metrů na to ve vedoucím auté šlápli a na parkoviště jsme se vrátili fofrem.

Po dojezdu ještě show ve flatlandu na kole a konec. No a já pokračoval dál .

A na závěr ? Pardubické bruslení jako obvykle nezklamalo …

Ano, brusle.info končí. Tedy alespoň blog. Nikdo nepíše, reklamou si na sebe nevydělá a vůbec.

Není to jednoduché loučení. Začal jsem ho psát od nuly, natáhl lidi, psal a dosáhl poměrně slušné čtenosti. A v neposlední řadě spoustu lidí nasral.

Přitom jsem průběžně stránky vylepšoval (ankety, galerie, videa) a jak jsem se učil php, zlepšoval i jejich běh. Lidé přicházeli i odcházeli, pár autorů se objevilo a pár článků napsalo. Teď už mohu říct, že jsem stejně většinu táhl sám a ostatní čekali, co napíšu.

Procházím teď webarchiv a sleduji změny. Vidím jména, která jsem díky stránkám potkal. A po čase zapomněl a ztratil z okolí. Lidi, se kterými jsem projel mnoho kilometrů ulic a zažil spoustu zábavy. A o kterých už třeba roky nic nevím.

Ne, tohle nejsou “jen další zavřené stránky”. Pro mě ne. Je to kus života, za kterým po dlouhém rozhodování dělám další tlustou čáru. Nevím, možná napořád, možná ne. Koneckonců – koho by ve věku facebooku napadlo spouštět nové komunitní stránky…

Zavírám blog na brusle.info. Divné. Ale tady už jsem se zabydlel a okruh čtenářů si už také nacházím. Importuji sem všechny mé staré příspěvky. Ne, nejsou to kdovíjaká moudra – ale při listování historií dokáží připomenout zážitky. Občas se jimi probírám a říkám si – stálo to za to.

A děkuji všem, kteří byli jakýmkoliv způsobem u toho. Moc děkuju.

Jak šel čas