TiK

Zenová moudrost o bruslení:

Jako chodec je základ nespadnout a jako bruslař je základ spadnout dobře

Cože ? Rychlobruslaři ? Na Ladronce ? V protisměru ? Ve vláčku ? Přes zákaz ?

  

Asi jsem měl vidiny…
Update
Protože jsem byl obviněn z hloupého postu, nechme ironii stranou:
Přes zákaz rychlobruslení (definici chybi) i nadále jezdí rychlobruslaři (definice chybí) ve vláčku za sebou (definice chybí).
Na dvou náhodných fotkách jsou pokaždé v protisměru.
Zdá se mi tedy, že ze zákazu rychlobruslení (definice chybí) si nic nedělají.

Update2

Ano, použití slova "vláček" není zcela na místě – přestože všichni ví, o co jde, všichni používaji idiotské výmluvy o vlaku, kolejích či jiné podobně slabomyslné "cool" výmluvy a mají pocit, jak to pořádně nandali systému.

Jak je vidět na návštěvním řádu, zakázané věci jsou:

• jízda v závěsou dvou i více osob
• speedskating
• pořádání soutěží bez souhlasi majitele atd
  

Takže označení "vláček" padá – je to řečeno jasně a srozumitelně. Jen ta pokřikující většina tomu rozumět nechce. 

Update3:

Co to dělám ? Měním posty kvůli komentářům, snažím se něco vysvětlovat…
Proč ? Nemám k tomu nejmenší důvod. Kdo kdy tvrdil, že TADY píšu objektivně ? Jsem tu přece na svých stránkách, na kterých se nemusím za nic omlouvat, nic vysvětlovat.
Můžu. ALe rozhodně to není moje povinnost.
Pokud si tedy o komkoliv myslím, ža je to idiot, pravděpodobně s tím nic nenadělá. Může pokřikovat v diskuzi, kde bude pravděpodobně smazán. Což sice zatím nestalo – ale to se může poměrně rychle změnit.
A ponaučení na závěr ?
Není. 

Update4
Protože někteří intelektuálně slabší jedinci pochopili diskuzi jen jako osobní útoky, ačkoliv argumentů moc nepředvedli, diskuze je uzavřena. A smazána.

Návštěva hanspaulského skateparku:
úterý 17., sraz ve dvě u Radka v půjčovně

K ještě stále neuzavřené soutěži o extrémní slalom: na slalom na Poděbradské kolonádě místní extrémně blbě koukali

  

Kde mohou jezdit bruslaři?

OLOMOUC/PROSTĚJOV – Mohou se vyznavači in–line bruslí prohánět bezpečně a bez rizika pokuty po cyklostezkách? Strážníci tvrdí, že tam nepatří, protože se na ně zákon dívá stejně jako na chodce. Přesně opačný výklad však poskytlo ministerstvo dopravy – podle něj silniční zákon chodcům ani bruslařům pohyb na cyklostezkách výslovně nezakazuje.

Strážníci: Vyznavači jízdy na bruslích nepatří na stezky pro cyklisty. Ministerstvo: Zákon to nezakazuje

„Na cyklostezkách nemá bruslař co dělat,“ tvrdí ředitel Městské policie v Prostějově Jan Nagy. Stejně mluví i tisková mluvčí prostějovské republikové policie Alena Slavotínková či zástupce ředitele olomoucké městské policie Jaroslav Chytil.

Protože však bruslaři ve městě nemají moc jiných možností, kde se pořádně protáhnout, strážníci jim jízdu v místech pro cyklisty tolerují. „Nevím, že bychom jim dali pokutu. Jsme vůči nim shovívaví. Především jsme se doposud nesetkali s tím, že by byli natolik bezohlední, aby postih zasloužili,“ uvedl zástupce ředitele olomoucké městské policie Chytil.

Jenže mluvčí ministerstva dopravy Karel Hanzelka nabízí úplně jiný výklad silničního zákona. „Nikde není napsáno, že chodec nesmí jít po cyklostezce, a bruslař je chodec. Co zákon nezakazuje, to je dovoleno,“ reagoval Hanzelka. Ministerstvo na podzim připravuje komplexní novelizaci kritizované normy. „Vytvoříme expertní skupinu a uvítáme všemožné podněty. Klidně i na toto téma.“

Pro bruslaře je však zásadní, že jejich přestupky na místě vyřizují policisté, a ti mohou rozdávat pokuty. Pokud je člověk na kolečkových bruslích brán jako chodec, měl by jezdit po chodníku a na silnici vlevo – tím však komplikuje život sobě, pěším i motoristům. „Fakt nevím, že tady podle strážníků nemám co dělat. Ale taky nevím, kde v Olomouci bych měl jezdit,“ zlobil se v neděli osmadvacetiletý bruslař jedoucí v pruhu vyhrazeném pro bicyklisty v olomouckých Smetanových sadech.

Mnoho olomouckých vyznavačů jízdy na bruslích nyní míří na obchvat města, který spojí výpadovky na Brno a Mohelnici – zatím je ve výstavbě, ale protože už jsou některé úseky dokončené, bruslaři si tam užívají každé odpoledne perfektního povrchu.

Ať už je výklad silničního zákona jakkoli sporný, sportovci s kolečky na nohou jezdí všude. Proto také města zvažují, že pro ně postaví speciální trasy. Například v Prostějově plánují hned dvě stezky: v brzku má vzniknout ovál v Kolářových sadech a město také připravuje stezku kolem Hloučely, od stájí Kavalo až k Tiché ulici.

Také olomoučtí radní již dříve uvedli, že jsou ochotni dát na stavbu nové stezky pro in-line bruslaře až deset milionů korun. Jízda na kolečkových bruslích je totiž na třetím místě v žebříčku priorit sportovně naladěné veřejnosti. Nová dráha však nevznikne dřív než v příštím roce a zatím není jasné, kde přesně bude.

Má vůbec smysl stavět speciální dráhy pro bruslaře? Antonín Zajíček z odboru rozvoje a investic města Prostějova míní, že mnohem lepší a jednodušší by byla úprava silničního zákona tak, aby byl jeho výklad jednoznačný. „Nemá smysl budovat systém speciálních stezek pro bruslaře, tolik peněz nemáme, nejsou na to ani dostatečné prostory. Pro cyklisty se dělají stezky s kvalitním, hladkým živičným povrchem, které by mohli využívat i bruslaři,“ míní úředník.

Duní prázdné hlavy
dál a dál.

Události v diskuzích na ladronka.cz dostávají obrátky, že už ani není třeba mého popichování. A jak si můžete přečíst v editorialu nového magazinline, zřejmě to bude poněkud rozsáhlejší.
Je pravdou, že v internetové diskuzi se dá jen prohrát. A nezáleží na argumentech.
Fascinuje mě, kolikrát se v diskuzi objevuje tolerance. Na první pohled pěkné. Na druhý zjistíte, že se zmiňovaná tolerance projevuje pro TY DRUHÉ. Neboli: budu tolerovat pejskaře, kolaře (doplň cokoliv dalšího) všude jinde, KROMĚ Ladronky. Pokud budou KDEKOLIV jinde, tak mi nevadí a mohou si dělat, co chtějí.
Druhou formou tolerance je SROVNÁNÍ. Toleruji tedy všechny bez rozdílu, pokud JEZDÍ STEJNĚ jako já. Ti pomalejší/rychlejší/nešikovnější tam nemají co dělat.
Další stadium už není tolerance, ale majetnictví. Pokud tam JEDU JÁ, ať se ostatní přizpůsobí (uhnou, jdou jinam atd).
Jako řešení vidím jednoduchou věc: mobil a Městkou policii. Zatímco někteříé jedinci se vyžívají ve vyhrožování fyzickým napadením

… na mou nabídku, že do ní příště vrazím, aby měla alespoň důvod ječet…
… Tedy jsem mu slíbil, že dostane pár výchovných přes hubu, jestli nevypadne…

Domnívám se, že plodnost celé této diskuze je nulová. Ti, kteří mají potřebu si něco dokázat si budou dokazovat svou virtuální nadřazenost, ale aby z toho vznikla jakákoliv aktivita směřující k úředníkům s návrhem řešení od lidí „z dola“ není.

Jako promiň, ale debata s úředníky konstruktivní nebude nikdy a nikde. A hlavně, nějakým vyvěšeným zákazem "někde" se řídit nebudu, a už vůbec kvůli tomu nebudu nikam vážit cestu

A jak to vidím ? Zřejmě dojde k nějakému významnému incidentu, po kterém bude Ladronka pro bruslaře zavřena.
Nemohli jste se dohodnout ? Neuměli jste se chovat ? Tak nebudete mít nic.

P.S. Moje role v diskuzi? Ďáblův advokát. Skoro se dá říci, že beze mě by si tam pěkně notovali. A co se týče některých jedinců, tak těmi se bavím. A i když jim to přímo napíšu, tak stejně pokračují.
A ano, jsem si vědom, že jsem diskuzi prohrál kliknutím na tlačítko Odeslat

V podstatě se nejedná o zlodějinu. V podstatě. Ale stránky http://inline-praha.wz.cz (schválně neuvádím odkaz) zcela pasou na cizím obsahu.
Nenašel jsem tam jediný vlastní článek – že by MFA (made for AdSense = hrabeme z reklamy ?)

Vítězné náměstí
Ano. Další z legendárních skateboardových plácků právě bere za své.
Vítězné náměstí, předtím Náměstí Velké říjnové socialistické revoluce. Ještě před tím Náměstí Wermachtu. A předtím … zdroje se různí, ale pravděpodobně Vítězné.
Pro skejt začalo být zajímavé někdy během komunismu. Náměstí a stanice metra V. I. Lenina volaly po nějaké soše – a ona přišla. Na kamenném soklu stál Lenin osobně a kynul pravicí. Sice pravice kynul směrem na západ k letišti, ale kdo ocení takovou jemnou ironii.
Ale to na skejt bylo brzy a tak se tam raději konaly lampiónové pochody a podobné veselice.

  

Po listopadu 89 už ale socha nebyla aktuální a byla odstraněna. Kamenné desky zůstal- včetně netypicky tvarovaného podstavce.
Čtverec s hranou asi dva metry, půl metru vysoký a hlavně – rádius kolem dokola. Když ho objevili skejťáci (a ti tehdy objevili většinu ploch po sochách komunistických pohlavárů), stal se pra základem všech skateparků, protože překážka vzdáleně připomínající fun-box prostě jinde nebyla.
Na Kulaťáku jezdila většina lidí, kteří to později ve skejtu někam dotáhli – za všechny jmenuji P. Löwiho.
Stejně jako se na tomto plácku zkoušeli jedny z prvních pokusů o jízdu na railu (zábradlí). Zábradlí suplovaly lavičky příhodné konstrukce, které se buď musely zapíchnout do země a/nebo je ostatní drželi a jeden člověk jezdil.
Je až překvapivé, že na tomto poměrně lukrativním místě takovýhle prostor vydržel až do dnes.
Ale jak napovídají fotografie, jeho dny jsou sečteny. Nevím co tom bude a snad mě to ani moc nezajímá.

    

Ale pro skateboarding v Praze je to kus historie, který by neměl být zapomenut.

Inline den
Dnešek byl kompletně bruslařský – tedy pro mě. Zahájil jsem Pardubicemi na bruslích. Oznámení na blogu fatálně selhalo a tak jsem nakonec jel sám. Což mělo o výhody.
Cesta vlakem byla docela náročná. Lidí bylo dost a do kupé si přisedli čtyři éterické intelektuální studentky umění a unést jejich konverzaci bez známek smíchu chtělo dost sebeovládání.
V Pardubicích jsem byl o hodinu dříve – takže jsem si v klidu projel město a kousek podle Labe.

    

Na start před Arénou jsem přijel akorát – zrovna zahajovala exhibice na bruslích a kole v u-rampě. Bohužel ji přerušila lehké přeháňka. Na asfaltu to ani nebylo poznat, ale rampa klouzala.
Stačilo ale změnit program a vyjelo se do ulic. Tedy – až po proslovu V. Svobodové (???), která tam prezentovala svoji nadaci.
První část trasy byla stejné, jako jsem jel naposledy, ale v polovině se uhnulo na druhou stranu k nádraží a přes most (kolem právě otevřeného krytého skateparku a části staré u-rampy z Prahy) přes most, po druhém břehu a zpět na start.
Odhadem deset kilometrů, čistého času necelé hodina příjemné jízdy. Vpředu auto s hudbou, vzadu jak kdo chtěl :)

      

Po skončení proběhla zmiňovaná exhibice na u-rampě a konec. Aspoň pro mě – protože mě čekal ještě další program, jel jsem na vlak.
V Praze jsem měl ještě dost času, takže jsem z nádraží udělal drobnou okliku: metrem na Budějovickou, přes Vyšehrad, Muzeum a Těšnov na Letnou.
Na Letné trochu slalomu a vzhůru do půjčovny za Radkem na sraz ve stylu třicátých let.

  

Mám dojem, že nejen že musíme Radka poměrně srát svou neúčastí a ignorováním tématu srazu, ale také mám dojem, že brzy rezignuje na jakékoliv další organizování.
Ale zpět k tématu.
Objela se Letná, občas Tóča předváděl live-show. Pak se mělo vyrazit do Prahy na noční street. Po Dlouhém čekání jsme vyrazili. Vcelku rychle se objevily rozdíly ve zkušenostech s jízdou z kopce.
Sjeli jsem na Nábřeží kapitána Jaroše, přes most na Těšnov a kolem Bílé labutě s drobným zpestřením: hořící reklamní nápis a zásah hasičů.

  

Pak už přes Příkopy k Národnímu divadlu.
Tam jsme se s Radkem trhli a tramvají dojeli na Petřiny a sjeli si kopec kolem Vojenské nemocnice dolů. Část bez aut, pak se nějaká objevili, takže Radek tam prováděl nějaká kouzla snažil se mu vyhnout. Já mu ujel (a stejně zatáčelo jinam).
A Střešovické vozovny doleva a zkratkou k Evropské a na Kulaťák. Pak už jen pomalý přesun na Hradčanskou a konec.

Test ložisek kombinovaný s nostalgií

Cíl: otestovat životnost ložisek, možnosti vyčistění a recyklace

Metodika:

1. Zajištění ložisek: stačí několik desítek let jezdit na bruslích. Občas namísto pravidelné údržby ložiska prostě vyhodit do krabice (po jízdě deštěm, sešlostí stářím či prostě pocit „že to nejede“). V krabici nechat uležet devět let. Viz. Datované kolečko 1998.
2. Prvotní test. Vyházet z krabice a rukou ozkoušet, zda se točí. Pokud ano, uložit na hromadu A. Pokud ne, na hromadu B.
3. Test boční vůle: z hromady A vzít postupně ložiska a zkusit, jak moc se viklají. Pokud málo až vůbec, uložit na hromadu „k možnému dalšímu použiti“, pokud víc, uložit na hromadu „možná k dalšímu použití“
4. Očista: obě hromady prolít odmašťovadlem (cosi chemického, odmašťuji tím brzdy na kole a získávám to z laboratoře na litry) a zkusit, zda ložiska z kterékoliv hromady není možné či nutné přeřadit na hromadu jinou.
5. Házivost + mazání: vrtačka s trnem, maximální otáčka (3000+ za minutu). Postupně za běhu navlékat ložiska. Pokud hází, do na hromadu s tím. Pokud vypadá použitelně, přidat za běhu pár kapek oleje (olej na kola a šicí stroje, a20kč lahev) a protočit. Uložit na hromadu pro další použití.

Praxe
Prvotní postřeh: ani chirurgické rukavice nezabrání oleji všude.

    

V rámci úklidu skříňky přišla na řadu i krabice, kam ukládám kola a ložiska, která dosloužila. Hromada malých koleček z agresivu, něco ošoupaného z Pradědu, sem tam nějaký grind-plate -prostě maximální bordel.
A protože současná ložiska v bruslích začala vyluzovat nelibé zvuky, rozhodl jsem se spojit nepříjemné s užitečným a zkusit po několika letech „v šuplíku“ najít použitelná ložiska.
Na hromadě několika desítek ložisek převládaly no name abec1 Twincam 1 Made in China. Z nich se také vytřídilo nejvíce zachovalých kusů. Bohužel byla jedna prakticky kompletní sada, zřejmě jako důsledek jízdy v dešti, zcela zatuhlá a nepodařilo se mi je žádným způsobem protočit. Což je škoda, protože podle vzhledu byly používány minimálně.
Na druhém místě byly ložiska Labeda Abec 5. Z původní sady jich stále bylo použitelných 12ks ve slušném stavu.
Velmi slušné byly i ložiska Kryptonics Abec 3 – opět Čína. I přes silné opotřebování bočnic pořád velmi slušné.
A poslední použitelné zůstávají Humor Truck Abec 3 – jedou bez větší vůle, ale z jedné strany jen umělohmotný kryt a mnoho bordelu pod ním nebudí důvěru.

Závěr
Není. Jen trocha nostalgie nad bednou starých koleček, pár vzpomínek, jak a s kým jsem na nich jezdil a že je to zvláštní pocit celé to nasypat do popelnice.
Možná snad ještě pár kol, která nevydržela či srovnání se 80mm koly. A bordel na stole.