TiK

Na Letné to ještě šlo, když jsem vyjel na Ladronku, stihl jsem jen dojet na Strahov a počkat na autobus – pršelo. Celkový čas na bruslích: cca 45minut.

Nepotěšilo.

Po dlouhém hledání a krátkém pojezdu ve skateparku mě čekala ještě cesta domů. Celé to bylo zpestřené totálním staveništěm a loukou na cestě z parku. Ono se řekne dostat se přes dálnici, ale jak, když je podjezd daleko a v neschůdném terénu. Tohle scházet na bruslích je lahůdka.

Plus malý komický výstup na téma “Používejte rozum”:

Meteorologové slibovali děs a hrůzu, ale nakonec mě lehký deštík dostihl na Nuselském mostě. Málo na promoknutí, dost na mokro a klouzavý asfalt. O přechodech nemluvě.

Nedá mi to, abych tu nezopakoval fotku: rail prorostlý křovím se hned tak nevidí.

Velmi výrazně jsem zvolnil a pokračoval domů. Vynechal jsem sjezd Václavského náměstí a uhnul přes Ječnou a Karlovo náměstí. Nakonec se jelo docela dobře – nikam jsem se nehnal a velmi, velmi pohodovým tempem jsem dojel pod Letnou.

Nejmokřejší byly schody – šlapal jsem je nahoru a bylo jako po mýdle. A to není vcelku žádná metafora.

Na Letné samotné bylo sucho. Ech. Už se mi ani nechtělo na žádnou zídku a tak už to bylo nejkratší cestou domů (což znamená Letenskou pláň tam a zpět).

Tak jo. Nějak začít. Třeba něčím pozitivním. Třeba prohlášením, že na Aegon se chodím přesvědčit, že je to stejně strašné, jako minule.  To je na začátek docela dobré, ne ?

A ještě: v článku používám označení policie – ve většině případů se nejedná o opravdovou policii, ale o Městskou.

Vcelku pohodovou jízdou jsem dojel na Palackého náměstí, kde se chystal start. Nějak jsem se překoukl a byl jsem tam o hodnu dříve – nezbylo než se uklidit do parku či se nechávat přepadat od známých. Na ploše bylo pódium, stánky sponzorských firem a moderátor.

Jasně, táhnout průvodním slovem celou jízdu je náročné, takže je jedno, co se říká, hlavně když to mluví, jak praví pražské přísloví. Zatoužil jsem po frontální lobotomii, ale nedostavila se.

Náměstí se začalo zvolna zaplňovat bruslaři a davem se proplétaly hostesky s dárky. Nakonec se na pódium vydrápal Manďák a uvedl úvodní show – electric boogie. Kdo viděl cokoliv na Youtube, zaplakal. Ale když ono je to takové hezké české,  ne jako to cizí. Tak tomu zatleskáme a bude to bomba, ne ? Nebyla.

Někde kolem toho se ještě mihla autogramiáda Sáblíkové.

A jede se.

Nevím přesně proč, ale start jsem nějak zaspal. Takže jsem vyrazil kus vedle a přidal jsem na rychlosti, abych to stihl na odbočku do ulice Svornosti. Protože tam vcelku tradičně vzniká nával (vodící auto nezrychlí, wannabe bruslaři neví, co z mírného kopečka, prostě sedmý kruh pekla). Jaké bylo moje překvapení, když jsem čelo průvodu dojel ještě před koncem mostu. Zezadu se mezi lidmi probojovává vidící vůz s hudbou.

Točíme do Svornosti – čtyři pruhy. Vlevo zaparkované auto, vpravo kužely a nějaké uzavírka. Dav se rozjíždí více-méně přes celou silnici. To už hudební auto dojelo do čela a duplo na brzdu. Dav se hromadí, ale pořád to jede.

Dojíždíme (místo skoro i rychle – na Aegon) na začátek Strakonické, kde je obrátka směr Hořejší nábřeží. Zastávka. Jedni policisté pouští pár aut, jiné to zastavují. Vedlejším efektem je seskládání davu, takže kolečko zkratkou Na valentince nepadá v úvahu.

Rozjíždíme se. Až ke křižovatce s Vltavskou, kde se tradičně stojí. využívám toho k focení. Pak přijde jedno velké WTF – uprostřed silnice kužely, takže pořadatelé velí: “všichni do levého pruhu”. Nějak se to podaří a krokem se posunujeme k mostu. Pravý pruh zeje prázdnotou a jediné, co se v něm děje jsou policejní motorky, které vcelku nesmyslně jezdí tam a zpět. A zahánějí bruslaře do levého pruhu stylem Need for Speed: block deploy…Prostě dvě motorky napříč pruhem a bruslaři, vejděte se kam chcete. Nebo přesněji – zařaďte se do levého pruhu, plného lidí, jak chcete. To jsem si měl pamatovat.

Před mostem se točí doleva, rovně jedu jako obvykle zkratkou na most a doháním Zdenera a Tóču, kteří tam byli přede mnou. Bruslaři nikde, bavíme se sledováním policisty, který zastavil tramvaj uprostřed prázdného mostu, aby jeho kolega tramvaj pustil, jen co se v protisměru objevili bruslaři.

Opět doháním čelo davu přes most. Vidím, že to houstne a kopec z Palackého náměstí vypouštím – jedu po chodníku (dlažbě) a točím na mobil dav.

Nějak se to daří sjet a pokračujeme velmi volným tempem k Výtoni. V jednu chvíli jedu v davu a točím, přede mnou stojí policista na motorce. Objíždím ho a pouštím ze zřetele. Najednou mě prudce zleva objede, zatočí doprava a dupne na brzdy. Ano, klasický manévr na zastavení auta. Čirou náhodou a dlouholetým tréninkem jeho manévr ustojím. Posléze lituji, že jako fotbalista nepadnu a nepočkám na sanitku.

Posléze zjišťuji, že video je dost neprůkazné.

Ano, čtete dobře. Městský policista do mě najel motorkou. Ten policista, který měl zabezpečovat (nejen) mojí bezpečnost při jízdě Prahou.

Křičím na něj, jestli ví, že do mě najel a proč to udělal. On mi opakovaně odpovídá, že tam jezdí tramvaj. Bohužel mezi tramvajovými kolejemi je on – já ne. Celé se to snažím točit na video – snad mám jeho číslo nebo SPZ. Nakonec přidává plyn a odjíždí. Rozhlížím se po okolí a Zdener a několik dalších mě ujišťuje – nezdálo se mi to. Opravdu k tomu došlo. Jedu za moderátorem o kus před námi – jestli se s tím něco nedá dělat. Odpovídá mi, že viděl, jak mě policista zablokoval a ohrozil, ale že se tím teď nedá nic dělat. Někdo z davu přidává, že policista při předjíždění měl vystrčenou nohu – aby mě usměrnil. Ale to se už nedá ověřit.

Klep se vztekem, ponížením, nevím čím vším. Ruce se třesou, další metry ujíždím zcela automaticky. Policista mě vědomě a schválně ohrozil. Proboha proč ?

Kamarádí slibují případné svědectví, já pořád nevím, co budu dělat.

V tu chvíli mi nevadí ani minimální rychlost, ani nic. Jsem hodně mimo.

Dojíždíme pod Vyšehrad, trochu se probírám. Uklízím se na cyklostezku, kam je oficiálně zakázáno v rámci jízdy jet, ale je tam prázdněji. Točím na video další průběh a uklidňuju se.

Dojíždíme na obrátku u Podolského stadionu. Jedu napřed, stojím vedle vozu dopravní policie. Původní záměr natočit si dav bruslařů na otočce je nahrazen poslechem Policie – nikdo nic neví, ti vpředu nekomunikují s těmi vzadu, organizátoři jízdy pro jistotu nekomunikují s nikým. Nikdo nic neví. Dav čeká proti mě na křižovatce několik minut, během které u policie nervozita narůstá a začínají padat ostřejší slova. Se zájmem poslouchám. Nikdo nic neví – vypadá to, že nikoli organizátor vydává pokyny, které mu policie pomáhá realizovat, ale že jízdu řídí policie – a to zrovna ten, koho to napadne. Nebo tak nějak to vypadá z konverzace, kterou vedou kousek ode mě.

Nakonec se dav rozjíždí a většina lidí nějak překonává otočku přes koleje. A pomalu postupujeme zpět k Vyšehradu. U vodárny toho mám dost – odpojuji se na chodník, zrychluju a nechávám za sebou celý peloton. Chci jet sám – už mimo jízdu, prostě pryč. Najednou je vedle mě ten policista, který do mě najel. Já na chodníku, on na motorce na silnici, hvízdá na mě.

Zastavuji a pouštím kameru. Ptám se, co chtěl a proč mě zastavuje hvízdáním. Po spatření svítící LEDky na foťáku mi už najednou nechce nic říct. Kromě toho, že si se mnou chtěl promluvit jako chlap s chlapem a že je ubohé, když to nesnesu. Během hovoru se k nám přibližuje a brzdí další policista – těžko říct, na čí by byl straně.

Vypínám kameru a jedu před davem na Palackého. Máme tam po jízdě sraz, takže tam musím. Přijíždím o dvacet minut dříve – a čas využívám snad dobře. Volám 158 a líčím jim příhodu s městským strážníkem. Ptám se na postup. Sympatickým a vstřícným policistou (tím opravdovým) je mi doporučeno podat stížnost na centrálu MP namísto podání trestního oznámení. Plus doporučení na svědky a co nejvíce důkazů. Po užitečných pár minutách se loučím a děkuji za pomoc. Volám první známým, co se mi to stalo. Doporučují mi zavolat ještě na MP – jestli stížnost podat hned nebo stačí až v pondělí. Na 156 to zvedá ospalý hlas, který tak moc neví, co po něm chci. Nakonec mi ale říká, že uvedený úřad pracuje jen ve všední dny, takže teď tam nikdo není.

Volám zpět známým, děkuji za podporu a oznamuji konečný stav. Dojíždí zbytek bruslařů, dohadujeme, kam dál. Odjíždím domů dát si sprchu.

Tohle byla hodně drsná tečka ze letošním Aegonem.

Bude to tentokrát dobré, nebo jako obvykle ?

PS: Prachy se našly, Sáblíková pojede. Snad se jí to tentokrát podaří alespoň přes most …

jak se přezdívalo tomuto místu podle nějakého obchodu. Na kolem let 89-93 se zde pravidelně scházeli bruslaři (stará parta na trekách) a skejťáci. V době, kdy všichni znali všechny a když se jel street, tak jelo deset – patnáct lidí. Nádhera.

Doba Petra Lowiho s dlouhými vlasy. Kdy s kolegou Petrem Beranem diktovali neskutečným způsobem.

Doby, kdy ten, co skočil ty tři schody dolů byl dobrej a kdo nahoru, byl král.

Tak mě napadá, že jsem nenafotil horní patro se zajímavými spoty a v neposlední řadě nepříjemnou ochrankou. Příště.

aneb jak mi docházejí nadpisy

Z Letné street na Masarykovo nádraží a vlakem do Libně. Vzhůru na nejdražší cyklostezku v Praze. 5km.

Z ní jsem dojel na Palmovku – s malým blouděním domy. Tedy blouděním – proste jsem zabočil mezi domy a pak už se jen snažil vymotat na hlavní ulici. 8km.

Z Palmovky pod Vítkov a stezkou na Hlavní nádraží. Odtamtud centrem na Smíchov k vlaku do Řep. 8km.

V Řepích jsem se vyděsil – byly tři čtvrti na sedm a já chtěl ještě stihnout Alzu. Do osmi. Takže jsem lehce přidal a přes Ladronku a Letnou jsem byl krátce před půl osmou v na místě. Ještě že to bylo většinou z kopce. 16km.

No a nakonec zpět přes Letnou domů. 3km.

Celkem kulatých 40, plus mínus autobus.

Dnes jsem se konečně byl podívat na nejdražší cyklostezce v Praze a přilehlém vesmíru. Ani nemám chuť dohledávat, kolik že ty 3km stály, ale mám podezření, že to bylo více než dálnice. Stačí chvíli hledat na internetech.

A co že to tam čeká ? Zázrak ? Nuda ? Čtěte dál.

Hledání stezky bylo jednoduché – vlakem do stanice Praha – Libeň a od nádraží rovnou za nosem Freyovou ulicí. A hned o kus dál jsem zahlídl na mostě helmičku – takže to je ono.

A hned pod mostem symptom stezek v Praze – zavřeno. A pro jistotu na zámek. Ne, neptejte se mě, proč a jak. Ale prostě závora a zamčeno. Čert to vem, jel jsem podle mostu a hledal, kudy na něj. Podařilo se až na druhý pokus – první mě poslal kamsi mezi domy.

Nakonec jsem na druhý pokus dojel na začátek (??) stezky. Nebo alespoň té nové části. A hned zčerstva do kopce.

Na rozehřátí stačí a když jsem si prohlížel most, přestal jsem se divit, kam zmizely ty peníze. Povrch je kovový, natřený čímsi – a poměrně rychlý. Což je potěšující. A most se při výraznějším záběru lehce houpe.

A hned za mostem je největší WTF moment: asfalt není a pokračuje pár desítek metrů šotoliny. Proč to sakra neudělali v asfaltu celé ? Takhle je stezka pro bruslaře ze jedné strany v podstatě nepřístupná.

Pak se stačí prosmyknout kolem zdi (naštěstí je tam zrcadlo, takže určitá iluze, že víte, co se děje za rohem, tu je) a konečně nastává asfalt.

Přes starý železniční most nad ulicí Freyova a jede se. Kvalitní asfalt, rovinka a je to přiměřeně široké – pokud tam není rodinka s dětmi a psy, roztažená odezdi ke zdi. A že jich tam je.

Po chvíli se vpravo objeví domy – nějaké novostavby.Takové ty bytovky, co rostou stále jako houby po dešti. A myslím, že obzvlášť lidé v přízemí, oddělení nizoučkým plůtkem, budou řvát nadšením, až se tam bude prohánět souvislý zástup bruslařů, cyklistů a kočárků.

Dál je to rovina, rovina a stále rovina. Výhled vlevo na estakádu nad Palmovkou, vpravo křoví. Dopředu nekonečný asfaltový pruh. Žádný stín. Nuda.

Most přes Poděbradskou (kousek od křižovatky s Průmyslovou, kde obvykle bývá stupeň pět až osm) s červeným povrchem. Trochu to vypadá jako antuková drť, ale jistý si nejsem.

Za mostem je vpravo občerstvení – tedy, je tam cedule a dá se po trávě a štěrku seběhnout kamsi k němu. Netestoval jsem. Pak se vátí nuda v podobě  cesty bez výhledu.

Jako drobné probuzení z letargie působí levotočivá zatáčka a mírné klesání. Natěšeně jsem se rozjel a konec.

Brutální, nepříjemný, špatně ubrzditelný, o ničem. Boha jeho, co to zase vyrobili ?

Dál je mizerný povrch všemi směry, nezbývá než otočit a vydat se zpět.

Takže co ? Nic. Na jednu stranu přijatelná stezka, tam a zpět skoro šest kilometrů, v okolí nevím o ničem lepším.

Ale je to tak moc, moc nudné.

Dneska toho bylo dost.

Z Letné Stromovkou dolů na Holešovice. Tramvají a autobusem nahoru do Bohnic a sjezd starými Bohnicemi. Na konci občerstvení a plynulé navázání směr ZOO. Bylo teplo, sluníčko svítilo a bruslařů bylo všude dost a dost.

Parkoviště u Trojského zámku je stále několik desítek metrů nesjízdné.

Kolem Trojského kanálu vládl jako obvykle čilý ruch.

O kousel dál pod mostem je čerstvě rozkopáno. Objížďka vede horem, kde byla cesta a aktuálně je nově vyasfaltovaná. Vím, že jsem ji buď tady nebo na brusle.info zmiňoval, ale teď se mi ten článek schovává. Ale někde fotky jsou.

Pokračoval jsem na Palmovku – cesta/povrch nic moc, ale projet se to dá. Raději ne moc často. A ejhle –on už tam přišel podzim.

Zlaté listí všude… vždyť jsem si to léto ani neužil ?!

Kousek tramvají a tunelem na Hlavní nádraží. Dál tradičně Hybernská, Národní (rozkopaná, nechtěl jsem po chodníku, málem jsem spadl do díry po stavbařích) a po nábřeží směr Podolí.

Řidiči o něco nervóznější a vzteklejší než obvykle. Výrazně více.

Podolí, Vyšehrad a směr Zbraslav.

Ještě u Barandovského mostu jedna slečna šla k zemi – kolařka se tam otáčela tak dlouho blbě, že už bruslařka neměla jinou šanci. Slečna šla rovnou na zadek do trávy. Bylo by to vtipné, kdyby kolařka po zjištění, co se stalo, nešlápla do pedálů a nezkusila zmizet co nejrychleji. A když byla dojeta a upozorněna, že je (když nic jiného) slušnost, poptat se po zdraví toho, kdo (kvůli ni) šel k zemi, ještě si otvírala hubu, co že si to dovolujeme. Kolo jí bohužel odebráno nebylo a tak brázdí pražské ulice dál.

U golfového hřiště jsem chvíli seděl a v zatáčce pozoroval, jak se jednotliví bruslaři vypořádávají s úlohou “ostrá levá, klesání”. Byl bych se smál, kdybych neplakal.

Pak jsem pokračoval na Zbraslav. A zpět do Bráníka. A ještě jednou.

Cestou zpět jsem to Na Dvorcích zkusil na řidiče autobusu: naprosto bez problémů mě vzal a ještě jsme na zastávce a cestou proklábosili několik témat. Mimo joné skákací boty, které tam zahlédl. A protože to na nich umím/školím/půjčuju, byla z toho menší přednáška.

Z Budějovické přes Vyšehrad  a Nuselský most (kde dnes měli fotografové závody, kdo udělá více fotek – stálo jich tam na lávce přes dálnici snad patnáct) na IP Pavlova a přes centrum a Letnou domů.

Kilometry se mi počítat nechce, ale dorazil jsem lehce před půlnocí velmi příjemně unavený. Vlastně jsem si to stejěn na mapy.cz odklikal. Něco kolem 55. S přesností nic moc.

To by vysvětlovalo, jak mě bolí nohy.

Začánám na IP Pavlova, zadem kolem Muzea a Václavské dolů. Rychlost velmi rekreační, točeno foťákem v mobilu.

Kompletně převzato z www.boleslavsky.denik.cz, Autor: Pavel Svačina

Mladá Boleslav – Pořadatel tradiční jízdy bruslařů Mladou Boleslaví, které se obvykle účastní přes tisíc lidí, dostal vysokou pokutu.

Pořadatel tradiční jízdy bruslařů Mladou Boleslaví, které se obvykle účastní přes tisíc lidí, dostal vysokou pokutu a také seznam podmínek, které podle něho není možné splnit.

50 tisíc pokuta

„Místo, abych se soustředil na přípravu další jízdy městem, která je velmi náročná, budu vydělávat na pokutu,“ řekl rozhořčený adrenalinový sportovec Petr Manďák, jenž Deníku řekl, že s pořádáním další jízdy bruslařů městem končí.

Při poslední jarní jízdě došlo ke komplikacím. Magistrát totiž vzhledem k rozsahu akce začal požadovat všechna nutná povolení včetně dobrozdání od policie. Ta však uvedla, že pořadatel musí lépe zajistit bezpečnost a pořadatelskou službu a s akcí nesouhlasila, nicméně jí ani nebránila. Na základě stanoviska policie nevydal odbor dopravy Magistrátu města Mladá Boleslav jízdě městem oficiální povolení.

Vzhledem k tomu, že se bruslení přesto uskutečnilo bez řádného povolení, skončil pořadatel, tedy Petr Manďák, u správní komise magistrátu. Ta již vynesla rozhodnutí a včera jej sportovci doručila.

„Ve správním řízení mi dali pokutu padesát tisíc korun za pořádání této akce, kterou policie nebyla ochotna povolit. Protože podle policie byla akce už moc velká, tak ji nepodpoří,“ uvedl Manďák pro Deník. Hrozila mu přitom pokuta až půl milionu korun. Podle policejního mluvčího však policie nic nepovolovala ani nezakazovala, jen sdělila své stanovisko k zajištění bezpečnosti.

Mluvčí města Mladá Boleslav Hana Koišová uvedla, že město jednalo podle zákona a bylo vstřícné, když Manďák doručil žádost o povolení akce pouze dva dny před jejím konáním. Podle Manďáka však nešlo povolení předložit dříve, než se vyjádří policie.

Město: Museli jsme to udělat

Město však v žádosti našlo nedostatky. „Důvodem zamítavého postoje bylo to, že při akci, kde stovky lidí všech věkových kategorií používají jak in-line brusle, tak i jízdní kola za normálního silničního provozu, nelze zajistit bezpečnost tak velkého množství účastníků na trase, která byla žadatelem předložena. Stejně tak tato akce představuje i určité nebezpečí pro ostatní účastníky silničního provozu,“ řekla Koišová.

Petr Manďák to však vidí jako zbytečné obavy a poukazuje přitom na konání takových akcí v Praze, Brně, Ostravě či Pardubicích, kde prý takové podmínky organizátoři plnit nemusí.

„Nepodařilo se mi vysvětlit, že i ve dvojnásobném počtu účastníků se tyto akce konají po mnoho let bez těchto neúprosných povolení a nařízení. Nikdo si nechce vzít na triko, že by mohlo vjet do průvodu auto nebo někdo mohl zakopnout a nabourat do auta. To by ale nikdo nemohl chodit ani ven, na zábavy, ani sportovat, protože se vždy může něco stát,“ řekl Manďák.

Policie si stojí za svým názorem

I policie si stojí za svým doporučením, které vydala pro konečné rozhodnutí, jež učinil magistrát. „Policie nesouhlasila s uvedenou akcí z několika důvodů, zejména proto, že s ohledem na předpokládaný vyšší počet účastníků nebyla pořadatelem dána garance řádného zajištění bezpečnosti účastníků akce, stejně jako ostatních běžných účastníků silničního provozu,“ řekl Deníku policejní mluvčí Ladislav Mareš.

Z důvodu bezpečnosti občanů nebylo podle něho možné souhlasit s akcí za plného provozu. „Argumentace hlavního pořadatele, že vše bylo z jeho strany dostatečně zajištěno, se nezakládá na pravdě, respektive to ve své žádosti nedoložil. I přes to, že magistrát pořádání bruslení městem nepovolil, Policie České republiky ve spolupráci se strážníky udělala maximum pro zajištění bezpečnosti „bruslařů“ i ostatních účastníků silničního provozu,“ dodal Mareš.

Komentář Jiřího Macka: Je třeba zabít Manďáka

Občas máte chuť někoho zabít. Jednou je to soused, který si v noci pouští nahlas muziku. Pak je to chodec, který vám skáče na přechodu před auto. Jindy zase šéf, který nechápe, že dnes se vám nechce pracovat. Nebo třeba podřízený, který zase nesplnil termín.

Jenže je nezabijete.

Občas ale někoho zabijete. Slepici, protože toužíte po lahůdce na paprice. Králíka neb máte rádi maso se smetanou. Pak taky komára, protože nemáte rádi, když vám pije krev.

A pak jsou ti, kteří chtějí zabít Petra Manďáka.

Uspořádal jízdu na kolečkových bruslích Boleslaví. Zbláznil stovky lidí. Každý rok vynakládá své síly – fyzické, psychické i peněžní, aby měli lidé krásný den. Má kolem toho mnoho lítání. Šíleného lítání. Jistě by při tom mnohého úředníka klidně i zabil. Ale nezabije. Jen prosí, žadoní, píše. A patrně občas udělá špatný krok, někde něco zapomene, opomene, nestihne. Věří, že se vše v dobré obrátí. Ostatně jeho životní filozofie je právě taková. Věří v dobro, za které bojuje.

Popravdě, neznám nikoho tak milého, příjemného a slušného. Takového Petra Manďáka mám zažitého v krvi. Je tolerantní a myslí si, že takové bude i okolí. Jenomže ať je jak chce slušný, patrně tady něco přepískl. Začalo mu téct do bot. Počítal asi s tím, že úředník pochopí, že tohle nedělá pro svoji kapsu, ale pro lidi. Jenže úředník nepochopil. Úředník nechtěl. Úředník má své termíny. A ty se rozhodl dodržet.

Proto tleskám úředníkům.

Jen mne tak napadá, jestli to je ten hlavní problém. Tedy ten úředník bez tolerance. Vzpomínám si, že Petr Manďák už měl jisté „problémy“, před časem při zahajování sezony ve skateparku na Radouči. Tam to s radnicí také nějak haprovalo.

A také si pamatuji, že na něho někteří vysoce postavení pánové z radnice nemluvili zrovna potichu. A tak si říkám, jestli ten pes není zakopán někde jinde. Jestli se třeba ten Manďák zrovna nestal nepohodlným.

Určitě se ale mýlím. Protože přesně tak, jako věřím v čistotu myšlenek sportovce, který dělá obrovskou reklamu Mladé Boleslavi, tak se snažím věřit všem na radnici. Že chtějí pro město to nejlepší.

Jen si říkám, proč se ale všichni rozhodli, že toho Manďáka chtějí zabít…