TiK

jezdím hodně, ale tady to nějak zanedbávám. Hodně jsem si oblíbil www.sports-tracker.com – ve spolupráci s N97 úžasný nástroj. Kde, kdy, jak rychle… a ještě mi to místopisně zařadí fotky. Plus přidá, co jsem kde poslouchal.

Což je jako forma deníčku geniální – ale nenutí mě to psát sem. Stačí kliknout na Upload a je hotovo. Na něco dobře, na něco špatně. Tady bych se rozepsal, na trackeru vyjížďky nesdílím ani s přáteli.

Nebo spíše není čas. Myšlenky si rovnám už během jízdy, často mám v hlavě už kus napsaný – a přijdu k počítači, zkontroluji poštu a nic.

Ale zkusím to přemoct. A začínáme právě teď:

Dvě vyjížďky

První nedobrovolná – na Budějovické někdo skočil pod vlak, čehož důsledkem trasa C stála. A já byl na Muzeu. Sakra.

Vylezl jsem na Merkurii (teď mě překvapilo, že tu už mám článek) a přehodil se do bruslařského – přece jen stačí, když trhám jedny kalhoty.  A hurá, přes Mírák a Vyšehrad směr Pankrác. Cestou jsem se bavil sledováním davů lidí, kteří cestovali pěšky podle trasy metra. Kopec nic moc – ale kdybych věděl…

Druhá dobrovolná

Všude dobře tak co doma, že ? Z Pankráce Jeremenkovu dolů – moc to nejelo. Protivítr a ojetá kola…technika naměřila necelých 35km/h. Ano, moc pomalé.

Na nábřeží jsem odbočil směr Zbraslav. Ano, cyklostezka, na které bruslí 4/5 Prahy. Dnes ale nával moc nebyl a jelo se poměrně dobře. Až na silný vítr, který se točil tam a zpět – chvíli s větrem v zádech plnou rychlostí, o pár metrů dále protivítr a i vší silou jsem se rval kupředu rychlostí chůze…

Se zájmem (a rukama v kapsách) jsem sledoval kolegy bruslaře. Od fitness až po wannabe závodníky. Speciálně jeden – na rovině to rval plnou rychlostí (i když rukou kmital zcela mimo rytmus) a ujížděl mi, v jakékoliv technické pasáže (zatáčka, kopec, jiná zatáčka) jsem ho dojel – on tam snad zastavil, aby si to mohl prohlédnout a pak pomalu opatrně zdolal…Nic konkrétního, ale jet za ním (resp. ho pořád dojíždět) mě strašlivě iritovalo…

Zprava byl krásný pohled na západ slunce – zlatavé světlo dodávalo stezce i jízdě poklidnou, skoro až letní, atmosféru.

Jinak se jelo v pohodě, občerstvení také bylo. Zpět se jelo o něco lépe – tedy pod Barandovký most. Vítr se stočil a jel jsem s ním o závod. Hlavně v aleji pře skateparkem mi to hodilo pěkný průměr pětadvacet za hodinu.

Tam jsme se potkali s Havranem –. kdysi kolegou na Morávce. Dlouho jsem ho neviděl, pravděpodobně ho dlouho neuvidím.

Už za tmy jsem dojel pod Vyšehrad a tam nastalo peklo. Prudký vítr proti mě, mizerný povrch, dost aut na silnici. Rychlost žádná celá nula nic a jen dřina. Dojel jsem až na Národní a fakt mě to nebavilo.

Z národní jsem se posunul tramvají (opět) na I. P. Pavlova a přes Nuselák  – a pak zase kopec, vítr, hnus. Na Pankrác jsem dojel slušně vysílený ( povzbuzený dvěma energy drinky). Nohy se mi třásly, když jsem lezl do vany…což byla relaxační tečka za dněšními 35 kilometry jízdy průměrem lehce přes 15 km/h.

P. S. Milý deníčku – budu se ti věnovat více.

Překvapivě to není až tak velký problém – stačí se 24. dubna v 18:00 přimíchat k velké jarní cyklojízdě. Většinou se tam pár bruslařů objeví a místo se najde.

Trasa je docela pěkná – z náměstí Jiřího z Poděbrad se jede na výpadovku a směr Nuselský most. Je to lehce do kopce, ale nic tragického. Jede se vedlejšími ulicemi, ale to nikomu nebrání dát si kus legendární Vinohradské a přidat se k pelotonu až dál. Nebo, pokud to bude jako obvykle, jet daleko před pelotonem cyklistů a užívat si, že prakticky žádné auto nemůže přijet zezadu…

Nuselský most…nejde ani tak o povrch, ale o to “být tu na bruslích”.

Dál se jede ulicí Na Pankráci až na Budějovickou. Z Vyšehradu na Pražského povstání je to do kopce. Místy poměrně nechutného (vidíte mírné stoupání daleko,daleko před sebe), ale nejsou to závody, ne ? A z budějovické další historický luxus: Jeremenkova. Bohužel se asi nepojede moc rychle, ale obvykle tam není problém rozsvítit radar, nastavený na 40km/h. Ale i přesto je to široká a bezpečná cesta dolů s dobrým dojezdem. Osobně doporučím jet na začátku či na konci pelotonu a mít dost místa pro případné únikové manévry.

Posledním zajímavým místem bude Barandovký most. Výjezd je do kopce, ale pak několik pruhů pro sebe (nebál bych se, že se tak nějak spontánně uzavře celý) a sjezd směrem do ulice Strakonické… to nebude špatné.

Klady:

• projet si město jinak
• nebát se dopravy
• zabruslit si na místech, kde to jinak opravdu nejde

Zápory

• Moc cyklistů – málo místa pro brusle
• Na jednom, dvou místech dlažby
• Organizace – musí se poslouchat.

Až na Barandovký most jsou to místa (dobře, Nuselák po chodníku), která jezdím často a rád. A mohu je jen doporučit.

Těším se na vás na startu.

Pozvánka, trasa, facebook

Není nic lepšího, než si po probuzení sjet Jeremenkovu. Měl jsem dojem, že mi to nejede (staré kola, vítr), ale GPSka tvrdila lehce přes 40km/h. Což je tam maximálka. A jak jsem zjistil až dole, tak mě sledoval vůz PČR – bez jakékoliv reakce jel za mnou.

Dole odbočka a podle vody do Bráníku. Batoh na zádech, tudíž jsem se vlekl jako …smrad. Nebo tak něco.

V prvním malém skateparku jsem vyzkoušel restaurované brusle na railu. Na brusli je méně místa, ale … jde to. Je potřeba si dávat víc pozor.

Po nějaké době jsem se přesunul o kus dál. Byl jsem moc překvapený, kolik bruslařů se po stezce prohánělo – místo tvorby hodnot.

Cestou zpět už mě to nějak nebavilo. Velký těžký batoh bránil blbnutí si během jízdy a tam mě to ukrutně nebavilo. Dojel jsem do Podskalí a zabalil to.

Jen krátká projížďka – z Letné dolů Kostelní (zapomněl jsem zapnout GPS, takže nevím, jak moc pomalu), přes most a z Masaryčky na Želivského tramvají. Na Želvě trochu ježdění na betonových lavičkách vedle Cassablancy a pak street na Žižkov do práce.

Odtamtud Vinohradskou. Po zimě první street, adrenalinu bylo dost a dost a tep jsem měl kolem 200…

Odtamtud kolem Hlaváku a přes Štvanici na Vltavskou kolem ministerstva a odlchsool railu. Tramvají na Letnou, chvilka na lavičkách a domů.

Mimochodem – bývalá hospůdka Pod topoly je opravdu bývalá…

Ještě to jde. To je heslo posledních dnů. Dnů, které nabraly pravidelný pracovní rytmus, ve kterém ale místo na polední bruslení zůstává. A kde jsem se toulal dnes ?

Na Letné. Tam jsem projel pár laviček a hurá do města. Kostelní dolů – nekamarádi řidiči mě tam pěkně zavřeli a tak jsem jel rovnou. Bez přibrzďování, bez obloučků. A v polovině, když jsem se chtěl uklidit do vedlejší ulice, tak tam stál člověk a telefonoval. Tímto se mu omlouvám za infarkt, který způsobil bruslař stylem silnice – chodník – silnice v rychlosti něco kolem 40km/h, ale nakonec to všichni zvládli.

Dojel jsem na Vltavskou a pokračoval směr Libeňský most. Jako první jsem hledal cestu přes dlažbu – a ejhle, druhá strana zábradlí byla dostatečná

Původní plán projet Dělnickou vzal za své na rohu u Alzy. Najednou strašní troubení. To jsem chvíli ignoroval, ale když jsem se otočil, po pár vteřinách jsem si zařadil řidiče – majite Bašty na Letné. Ačkoliv jsem měl dojem, že jsme se prakticky neznali, zdravil mě a ptal se, jestli vím, že Radek bude mít přes zimu půjčovnu právě na Baště. Něco jsem věděl, něco ne – ale když už auto stále vedle mně se staženým okénkem, chytil jsem se a: “Jedééém”.

Chlapík chvíli koukal, ale nakonec se rozjel. Zprvu pomalu, ale když jsem ho ubezpečil, že povolená rychlost ve městě není problém, znatelně zrychlil. To se to k Libeňáku jelo. Sice se netvářil, že je z toho příliš nadšen, ale co…

Pak už pěšky přes Libeňský most. Hm. Kolečko skrz místní supermarket (cojavímcojetozač – i když jeho garáže projíždím pravidelně) a na tramvaj na Palmovku. A to tunelu.

Nepříliš tradičně je tunel pod Vítkovem stále zavřený. Koho to překvapuje, ať hodí kamenem  plivne na Béma.

H odně uvolněným tempem pak na Hlavní nádraží. Sjezd do podchodu z perónu byl tentokrát poněkud adrenalinovější – dole za rohem dav lidí. Ale také jsme se tam nějak vešli.

Pak už jen v klidu přes Poříčí  a Štvanici zpět na Vltavskou, tramvají nahoru a přes Letnou domů.

PS.Už to pomalu bude chtít vyměnit kolečka a ložiska – moc se bruslím nechce jet.

jsou večery krásné. Během streetu, který začal na Letné za slunce

a končil pod Ladronkou už za svitu měsíce.

Ale jinak žádný spěch, všechno v klidu. Jen si tak vychutnávat jízdu. 

pro tenhle podzim. Čekám plískanice, hnusně, tmu a zimu. A déšť se sněhem, samozřejmě.

Ale dneska jsem se ještě stihl projet. Na Letnou. Pár triků, ale táhlo mě to na street. Přes centrum a do Bráníka. Všude záplavy listí (krásně to šustí, snadno se na tom dá spadnout, ale zase je to do měkkého) a nikde nikdo. Fakt, naprosté minimum bruslařů, skejťáků a podobných individuí.

Jel jsem pomalu, flákal jsem se a vlastně jsem si užíval jen to pomalé zevlování a sluneční paprsky. Triků po cestě naprosté minimum. Až do Branického skateparku. Zrekontruovali ho a je to docela použitelné. Rozhodně jsem tam nebyl naposledy. Nebo alespoň podle plánu, kdy si dopoledne zajedu o kousek dál – do nového bike parku a pak bude druhá zastávka tady.

Cestou zpět jsem jel zadem ne po hlavní, ale uličkami souběžně. Našel jsem tam  jeden pekelně vypadající rail (fotka se mi někam schovala), ale tak zapadaný listím, že byl nesjízdný, v Podolském bazénu se nechal vyhodit s bruslema z fronty na roční předplatné do bazénu (půjdu jinam, těch pár tisíc nechtějí) a ve Dvorcích neukecal řidiře autobusu a tak zůstal na nábřeží místo cesty přes Pankrác.

Pod Vyšehradským tunelem ještě menší konflikt s pumpičkářkou – já na chodníku vpravo, uprostřed nějaké skupina lidí a ona si myslela, že když to švihne do protisměru (neboli rovnou proti mě), tak asi zmizím. Místo toho jsem snížil těžiště, zpevnil postoj a připravil se na náraz. Myslím, že v životě tak rychle nebrzdila – ale stihla to. Mimochodem – zase ukrojili kus dlažby.

Pak už jsem lážo plážo dojel přes město zpět na Letnou, kde jsem si dal pár triků na závěr. Jen tradiční skok ze sedmi na cestu domů jsem vynechal – viz fotka někde kolem. Dopadat do záplava listí je fajn – ale nevědět, jestli tam v ní není klacek nebo jestli mi to neujede je přece jen nejistota. Asi je to tím stářím.

A protože je čerstvě po skončení letního času, začalo se tmít a to byl dnes konec ježdění.

Otevření spojky Mladoboleslavká – Toužimské jako sportovní dne. No, proč ne. Hlavně když je pár hodin před volbami a je třeba se prezentovat. I když to nebylo až bůhvíjak násilné, ale bylo to.

Mimochodem – pokud chcete vidět mapu z mapy.cz, vytištěnou, fixkou dopsané info, naskenovanou a danou na web – klik.

Dozvěděl jsem se od R, že je třeba pomocná brusle – nebo ruka. Půjčovna bruslí, skákací boty a takové. A že kdesi ve Kbelích je něco posrtovního a bruslařského. Hledal jsem po webu hledal, ale nenašel. Jak by také ano, když jsem se od organizátorky dozvěděl, že to “dali jen do místních novin”. No, reklama je důležitá. O tom by mohl vyprávět R, který si na stan půjčovny (viz dále) nedal reklamu – až se podivovali i kolemjdoucí. No, nemá ji. A pokus přesvědčit ho, že alespoň vizitky jsem zhruba po dvou letech vzdal. Ale zpět na silnici.

Přijeli jsme brzo – nebloudili jsme. Možná je to tím, že jsem moc nekecal do navigace. Naprosto dokonalý hladký asfalt a policajt, kterého bylo třeba přesvědčit, že ty všechny brusle tam na hřbetě neodneseme. Byli jsme na místě skoro jedni z první, ale hlavní organizátoři to měli připravené perfektně. Dostali jsme stůl a lavici. A stan s lavicemi na půjčovnu. Nanosili jsme brusle a dohodli se, že se budeme tvářit, že pytel s chrániči neexistuje. Však oni padat nebudou.

Začaly se sjíždět další atrakce: dva kejklíři na chůdách, historické kostýmy, místní dobrovolní hasiči, občerstvení. Malování křídami. Bonbóny.  Koloběžky. A nakonec brusle a skákací boty. My. Točič.

Organizace šla vcelku dobře – dokud nedorazilo větší zvíře. Ne to nejvyšší, ale vyšší než aktuálně přítomní. A začal fičák. Tohle sem, tohle tam, tohle přendáme… během pár minut nastal chaos, ve kterém se prakticky nikdo neorientoval a jen pozvolna se uklidňoval do stavu “před”. Tomuhle člověku nikdo neřekl ne. Mimochodem – dlouhý kabát, masivní černé brýle, vystupování – mafián, řeklo by deset lidí z deseti, včetně obecních bláznů. Ale před objektiv jsem si ho srovnal rychle.

Krátce před třetí se objevil i starosta Kbel a přilehlých polí, láno a vzduchoprázdna. Všichni organizátoři a aktéři šli (dobrovolně, byť lehce škodolibě) dělat publikum, aby starosta nemluvil ke slunečnímu svitu a čerstvému asfaltu. Samotný projev Urbi et Orbi byl možná předvolební labutí písní. Faktem je, že starosta nebyl příjemně naladěn a měl dikci popuzení, dotknutosti a vyhlášení války. Války tak střední velikosti. Škoda že jsem to nenahrál. Ale subjektivně v projevu urazil všechny, kteří mu za poslední měsíc zkřížili cestu. Po projevu už jsem ho tam neviděl.

Po projevu se rozproudil společenský život. Lidé z různých stánků se navzájem navštěvovali a zkoušeli navzájem atrakce. Občas tam zabloudil i někdo, kdo by mohl být i místní. Ale boty bych na to nevsadil.

Mladí hasiči zabrali půjčovnu a řádili na bruslích, na skákacích botách se vystřídalo také pár lidí. Svítilo sluníčko a bylo tam pěkně – abych také napsal něco pozitivního. Pokud to z fotek vypadá na slušnou účast, děkuji – podařilo se mi to tak naaranžovat.

Takže u mně dobrý. Potkal jsem pár zajímavých lidí, příjemně se pobavil a vydělal nějaký ten groš. O celkovém významu této akce si spekulovat netroufnu – ale nebýt voleb, tak po tom pes neštěkl.

byla slova, kterými mě po pozdravu přivítal kolega skejťák, se kterým jsem se posledních deset, patnáct let neviděl.

Jako vysvětlení to stačilo. Jako podnět k zamyšlení a určité opatrnosti také.

Ale kde že jsme se potkali ? Na mé, skoro pravidelné, jízdě městem. Oblíbená trasa z Letné na Masaryčku, tramvají na Floru a pěšky přes Želivského, Ohradu na Krejcárek. Tunelem na Hlavák.

A protože e mi nechtělo domů, na Smíchov na vlak a přes Řepy a Ladronku domů.

Co se kde dělo ?

Pod Vítkovem scéna, kterou jsem to dnes otevřel. Pod Ladronkou mě nějaké hovado chtělo autem předjet v zatáčce a netušilo, co ho tam čeká. Takže si to rozhodl zkrátit přezemě. Na Strahově jsem objevil mini-railiky. Jen co bude světlo (a/nebo) bude se mi chtít, půjdu je ozkoušet. Potmě a na spadaném listí jsem si našel více argumentů proti. Na Ladronce bylo docela dost lidí. Mimochodem – rozrušení v diskuzi na ladronka.cz nad dělícím pásem na ladronské stezce mi přijde poněkud…přehnané. Ale když neznají obyčejnou ulici, tohle nic je zbytečně rozrušuje.

Rád bych Praze poděkoval za cyklostezky. Vzhledem k hustotě cyklistů to jsou vyhozené peníze, ale pro bruslaře je to praktické – auta stojí ve frontě a nepřekáží v jízdě. O bezpečnosti tohoto řešení netřeba spekulovat.

Na Jiřího z Poděbrad před kostelem.

Kulaté schody pár lidí skočilo, ale přes zídku vedle nich (necelý metr nahoru, něco přes dva dolů dával pokud vím jenom Tomáš Rousek – legenda inline scény. Viz jeho brusle :) na kterých loni vyjel na Letnou).

Já jsem dával ty kulaté schody a pak další o kousek dál – fakie 360 z 11 schodů s nic moc rozjezdem řadím k tomu (nej)lepšímu, co jsem tenkrát jezdil. Tedy tenkrát – bavíme se maximálně roce 1995, spíš méně.