TiK

Takže GPSku mám, co takhle nějaké komfortní zpracování dat ? Ideálně se zaměřením na sport ? Celková vzdálenost, rychlost, průměr, maximální rychlost… víc ani nechci, ani nepotřebuju.

Na radu jsem zkusil Nokia Sport Tracker – ale ten na mém telefonu N73 odmítl startovat. S java aplikacemi nemám na Symbianu dobré zkušenosti. Takže něco nativního.

Spíše klady

Čirou náhodou jsem našel Buddyway. Vidím nahrání pozice a upload na server. Víc vcelku nic. Žeby ?

Hledání stránek, registrace a  upload dat přímo z mobilu. A hele – je to tam.

Rozhodně oceňuji, že z dat to vytvoří mapu jak cesty, tak rychlosti a převýšení. Všechno přehledně. Zobrazení průměrné rychlosti a celkové vzdálenosti je standard. Ale třešnička na dortu – zobrazení maximální rychlost i s místem, kde ji bylo dosaženo. A druhá třešeň – pokud se dále motám na stejném místě, je to prohlášeno za odpočinek a trasa se tam nevykreslí. Nicméně při exportu do google earth je tam pojíždění po Letné kompletně.

Mapy jsou primárně privátní, ale lze je i publikovat. Plus tuna nějakých zbytečných sociálních funkcí – to není zrovna můj kůň, takže nic. Nějak tam jdou i přiřazovat fotky k místům, ale to už je jedno.

Tak nějak mezi

Trochu mě děsily timeouty mezi mobilem a gpskou, ale obavy se ukázaly jako liché – po pár vteřinách se zařízení našla a mapa jela dál. Dokonce spojení přežilo i telefonní hovor, který třeba Locify dokázal spolehlivě dostat do kolen.

Občas asi bude nutné se podívat, jestli všechno funguje jak má. Což je nepohodlné. Kdyby aplikace uměla zapípat ve chvíli, kdy nemá signál z gps, nebylo by to špatné.

Na webu jsou i výlety publikované ostatními – dají se najít ty z okolí, i když úplně praktické a použitelné to není.

Spíše zápory

Je to zámořská aplikace – a nikdo netuší, kdy to provozovatele přestane bavit. Data jsou primárně někde na jeho serverech.

A druhé – musím vypínat gpsku dříve – přece jen zjistit, kde bydlím, je příliš jednoduché. Pravda, není to nic složitého ani tak, ale zase to nikomu nechci ulehčovat. Aspoň si tu adresu může napsat do vyhledávače…

Závěr

Na delší hodnocení je poměrně brzy – ale na první pohled a použití se mi buddyway moc líbí. Subjetivně poskytuje pro mě to, co potřebuji a neotravuje ničím jiným. Což neznamená, že musí vyhovovat každému.

Ale věřím, že pokud už svůj pohyb chcete zaznamenávat, buddyway za pokus stojí.

PS. Ta padesátka ve Stromovce byla ve chvíli, kdy už jsem viděl, že přede mnou na silnici trénuje stádo roztleskávaček. Takže tahle rychlost není v žádném případě definitivní na tomhle kopci  :)

Rekonstrukce Hradčanské přináší další výzvu pro kolečkáře –designově řešené vstupy do metra. Zatím je to uprostřed stavby, ale už dopředu můžeme vymýšlet, co za triky bude možné zajet.

mají letenští skejťáci. Místo aby využilo desítky “přírodních” překážek, musí neustále rozebírat schody, protože nevyskočí výš než deset centimetrů.

To, že si rozebírají jeden z nejlepších spotů v Praze, nahrávají protivníkům včetně magistrátu, který na další opravu už dlouhodobě nemá peníze, je jim vcelku jedno.

Nabízí se otázka: byli jsme jiní ?

Trochu. Ale například lavička, na které jsem kolem roku 90 začínal tam stojí dodnes. Pravda, sice trochu obroušená, ale jinak stále funkční (jen co najdu fotku, tak pošlu). Fotky jsou tady

Tyhle schody vydržely necelé dva roky.

to je daleko.

Dneska jsem to trochu (dost) přehnal.

Kladenská

Jako první jsem se jel projet původně na poštu. Nějak se to ale změnilo na Evropskou a o chvíli později se to změnilo na Kladenskou. Gpska běžela, ale jak se ukázalo, rychlost si musím znovu spočítat jen jako průměrnou a maximální rychlost to neukládá. Hmmmmm.

Jelo se dobře, zima hnala dopředu. Jen škoad na Bořislavce velkého provozu – musel jsem uhnout a jet zadem…

Stromovka

Jen jsem se chtěl podívat, jak je na tom půjčovna inline bruslí ve Stromovce. Blbě. A nechtělo se mi to hned otočit, takže jsem zvolil nejkratší cestu kolem Stromovky zpět na Letnou. Což tedy úplně nevyšlo a objel jsem to přes centrum.

Bráník

A zpět. Kde se vzalo, tu se vzalo byl jsem v Bráníku. Tentokrát jsem jednu cestu jel tramvaji (ano, fuj, hamba), ale zpět už na bruslích. A měl jsem toho tak akorát. Až úplně dost.

Za zazněmanání stojí snad jen kostka betonu (2x2x2) umístěná v cyklostezce pod Vyšehradem. Jinak vcelku obyčejný street.

Dojel jsem to tak nějak a byl jsem moc rád, že jsem doma.

A co ukázaly první větší jízdy s Gps ? Poloha občas uletí a já mám průměr městem kolem 15km/h. S tím, že tam jsou čekání, kopce, občerstvení a smskování. To docela jde…

Odpoledne  jsem se projel po Letné a standardně přes město.

Ale v noci mi ruplo v bedně, zavolal jsem si taxi a vyrazil na noční street. Sám.

Pankrác

Na Budějovickou, zadem na Vyšehrad, přes Nuselský most a po magistrále kolem Muzea a po Václavském dolů. Přes Národní divadlo na Smíchov. Tam další taxi na Zličín .

Plus krátká honička s PČR na Pankráci – nelíbilo se jim, že jedu po silnici v protisměru a když to chtěli otočit zpět ke mně na kruháku, tak jsem je na druhém minul. A pak se mi nějak ztratili :)

V centru na Václaváku docela rušno, to že jsem tam byl snad jediný bílý už neřeším. Jen že jsou černoši ve tmě špatně vidět :)

Zličín.

Přes Řepy a Vypich na Hradčanskou. Prázdné ulice a nádherý downhill po Bělohorské. A nějaký radar tam na mě přátelsky zamrkal.

Nikde nikdo, prázdné ulice a dobře vybraný soundtrack.

Prohlásil jsem, že už je konečně jaro – nebo alespoň ta část, kdy mi nebude to ložisek pršet každých pět minut. A protože stará kola Labeda měla své nejlepší už před několika desítkami kilometrů, začal jsem shánět náhradu. A ejhle: ve skříni staré brusle osazené modrými Labedami 80mm/80A včetně zánovních ložisek.

Juchů.

Stará kola šla zatím do meziskladu – první dvě z každé brusle snad bude ještě použitelné. Poslední kolečka byla sjete na 56mm z 80.

Takže netřeba příliš mnoho fantazie na představu, že teď to jezdí

• úplně jinak

• rychleji

• méně obratně.

A co je nejlepší na nová kola, než pořádný downhill. Jistě, brusle jezdí trochu jinak, po zimě nejsem ještě příliš rozježděný, ale co.

Takže šupem na Kulaťák a tramvají do Veleslavína. A Kladenská dolů. Ani mi nepřišlo, že to jelo příliš rychle – ale zpětně rekonstruováno podle odehraných písní v přehrávači to byl docela fofr.

Odtamtud tramvají zpět a přes Hanspaulku dolů. Nová kola udělala své a radar pod kopcem ohlásil 79km/h. Letošní rekord. Ale zatím je jen duben, ne… ?

Zpět do Veleslavína a zadem vyjet k Vojenské nemocnici. Směr Baterie a pokus sjet k Petynce končí v plné rychlosti v kočičích hlavách. Špatné.

Kus Bělohorské, rozhlédnout se po stabvě křižovatky u hotelu Pyramida honem ke Hradu. Tam na mě poměrně zběsile troubilo jakési pidiauto, které jsem na semaforech dojel a po zbytek cesty nechal za sebou …

Pod Belvederem uhnout do parku a po kofole u Radka pokračování. Kolem Technického muzea dolů, přes Štvanici a kolem Labutě a po Národní na tramvaj.

Podle toho co pojede dřív byla možnost Řepy a druhá Vypich.

Vypich. Udělal jsem pár fotek ze stavby oválu na Ladronce a prosvištěl ke Strahovskému stadionu. Místní downhill bych sice dal i se zavřenýma očima, ale kvůli mnoha děrám po zimě je lepší nechat je otevřené.

Na výjezdu u hotelu Pyramida je to nyní poněkud komplikovanější – betonový ostrůvek, zábradlí a semafory. No, nějak jsem se zařadil na červenou do provozu…

Ke Střešovické vozovně – a tam jsem šel k zemi. Kvůli stavbě je tam hodně prachu – no a v zatáčce mi podjela kola. Díra v dlani, díra v koleni a roztržené kalhoty. Jo, a sem tam nějaký kamínek pod kůží.

To ze mě vyprchal adrenalin, na kterém jsem byl většinu odpoledne a kolem Diplomatu a přes Kulaťák jsem dojel doslova na krev.

Nebudu to měřit kilometricky – až na závěr to byla super jízda a po delší době jsem si to opravdu užil.

Dokud nesjedu kola, budu zase cestovat po Praze :)

Zúčastnil jsem se “jen” jako fotograf. Velmi příjemná záležitost.

Spoty:

• Drtinova: rail, pro technické problémy jen krátké
• Nebozízek. Hodně vysoké, hodně dobré
• Strahov – raily
• Klamovka – velké raily

Velmi příjemná atmosféra, moc líbilo. Fotky budou.

si vyžádala

další oběť. Tentokrát “horní” stezku od tramvajového mostu k mostu Barikádníků. Zcela neprůjezdná.

Zprávy, že byl modřanský Freestyle park otevřený byly velice nadnesené.

Co je hotovo ?

• Nábřeží pro loď
• asfaltové parkoviště
• asfaltová objížďka poměrně mizerného povrchu na hlavní cestě
• pár laviček

To je všechno.

Snad se to trochu pohne. Jen takový nápad: když dělám hliněný svah, aby mi neujel po prvním deští, chce to nějaké zpevnění…