TiK

Nebo spíš přes ní na Letnou ?

Sice už někde položili trávu, ale jinak je to slabé.

U mého oblíbeného výjezdu U Vorlíků to není o mnoho lepší. Sice je tam stále bezkonkurenčně nejméně chůze po hlíně (3m), ale i to je pro ložiska o tři metry víc.

neboli dokud jsou nová kola velká a neojetá. Přes Prahu na Zbraslav, zpět do Dvorců, busem nahoru a přes Pankrác zpět. Nějak jsem si trasu Pankrác – Vyšehrad – IP Pavlova – Muzeum – Můstek oblíbil.

Na Pankráci kutají ohromnou díru do země na místě budoucích mrakodrapů.

Z Vyšehradu byl dnes pěkný západ slunce.

Na začátku Václaváku mě auto pěkně zahradilo cestu a snad poprvé v životě jsem frčel Václavák zezhora dolů po chodníku po pravé straně. No, zajímavé.

Chvíle motání se po Letné (umělé osvětlení to jistilo) a domů.

Pardubice na bruslích – a to nemyslím název akce. Zatím. Na to jsem vyrazil, ale před ní jsem si chtěl projet i něco víc.

Cesta vlakem byla nudná a nezajímavá, stejně jako obyklé uložení zbytečností do skříňky na nádraží. Přece nebudu jezdit na bruslích s batohem. To opravdu nemám rád.

Plán byl následující – od nádraží se nějak dostat na silnici směr Lázně Bohdaneč a pak se uvidí. Ono se už vlastně vidělo při jízdách autem – nějaký chodníček to tam vedl. Takže i za Bohdaneč.

Pardubicemi jsem trochu kličkoval – nějak jsem se zakoukal a najednou jsem jel úplně jinam. Ale nalezení jedné dvou náhodných náběžek a už jsem byl na parkovišti u Globusu (či kýho čerta) a na správné silnici. Podle ní vede cyklostezka. Kdysi jsem tu už na bruslích jel, ale moc si to nepamatuju. Tedy vlastně premiéra.

Od obchodní čtvrti je první ze dvou kopců v Pardubicích a přilehlém okolí. S mizerným asfaltem. Začíná to a pokud se budu vracet stejnou cestou, bude to i třešnička na závěr. A celá stezka pro jistotu vede prakticky vedle frekventovaná silnice – takže olova a smradu až až.

V další části (zhruba od Rybitví) se asfalt uklidní a jde to celkem dobře až do Bohdanče. Tam se to trochu komplikuje – buď přímo přes centrum (dlažba) nebo aktuálně budovanou objížďkou – napřed luxus, pak povrch ve stylu "kupecká stezka LP 1430”. Oboje se změní v zámkovou dlažbu – ale překvapivě kvalitní.

Za Bohdančem pokračuje kvalitní stezka (byť místy úzká) až do Živanic. Tedy – ona možná pokračuje dál, ale protože jsem špatně odhadl čas a bylo nutné se vrátit do Pardubic, abych stihl start akce. Ale ledová tříšť přišla vhod.

Odklikáno podle mapy.cz na 12km jedna cesta. Takže 24 na rozehřátí.

Na jízdu jsem přijel jen tak tak – místo odpočinu pár fotek a jelo se. Trasa 9km.

Po jízdě se mi ještě domů nechtělo – takže další cesta směr Kunětická hora. Celá stezka byla plná bruslařů – a dost jsem jich poznával z předchozí jízdy. A to jsem si myslel, že jsem odjížděl z akce jako první…

I když to zfotek nevypadá, bruslařů tam bylo hodně. A na to, že většinou fitnesáci, tak jim to jelo hodně slušně. Cestou tam jsem jel naplno a bylo to rychlé. Pod horou otočka a vzhůru do nejbližšího občerstvení, které je na půli cesty v Brozanech.

Cestou zpět jsem se flákal. Tedy – chtěl jsem. Ale stejně jsem každou chvíli někoho dojel, za ním se uklidnil, chvíli jel pomalu a najednou jsem byl před ním. :)

Pak už jen v klidu na nádraží a vlakem do Prahy. Tenhle výlet 2x 6,5 = 13km.

Pak ještě po Praze domů – už slušne utahaný, ale nakonec jsem v začínajícím dešti dojel. řekněme tak za 5 km.

Takže celkový účet za dnešní dopoledne je 24 + 9 +13 + 5. Hezkých 51km. A to se divím, že mě  teď večer bolí nohy.

Aegon bruslení na svém kroužku po republice došlo do Pardubic. A v Pardubicích je to tradičně dobré. I když je to Aegon (viz Praha).

Přivítání na parkovišti, několik, překvapivě k věci, poznámek o stavu tratě  jede se. Lidí mi přišlo o trochu více než při pokusu o překonání rekordu – ale zcela subjektivně. Ani jsem se nesnažil počítat…

Moderátor (selebrita (asi) Evropy2) se dala ignorovat. je zřejmě předpokladem pro tuto profesi IQ kolem 40, nevědět nic o ničem, ale dokázat o tom dlouhé minuty (hodiny, dny) mluvit. Ech co tak nadělám…

Trasa byla rozdílná jak proti posledním Pardubicím, tak proti těm původním – v detailech. Ale jinak samozřejmě dobře vybraná, se slušným povrchem, rychlá.

Fascinuje mě, jak v Pardubicích funguje živelnost – když je někde málo místa, zaberou se dva (tři) pruhy a nikdo z organizátorů nic neříká – a jen co se to uvolní, opět se lidé vcelku ukázněně zařadí do pravého pruhu. Policie je skoro na každé křižovatce, organizátorů pomále, ale na logických místech – tam, kde se cesta zužuje nebo je jiný problém.

Jezdil jsem si podél celého stádečka bruslařů a vypadalo to, že to všechny baví. A jelo se příjemně rychle – zvlášť posledních několik stovek metrů na to ve vedoucím auté šlápli a na parkoviště jsme se vrátili fofrem.

Po dojezdu ještě show ve flatlandu na kole a konec. No a já pokračoval dál .

A na závěr ? Pardubické bruslení jako obvykle nezklamalo …

Asi takhle: Po dobu mé služby se nic nestalo.

Ale jinak příjemné vyjížďka. I díky novým kolečkům.

Převzatá tisková zpráva z http://bladenightspraha.blogspot.com/

Ahoj je mi ctí Vám oznámit, že BladeNights v Praze se odthrhli od přízviska HEPA a s toutou firmou již nemáme nic společného.
Další Bladenights, která je plánována bude opět vytvářena lidmi, kteří bruslí a lidmi pro které není bruslení kšeft a business.
Bladenights jsou od nynějška FREE.

Co se mění?

• PRO BRUSLAŘE NIC – stále zůstává v akci a pohotovosti Facebook – Freeskating.cz ; Noční jízdy v Praze atd.
• Informace navíc budou zprostředkovány prostřednictvím plakátů či letáků.
• Stále zůstává asistence záchranné služby a Policie
• Celou jízdu budou opět řídit ti zkušení bruslaři, kteří vědí co jsou kostky a koleje a tempo jízdy bude svižné a bez problémů.
• Celá trasa se nemění.
• A nemění se ani místo srazu.

Všichni jste zváni a přijďte podpořit zdravý životní styl a radost z pohybu… Bude to stát za to

Poznámka: Teď ještě přeorganizovat Aegon a bude to fajn :)

Odpoledne

jsem se mihnul na Letné. A protože se mi to stává často, opět jsem volal sanitku. Jeden francouz upadl (pěšky) ze schodů a měl starosti, jestli a kam dojde. Nakonec jsme se nějak dohodli, sanitka přijela a naložili ho. ¨Pak už jsem neměl moc času, takže další třičtvrtě hodina byla velmi hektická a plná všech možných triků v co největší rychlosti. I přes tropické počasí se infarkt nedostavil.

Doma jsem ještě dal dohromady druhé brusle – na sobotní závod na dálnici – tentokrát legálně. Docela si zahrávám s myšlenkou, že se zaregistruju a od deseti si zazávodím. Věřím, že atmosféra dálnice, osvětlení a bruslařů bude velmi zajímavá. Možná až magická.

A druhé brusle řeší včerejší dilema.

A právě jsem dokončil registraci. Chtějí moc informací, skoro i číslo bot. Obávám se, že jediné korektní je přezdívka – ostatní je “založeno na reálných událostech”.

Večer

Od Stromovky přes Palmovku a Strašnice  na Zbraslav a přes Pankrác zpět. A to jsem jistě na něco zapomněl.

Bodově:

• V tunelu pod Vítkovem, resp. na jeho konci, číhala hlídka MP. Než se zvedli z trávy, byl jsem pryč.
• Kolem půlnoci na trávníku v Legerově si nějaká rodina zaparkovala auto na na tom půlmetru trávy co tam je a užívala si tam pikniku.
• Na nuseláku jsem doufal ve vítr do zad. Celou dobu vanul proti mě – a ještě na obzoru počasí přidalo pár blesků.
• GPSka měla vybité baterie.
• U Hradčanské jsem potkal kolegu bruslaře. Užíval si street, ale bohužel mě nezaregistroval – takže spříště nemám s kým jet. Zase.
• Odvykl jsem si sledovat noční ulice. Nápad na článek.
• Užil jsem si to a těším se na další noc. Ideálně hned zítra.

Na idnes se objevil článek o bruslařích na silnici – ano, stále platí, že jsme chodci. Ale třeba se to změní. A ono je to stejně jedno. V praxi to stojí stejně za houby.

A mimochodem – zmatený je spíše nadpis. Pravidla pro bruslaře/chodce jsou jasná. To že je nikdo nezná/nedodržuje je věc jiná.

POVINNOSTI A PRÁVA BRUSLAŘŮ V PROVOZU

1. Bruslař je podle zákona chodec, takže má stejná práva jako on.
2. Bruslař nesmí na silnici, pokud je podél ní chodník. V tom případě musí jezdit po chodníku.
3. Kde není chodník, smí jet bruslař po levé krajnici nebo při levém okraji vozovky.
4. Bruslaři mohou jet při levém okraji vozovky nejvýše dva vedle sebe, při snížené viditelnosti nebo zvýšeném provozu smějí jet pouze za sebou.
5. Bruslař nemá povinnost nosit například ochrannou přilbu.
6. Bruslař nesmí ohrozit chodce.
7. Bruslař nemá povinnost být na silnici osvětlen.
8. Bruslař nemá zakázáno při jízdě telefonovat nebo požívat během jízdy alkohol.
9. Srážka bruslařů není dopravní nehoda, přesto je lepší při zranění zavolat policii.

Ředitelství silnic a dálnic schválilo definitivní harmonogram dokončení jihozápadní části silničního okruhu kolem Prahy. Podle něj bude nová část okruhu v délce přes 23 km uvedena do provozu 20. září 2010.

Veřejnost bude mít těsně před zprovozněním jižní části Pražského okruhu možnost seznámit se s celou trasou při dni otevřených dveří. Ten se uskuteční v sobotu 18. září 2010 v oblasti nejdelšího mostu u Zbraslavi. Via idnes.

Takže někam k tomuhle datu bude ilegální průjezd stavbou na bruslích. Už se těším, jak přidám další část pražského obchvatu do sbírky.

Po stopadesáté a pořád špatně. A ještě hůř.

První zmínka z mobilu už něco naznačila. A celkové dojmy jsou ještě horší.

Přijel jsem půl hodiny před startem. Show už běžela, dav natěšených bruslařů dílem sledoval dění na pódiu, dílem ujídal melouny roznášené hosteskami. Show měl na starosti Manďák + jeho agentura. Bohužel i přes pódium nebylo vidět mnoho. Pak už jen mnoho policijé a záchranky.

Šťastně optimistický moderátor hecoval dav a jako že to bude super a kchůl. Ano, trasa, které se jela minimálně šestkrát za poslední tři roky a ještě se pro jistotu překrývá s Hapa blade night je fakt odvaz.

Na Sáblíkovou letos penízy nevybyly. Nebo nevím proč nedělala jako obvykle křoví s tím, že občas v čele bruslařů ujela i dvě sta metrů. Stejně jako chyběly dresy Novis týmu (nebo jak se to celé jmenuje). Zato přibylo logo Hepy. Pokud má D. rozum, uteče od tohohle někam hodně daleko.

Start a už se jede přes most. Aha, jede. Rychlost chůze je překonána, hranice zvuku nadosah. Tedy – hranice zoufalého zvuku, který se mi dral z hrdla protože nodprkuacotozasepročtonejede ?

Nejede ? Nejede ! Po rovinně jakž takž, ale jako obvykle geniální nápad nezrychlit auto pod mírným svahem do Zborovské Svornosti je již tradicí. Tentokrát okořeněné nějakými zaparkovanými auty a jakousi stavení prací nečinností, kdy se dav zhustil ze všech stran. Juchů. Super jízda městem.

Stále volným tempem k otočce k Hořejšímu nábřeží. Využívám roztahaného davu a zkratkou Na Valentice si dávám mini-okruh třikrát. Nejsem sám. Když si představím, že čelo bruslařů stojí celou dobu někde na semaforu a čeká a čeká a čeká…

Čeká se poměrně dlouho i poté, co přijedu. Dlouho se čeká.

Stádo bruslařů se trochu sjednotilo a jede se zpět k mostu Palackého. (Ano, dle vzoru vítězství Pyrhy). Ignoruji policii a jedu k osvědčené zkratce na most. V davu se rvát do mírného kopce ? Děkuju nechci. Cesta přes most a další traumatické místo – sjezd z Palackého náměstí.

Citát dne:

Moderátor:” Policie vás žádá, abyste využívali jen pravý pruh silnice”.

Z davu: “Fašisto!”

Policie brzdí, doprovodné vozy brzdí, bruslaři se hromadí. Propadám beznadějí a mířím mezi tramvajové koleje. Bez jakéhokoliv odrážení získávám několikanásobnou rychlost a přibrzďuji až za třemi (proboha proč tolik?) moto-policisty. Ano, zvuk píšťalek mě provázel celou dobu – asi se mi někdo snažil něco naznačit. Nepochopil jsem.

Uklízím se na chodník a čekám na známé či na průjezd všech lidí. Pomalu se kolem sune lidská řeka. Úsměvů minimum, spíše otrávené obličeje. Poznámky o rychlosti. Nebo jejím nedostatku. Na první pohled se baví jen minimum lidí.

Celé stádo předjíždí lidí na cyklostezce, kteří k téhle akci nepatří a proto si mohou jet jak chtějí. Závidím jim. Ale ano, je to jen moje chyba – pokud se podíváte po tomhle blogu, zjistíte, že Prahu mám projetou vcelku slušně. Ale chtěl jsem se zúčastnit masové akce. A tohle mám za to.

Dojíždíme na obrátku u Podolského stadionu. Pouštíme několik tramvají, dav bruslařů se trhá. Doufáme, že při dohánění první části zrychlíme. Na chvíli. Po pár desítkách metrů dojíždíme první část skupiny a čekáme s ostatními na zbytek. Moderátor šťastně žvatlá, jak si užíváme super jízdu městem. Ztrácím nervy a ještě před Vyšehradským tunelem se odpojuji a mířím mimo dav.

Tam někam, kde nebudu organizován. Kde mi sice nikdo nezastaví dopravu, ale budu moci městem opravdu jet. Kde mi hrozí více nebezpečí, ale získám neskonale větší počet zážitků.

Někam, kde budu jen já, mé schopnosti a brusle. Svobodný. Znovu.