TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Pure Street Contest

jen upozorním na stránku se závody – na Vyšehradě se chystá street – a já půjdu fotit (pokud to půjde). Myslím, že to bude zajímavé místo jak ohledně spotů, tak ohledně možných konfliktů s PČR.

203528_178379385552218_7228995_n

Saturday, July 16 · 1:00pm – 5:00pm

Location    Praha Vyšehrad

More Info    Ruff City Crew pořádá:
Pure Street Contest Vol. II

PRIZE MONEY 3.000,-

Start: 13:00 – Metro Vyšehrad
Tři spoty: hodina/spot
Konec: 17:00 – Finálový spot

Startovné: 50CZK

Spoty jsou od sebe 10min chůze
Mezi spoty možnost nákupu občerstvení

Afterparty 100m od finálového spotu

Doprava: Metrem stanice Vyšehrad trasa C

Špatné parkování

http://www.mapy.cz/s/k1J

Mezi deštěm

se mi podařilo dostat na Letnou. Pod stromy bylo ještě mokro, ale Stalin už byl suchý. Noha drží, takže pár soulových věcí, pár jízd (konečně) na nových překážkách. Alespoň soul přes lavici za to stál.

Pak jsem se jen tak vozil a velmi zlehka testoval, co noha ještě unese – a je toho poměrně dost. Což každopádně potěší.

Na pozadí Prahy se proháněly těžké bouřkové mraky a i kvůli nim byla krátce po deváté poměrně tma – takže poslední trik a domů.

030720112964 W205097223_img_800x600_4 030720112968 030720112966 030720112965

Za rohem

Překvapilo mě tenhle spot. Mám ho pár metrů od domova – a v životě by mě nenapadlo na něj vytáhnout brusle. Natož skejt.

kopie_-__mg_4253_kopie

http://www.beefreemagazine.cz/

Ale fotka je to pěkná a rozhodně si ten cihlový žlábek musím sjet. To mi ješitnost nedá…

Bruslení a focení na Letné

O víkendu si vesničaní (Rudná u Prahy) udělali výlet na Letnou. A z Facebooku jsem o tom věděl, takže jsem se objevil s foťákem. Ano, jen fotit – protože ti mladší, pohyblivější, nadšenější a nezničenější mi to natírají tak nechutným stylem, že to ani nemá cenu zkoušet.

Neboli když jsem měl čas být osm hodine každý den na bruslích, bylo to lepší. O hodně.

První se jezdila klasická letenský zídka. Nic moc na ježdění, nic moc na focení. Přesto se tam jeden dokázal zrakvit velmi slušně – krev mu prosakovala přes provizorní obvaz zbytek dne…

Následoval přesun k Expu – kdysi ceněný architektonický zázrak, dnes kanceláře. Byl tam vyhlídnutý velký rail – ale nakonec se jen párkrát svezli po vodorovném, byť vysokém. Celou srandu okončil městský policista. Když je někde více lidí pohromadě, je potřeba na to řádně dohlédnout.

DSC_5934 DSC_5913 DSC_5914 DSC_5918 DSC_5927 DSC_5931

Přesun na Vltavskou. A hned malé zábradlí vedle schodů. Pár miszou, jedno AO, pokus o topside…ale většina zevlovala a jezdili napřed dva, pak už jen jeden. Slušně se tam fotilo. Policie se nedostavila a tak rozptýlením mezi psychickou přípravou bylo sledování dělníků, kteří se opravdu nepředřeli a tanečníků (a hlavně tanečnic), kteří měli v KD Vltavská soutěž v latinsko-amerických (tip dle kostýmů) tancích.

DSC_5976 DSC_5946 DSC_5947 DSC_5963 DSC_5965 DSC_5967

Přesun na dva betonové schody – padaly nějaké 540, nějaké chytané 180 a vcelku se zevlovalo.

DSC_5994 DSC_5983 DSC_5984

Další spot byl také na Vltavské. Vedle metra, kde obvykle trénují parkouristi. Ale spíše se zase zevlovalo, než aby probíhal nějaký hodně slušný pojezd. Pár pokusů o wallride …a tam to tak nějak skončilo.

DSC_6013

A to už jsem musel být jinde, takže jsem  se rozloučil a bylo po všem.

Hlavně nikoho… !

nenasrat. Aspoň ať to není v nadpisu.

První velká letošní cyklojízda.

A hned začnu otázkou: proč. Ano, proč se to vlastně koná.

Dřív to byl protest proti nepřítomnosti cyklostezek v Praze. Teď se staví něco na každém rohu, občas dražší než dálnice. Dřív se ilegálně zastavil provoz všude, kudy se jelo. Teď se pod dohledem policie pečlivě čeká, až auta projedou (dobře, ne všude). Dřív se plamenně hovořilo o potřebách cyklistiky, o magistrátu, který na to kašle. Dnes se sluníčkově připomene, že se ve veřejném prostoru můžeme mít všichni dobře. Dřív se na Nuseláku užil volný prostor a všichni si tam blbnuli přes celou vozovku. Dnes tě organizátoři seřvou že jedeš před ně a Policie zastaví, co že si to dovoluješ nejet s davem. Dřív jelo pár desítek. Dnes několik tisíc.

A to je ten hlavní rozdíl. Masovka. Organizovaný, uhlazený vzdor. Přece nebudeme nikomu lézt na nervy, když nám na magistrátu občas hodí kost a bu bu bu, pokud budeme protestovat, tak nebudou ani ty.

Na Náměstí Jiřího z Poděbrad jsem dorazil brzy – půl hodiny před plánovaném zahájením. Kolem už na lavičkách posedávali cyklisté všech možných kol a oblečků. Před kostelem se sešla parta skejťáků – downhillistů. Bruslaře (včetně mě) jsem napočítal tři.

Davem se proplétali zástupci různých sdružení a sbírali podpisy pod své pinožení za cíli, které jsou snad důležité jen pro ně. Chyběli snad jen ještírci a čipová totalita. Kolem dokola obklopeno policií. Ano, pocit ohrožení v přítomnosti policie stále platí a občas mi ho někdo připomene.

280420112174 280420112175 280420112179

Cvhíli hrála děsivá kletzmerová kapela (pravidlo “kletzmer dží tempo beze změny” také nepochopili) a vzhledem k davu je slyšeli jen ti nejbližší. Což jim nebránilo přednést svůj manifest, kde chtěli také podpisy také pod nějaké požadavky. Možná by nebylo od věci připomenout petice a nutnost podpisů pod nimi.)

Úsměvným bodem boje proti estabilishmentu a za ideály byly reflexní vestičky pořadatelů, zakoupené v řetězci Ikea. Free Poeople – Ikea Family.

280420112177

Dalším expertem byl fotograf s aparátem ve vodotěsném obalu – jistě, pod vodu žádný problém, ale tady mu to spíše výrazně komplikovalo život.

Cyklisté sami byli kapitola sama pro sebe. Od elastických “závodníků” přes různé varianty zhulenců ku standardně vypadajícím lidem a objevilo se i několik vyloženě elegantně oblečených – kostýmek, klobouček, kolo.

Vlastně kola – modely byly různé a hrůzné. Pokud by policie udělal zátah a zkontrolovala povinné vybavení kola, z míráku by odjeli tak dva lidé. Hodně mě překvapilo rozšíření městských kol – na ceny se podívejte sami.

Doběhl proslov. Tentokrát žádné slavné osobnosti ani politici, ale jen napomenutí, abychom nevyhledávali konflikty s chudáky řidiči, kteří roní slzy, protože nemohou jet krokem v davu cyklistů a musí pár minut počkat. Takže oni mohou troubit a nadávat a my se máme usmívat. Ne to eskalovat a třeba mu auto převrátit a zapálit. Ne že by mě to napadlo.

Na bruslích se přesouvám k výjezdu z náměstí – nechce se mi šlapat do kopce uprostřed davu. Dlouho se nic neděje, ale nakonec se přeci jen rozhoupou ke startu a už se jede.

280420112186 280420112188 280420112189

Zvolna, velmi zvolna se suneme k Náměstí míru. Dav není příliš nahuštěný a docela to jde. Brzdím (chtěl jsem napsat ze všech sil, ale to ještě přijde) abych nikoho nepřejel. Rychlost nepřesahuje rychlost chůze.

U I. P. Pavlova se tradičně čeká. A čeká. Policista smlouvá: ”Ještě jedna tramvaj a pojedeme”. Dav na to reaguje zvoněním zvonků. Stejně nic neprosadí a čeká se dál.

Po dlouhých minutách najíždíme na výpadovku a míříme na Nuselský most. (fotky budou, nemám). Ale pózuji pro fotografy a úspěšně se snažím být na konci nuseláku v čele. Uprostřed mostu ještě PČR zpacifikuje jednoho kolaře, že si dovolil jet před davem. A domlouvá mu poměrně intenzivně a dlouho. Když ho míjím, má jen nevěřícný úsměv na rtech.

Křižovatky netřeba špuntovat – zajišťuje to vcelku slušně PČR.

280420112193 280420112195 280420112196

Dojíždíme na Budějovickou a jí to beru zadem zkratkou. Stejně jako několik cyklistů a čekáme na čelo jízdy. Předtím jsme napomenuti PČR “kudy že to jedeme”. A to jen tak stojíme na chodníku, fotíme a koukáme. Vzhůru dolů do Jeremenkovy. To je downhill, o kterém se tu už dlouho chystám napsat a stále se moc nedaří.

Stručně: dva pruhy, jeden jako odstavný, slušný povrch i sklon a v polovině radar na kontrolu rychlosti. Aktuální rekord dle gps něco přes 65km/h.

280420112198 280420112199 280420112200

A to teď jedeme prakticky krokem. Průměr z kopce pod 15km/h a brzdím, až se kouří od kol. Cyklisti spokojení, longboardisté skřípou podrážkami i zuby. Ke konci na to kašlu  a protisměrem předjíždím lidského šneka a řadím se na hlavní silnici směrem k Barandovkému mostu.

image

Výřez ze výška/rychlost z Jeremekovy.

Zkratkou předjíždím celý dav a čekám na mostě, až mě dojedou.

280420112201 280420112202

Při pohledu na lidského hada opravuji odhady o počtech zúčastněných – na “hodně”.

280420112205 280420112206 280420112203 280420112207 280420112212

Přejíždíme most a celá silnice je naše. Většina lidí toho využívá k nějakým pitomostem – jezdí se zleva doprava a všichni vypadají spokojeně.

Za mostem na odbočce k Meet Factory si kolaři užijí tak oblíbenou “critical mass”. Jedno zúžení, nadjezd nad koleje (žasnu, kolik lidí tlačí kolo do malého kopečku) a sjezd k cíli – Meet Factory. Tam vzniká nekontrolovaná tlačenice – prý někde vepředu je místo, ale to ti vzadu neví, tak zastaví. A k tomu přijedou ti více vzadu… Organizátora, vysvětlujícího, že “nezastavujte, vzadu je místo” všichni více-méně ignorují.

280420112217 280420112218 280420112219

Auta jedou, cyklosté stojí. Ne, tomu nešlo odolat.

Končím, odpojuji se z davu a mířím pryč.

Závěrem ? Ani nevím. Na demonstraci moc uhlazené, na projížďku moc komplikované, na poznávání Prahy moc známá místa.  Málo bruslařů. Ale jako plus beru Barandovký most. V tomhle směru jsem ho ještě nejel.

Jakože moc jau

ale to až ke konci.

Napřed jsem se protáhl na Letné. Na slalomu byl D, kterého jsem tak rok neviděl – a jak přiznal, podobnou dobu nestál na bruslích. Trochu jsme pokecali, ale radši jsem se šel uklidit na lavičky.

Chtěl jsem napsat, že jsem měl radost z jednoho odjetého triku – ale teď si ani za zlaté prase nemohu vzpomenout, co to bylo. Tedy – vzhledem k bruslím jistě něco soulového. Ale fakt nevím. Radost z toho, že to tam tam (stále) napoprvé zůstala…

Pak přišlo první z řady nedobrých rozhodnutí. Street. Kostelní dolů (vzhledem ke stavu koleček a ložisek už ani netřeba brzdit) a přes Štvanici na Florenc. Metrem na Budějovickou a zvolna zpět. Stokrát jetá trasa, nic nového. Ehm.

Přes Nuselák a na I. P. Pavlova uhnout a sjet k Muzeu. A tam to přišlo. Ulice Bělěhradská/Římská. Napřed jdou koleje prostředkem silnice, pak silnice uhne a kole jdou rovně. A vždycky mezi nimi byl asfalt. Ne moc kvalitní, ale byl. Odhadem tak před měsícem jsem to jel naposledy. No a tentokrát tam byl štěrk. Prostě asfalt skončil a pokračoval štěrk. Malý, sypký, zkurvený štěrk. Po tmě skoro nerozeznatelný od asfaltu.

210420112126 210420112127 210420112125

Že je něco moc špatně jsem si všiml až ve vzduchu. Že bude hůř jsem si uvědomil krátce po dopadu (podle GPS rychlost kolem 27km/h). Zaryl jsem to tam nepěkným způsobem.

210420112130 210420112128 210420112129

Fotky až z domova – na ulici se mi to moc fotit nechtělo. Vypadám jak po zásahu brokovnicí.

A stručně řečeno – tohle překvapí a nasere.

Zbytek cesty už jsem dojel na autopilota.

A už mě to ani moc nebavilo.

První večerní

street letošního roku. A hned si musím postěžovat – zklamala technika. GPS  + sports tracker prakticky nenahrál trasu. Ale popořádku

Přes Letnou na Masaryčku a tramvají na Žižkov. Takhle v neděli večer do práce. Juch. Odtamtud sjezd na Olšanské náměstí (krátké, prudké a příjemné) a posun MHD k Telecomu.

Odtamtud už vyšlápnout na Želivského a hurá do Strašnic. Už mi kola opravdu nejedou, protože na Vinohradské mezi Želivského a Strašnickou, místo abych nebíral rychlost, jsem ještě musel šlapat. Přímo na Strašnické prokličkovat mezi tramvajemi a jede se dál.

Po hlavni v Olšinách a dál Vršovickou. Tam mě výpadek GPS mrzí nejvíc. Sešlo se totiž nekolik příznivých okolností: byla mi zima, je tam nově namalovaný pruh pro cyklisty. A to uší přišla dobrá hudba (Where Is My Mind (feat. Emily Browning) ze Sucker Punch).

Takže jsem si zazávodil s tramvají. Mezi stanicemi mě předjela, na stanici jsem ji dojel. A znovu. Nakonec se naše cesty rozešly. Spíš rozjely.
Tradičně Nuslemi a přes Výtoň do centra. Skrze Národní divadlo pod Letnou.

Včetně slalomu mezi chodci v centru.

Pak už jen vyšplhat schody na Letnou a pro dnešek padla. Jen to rozčarování z trasy – fakt jsem byl na data zvědavý.

image

Ale 500 padlo !

Nová scéna Národního divadla

Další místo z historie.

170420112067 170420112068 170420112065

Kdysi Mekka místních bruslařů. Skejťáků. Místo legendárních soubojů skejťáci vs. skinheadi. Místo srazů před streetem i půlnočních her na babu. První skoky ze schodů i přes lavičky. Vyhazování ochrankou. Relaxace po streetu. Boje láhvemi s vodou. Rozpálený mramor uprostřed letného rozžhaveného města. Peklo. Nebe.

Jména jako Lowi, Megáč, Tazi…Tik.

Historie.

500 !

image

500 km za letošní jaro na bruslích. Většina streetů po městě.

Po Praze s deštěm v zádech

Vyrazil jsem až v podvečer a hned – autobus.  Prima. Jen co jsem to rozdýchal, tak na Stalina. Pár laviček, ale nějak to nebylo ono. Ne že bych ještě byl rozhozený, ale prostě mi to nesedlo.

Takže jsem sjel na Vltavskou. Vcelku mě štve sjezd z Letné. Kostelní je přeplněná, Stromovka rozkopaná a Milady Horákové… no, dá se jet po středním panelu mezi kolejemi. Alespoň něco.

Z Vltavské netradičně na Libeňský most a skrze obchoďák Kauflandu na Palmovku. Tramvají na Krejcárek a hurá do tunelu. Stezka pod Vítkovem je čím dál tím více zanedbaná. Koše přetékají odpadky, podle charakteristického zápachu se tam opaluje izolace z kabelů a uprostřed toho sedí skupinky cikánů. Občas tam leží i peřina nebo rozbitá televize. Prostě zadní dvorek žižkovského gheta.

Začíná to tam být dost … na nic. Tunel neosvětlený, bordel kolem… Možná jestli se to podaří někdy zkolaudovat, tak se o to i někdo starat bude.

Odtamtud street přes Hlavní nádraží na Masaryčku a vlakem pryč z centra. Plán, že si sjedu Evropskou zrušilo počasí. Začalo pršet a tak jsem to zatáhl v polovině cesty – nejkratší cestou domů.

Na kilometry nic moc, počasí taky, nálada jakbysmet. Skoro jsem měl raději sedět doma…

Stránka 4 z 11« První2345610Poslední »