TiK

PRAHA 6 – Přihlašte se na maraton@praha6.cz. Tým může mít max. 4 členy! Závod se jede 16. září od 16 hodin na Ladronce! Přihlášku pošlete co nejdříve, závodu se zúčastní omezený počet družstev! Do přihlášky uveďte název týmu a seznam závodníků (jméno, bydliště, datum narození, kontakt na kapitána týmu)!
Startovné je zdarma, jen chuť zdolat maratonskou trať v roce, kdy si připomínáme 2500 let od bitvy u Marathonu!  Sportu zdar a maratonu zvlášť!

via http://noviny-prahyaokoli.bloger.cz/Sport/Prihlaste-svuj-tym-na-svetovou-premieru-inline-maratonu-druzstev

Akce už v kalendáři je, ale informací je stále pomálu. A z neoficiálních zdrojů.  Potěší i ikona, který z google images vypadne na slovo inline na první stránce a je proto docela používaná :)

Pořadatelé Bruslení městem upřesnili trasu pro jízdu městem

Pořadatelé letošního Bruslení městem dnes upřesnili trasu jízdy bruslařů městem. Akci pořádá v neděli 12. září od 18:00 do 19:30 hodin Městská společnost Sportovní a rekreační areály, která vystřídala soukromého organizátora Petra Manďáka, jenž se rozhodl letos už podzimní díl atraktivní akce nepořádat.  Celé bruslení bude situováno do areálu Městského stadionu.

Šest kilometrů trasy v pár přilehlých ulicích ? No nevím – zatím mé nadšení poměrně ochladlo.

Nové krátké video z freestyle slalomu – olomoučáci se docela předvedli. Mimochodem – je to ten plácek, kde se konalo mistrovství ČR ve freestyle slalomu.

Jedna z posledních letošních jízd – a vydařila se. Moc.

Trasa byla kombinací dříve ježděných – a to ne jako průnik, ale jako součet – takže byla dlouhá a projela skoro celé centrum Pardubic a okolí.

Přes startem Městské policie připravila akci – měření rychlosti. Radar, rovinka a sprint. Občas to dal někdo přes třicet. Já se neúčastnil – přijel jsem příliš pozdě a fronta byla dost velká, aby se tak akorát odbavila před zahájením jízdy.

Bruslařů přijelo dost a dost – odhadem jezdí stabilně něco kolem čtyř stovek.

Tempo – tradičně. Vepředu za radiovozem pomalu, na konci docela fofr. Nikde se nestaví a také to jde. Policie zastavuje dopravu, ale jinak se do ničeho neplete. Organizátorů pomálu, ale vždy jsou vidět někde, kde to má smysl. Řidiči většinou chápaví, často, když vidí, že bruslaři operativně zabrali dva pruhy, sami zajedou ke kraji a počkají, až se to přežene. Nikdo netroubí. Ráj na zemi, peklo na zemi je jinde.

Bruslaři jsou rozmanití – od pár agreivkářů přes speedaře. Převládá starý dobrý fitness a brusle jsem viděl i Roces ATH nebo Bauery FX 3 (pravěk ze všech pravěků největší).

Jediné negativum byla čerstvě pokropená a umytá ulice – ale myslím, že tohle v silách organizátorů opravdu nebylo. Spolu s dost lidmi se uklízím na chodník.

Po deseti kilometrech je konec. Stádečko zatáčí na parkoviště, já loučení vynechávám a pokračuji dál na projížďku.

Bylo to opravdu dobré, moc dobré. Už se těším na příští rok. A vůbec – kam se Praha hrabe…

Už se zvolna blíží konec sezony a tak se nedá než navštěvovat všechny akce, které se nabízejí. A tohle pondělí, jako každé první v měsíci, vedla cesta do Pardubic.

Počasí bylo po delší době super, takové babí léto. Na slunci teplo, ve stínu zima. Ale optimističtěji – raději léto.

Z nádraží krátký výlet pro perník (Pardubice, pamatujete ?) a zpět uložit batůžek do nádražní skříňky. Tak moc nerad jezdím s něčím na zádech…a hned přes město směr Lázně Bohdaneč a dál – jako minule. Přestože je to nesmysl, asfalt mi přišel výrazně horší. A tím pádem i cesta pomalejší a celé to bylo nějaké dlouhé.

Za Bohdančem jsem dojel partu bruslařů – sice zabírali celou stezku, ale nějak jsem je minul.

A to nemluvím o tom, že místo ledové tříště měli jen nic moc zmrzlinu. Naopak cestou zpět to byla naprostá nirvána: slunce, modré nebe a hned vedle sekali trávu – takže vůně čerstvě posekané trávy. Už mi nechybělo opravdu nic.

Nikam jsem se nehnal a tak jsem samotné oficiální bruslení stihl  tak akorát. A bohužel jsem neobjevil stavbu pardubického betonového skateparku. Nepomohlo ani hledání v mobilu, protože odkaz z Kde bych si rád zabruslil je mrtvý a na skaterocku je jen prázdná stránka.

Po skončení akce co ? Světlo bylo, teplo už moc ne – ale domů se mi ještě nechtělo. Možností moc neznám, zbývala tedy jistota a směr Kunětické hora. Nicméně jsem si ukousl asi až moc velký kus krajíce – nedojel jsem. Foukal ledový protivítr (který se samozřejmě otočil, jen co jsem se začal vracet.

Mělo to něco do sebe. Ledový vítr, hudba (Faithless – Sun to me, Jay-Z – Empire State od Mind), svaly a šlachy někde na hranici bolesti, pohled upřený kamsi na konec stezky a v hlavě prázdno. Vpravo temné stmívání, vlevo krvavý západ slunce. Občas proniklo skrze sluchátka zaskučení větru.

Zvláštní. Hodně zvláštní, ale skvělé.

Zpět přes město na nádraží a bez dalšího plánování mi za pár minut jel vlak. Bylo to skvělé.

Roky jsem Kamila (vpravo) neviděl.
ale jezdí a je už na sebe také opatrný. :)
což nám nezabránilo se lehce hecovat a jezdit spoustu triku, které byly moderní před pěti lety :)
a ani to moc nebolelo :)
škoda že jsem byl na letné jen na hodinu. Dalo by se moc dobře zajezdit. Takže jsme se dohodli že určitě někdy vyrazíme do ulic a skateparků.

Na Letné to ještě šlo, když jsem vyjel na Ladronku, stihl jsem jen dojet na Strahov a počkat na autobus – pršelo. Celkový čas na bruslích: cca 45minut.

Nepotěšilo.

na Ladronce – uvedení (kilo)metráže a barevné odlišení jednotlivých okruhů.

Základem je tenhle článek na iděsu:

http://hradec.idnes.cz/hradecka-stezka-pisecnice-je-pro-nezkusene-bruslare-ruskou-ruletou-11b-/hradec-zpravy.asp?c=A100902_1443201_hradec-zpravy_klu

Fajn. Co se v něm dočteme ?

• Cyklostezka pro bruslaře (já vím, oxyomorony nebrat)
• 300 metrů z kopce a dole křižovatka
• rychlost “hodně přes 40km/h)

Tak to je hrubá faktografická kostra. A jedna ilustrační fotografie.

Co jsme se dozvěděli ? Nic.

Chybí mi hlavně:

• kvalitní fotodokumentace
• záznam z gps (užji má skoro každý)

Z té fotky není abolutně nic poznat. Kdo fotil na dlouhé sklo (200mm a víc) ví, jak objektiv deformuje perspektivu a jak se z rovinz dá vyčarovat zvlněná krajina.

A rychlost ? Hodně přes čtyřicet je údaj jak…což takhle bruslař bez odrážení jede rychlostí 42km/h (podle gps). V této rychlosti je jeho brzdná dráha 70metrů (čísla jsem si zcela vymyslel.). To by bylo hned něco relevantního, z čeho se dá vyjít při plánování cesty.

Mimochodem – na Ladronce do tunelu to  bez odrážení těch 30, 35km/h jede také.

Ještě pár citátů vytrhaných z kontextu:

• "Myslím si, že začátečníci a děti by rozhodně měli brusle zout. Je to opravdu hodně drsné," říká Adam, který k hájovně U Dvou závor sjel až na druhý pokus.
• "Měl jsem strach, že se na křižovatce potkám s jiným bruslařem nebo třeba s traktorem," směje se hradecký dobrodruh, jenž sjel až s pomocí asistenta, který byl na křižovatce připraven zastavit provoz.
• A byla to síla! Muselo to jet hodně přes čtyřicet kilometrů v hodině
• Snad aby byl kritický úsek ještě víc adrenalinový, nechalo ho město vybavit zpomalovacími pásy. (…) bruslaře spíš rozhodí, protože vystupují milimetr nad povrch cesty (…)
• Ta křižovatka by měla být vybavena buď semafory, nebo rovnou záchytnou sítí," navrhuje Adam.
• "Chceme najít rozumné řešení, aby sjezd byl bezpečnější. Oslovíme bruslaře, kteří mají s podobnými úseky zkušenosti z jiných měst či ze zahraničí. Budeme vděční za každý dobrý nápad," říká mluvčí hradecké radnice Václav Svoboda.
• Rekonstrukce 2,7 kilometru dlouhé Písečnice stála kolem osmi milionů korun.
• In-line "šílenství" od té doby nabralo v Hradci takové obrátky, že během letních měsíců "pendlují" od Lesního hřbitova k hájovně U Dvou závor denně desítky bruslařů a jejich auta začala blokovat silnici. Město proto staví parkoviště pro 92 vozů, hotovo by mohlo být ještě letos.
• Jestli k úpravě oblíbené Hradečnice skutečně dojde, dostanou Adam a další adrenalinoví nadšenci další dárek: velmi prudký sjezd k Černé stráni. Na kole tam není problém dosáhnout rychlosti přes 70 kilometrů v hodině, bruslaři by mohli být jen o málo pomalejší,

Pár podoteků:

Semafory mi přijdou jako nejhloupější ze všech hloupých nápadů. Jistě, sice ukáží, kdy je volno, ale budou spíš nebezpečné – pokud někde nezabrzdí pod kopcem sám a bude spoléhat na zelenou, co udělá, až mu v plné rychlostí deset metrů před semafory padne žlutá/ červená ?

Jak to udělat bezpečnější ? Už jsem to tu zmínil – dopravní značky s vyznačením situace. Nebo jsou opravdu bruslaři tak nesamostatní, že je třeba je vodit za ruku ? Pozor bude kopeček. Hele, už kopeček začíná. A tady končí, ale neboj, je to úúúplně bezpečné. Tak moc nepřemýšlej a jeď. My to vymysleli za tebe.

Parkoviště ? Aha. Brusle stále nejsou ani vzdáleně dopravním prostředkem. Je to sportovní náčiní. Není možné přejet přes město (proslaven Hradecká vrchovina) a jet dál. Je třeba dojet až k vyhrazeném prostoru a tam sportovat. Ono je vlastně třeba ten náklad helmiček a chráničů nějak dopravit na místo použití. Takže nebudeme přívětivější k lidem a budeme dál dláždit ulice a chodníky, aby se tak pro brusle staly nepoužitelné, ale zato jim u dopíchané cyklostezky uděláme parkoviště. Jsem jediný, komu to nepřijde v pořádku ?

A poslední sjezd. Na bruslích není problém rychlost nebo sjezd. Problém je rychle zastavit. Stačí udělat dostatečně dlouhý dojezd (či protisvah) a je poproblému. Což si lidé, kteří se i ve městě pohybují z kopce rychle vědí a podle toho si volí trasy. Ale to už by bruslaři zase museli začít samostatně myslet.

A co z toho plyne na závěr ?

Vlastně to potvrzuje mé názory na bruslaře. Pokud mají někde rovinu vyhrazenou pro sebe, ještě to nějak zvládají. Bohužel setkání s realitou (kopec, zatáčky, jiní bruslaři či lidé obecně) bývá nad jejich síly.

Pokud by tam zřizovatel stezka dal dopravni značnu Klesání a Křižovatka s doplňkovou 300metrů, považoval bych to za více než dostatečné.

PS. Trasu přidávám do “kde bych se rád projel”

Čtveřice středoškoláků se inspirovala oblíbenými bruslařskými diskotékami ve Spojených státech.

Takové zaujetí pro nápad se u mladých lidí nevidí příliš často. Martin Zdražil a Lukáš Horáček se v květnu zvládli vypořádat s povodněmi ve Valašském Meziříčí, v poledne složit kvůli záplavám odloženou maturitu a večer v Praze obhájit svůj projekt RollTown na soutěži Nápad roku 2010. Spolu se dvěma dalšími kamarády – Ondřejem Plškem a Jiřím Veverkou – uzavírají finálovou desítku tohoto soutěžního klání.

Brusle na druhou

RollTown je kombinací bruslařského ringu, restaurace a klubu se dvěma bary. Areál má nabídnout návštěvníkům i soubor umělých ramp na freestyle anebo víkendové diskotéky na bruslích.

»Cílem je vytvoření moderního a příjemného centra, které nabídne nový způsob využití kolečkových bruslí jako halového sportu, a to i za nepříznivého počasí,« popisuje Martin Zdražil záměr, který byl nejprve maturitní prací tří kamarádů.

Když se maturanti rozhodli posunout plány o úroveň výš, angažovali čtvrtého do party, studenta pozemního stavitelství Veverku. Pak už projekt jako podnikatelský návrh putoval do tří soutěží, z nichž Nápad roku byla ta nejvýznamnější.

Porotu zaujala možnost využití areálu k firemním nebo sportovním akcím typu bruslařsko-tanečních soutěží či roll hokeje a propracovanost návrhu. Například že ring pro ideálně 150 lidí by mohl stát v jakémkoli větším českém městě, že kouření bude možné jen v saloncích nebo že s financováním provozu by pomohlo pronajímání mantinelů jako reklamních ploch.

Čtyři kamarádi zatím pochopitelně na takový projekt finance nemají. Doufali, že účast v soutěži jim pomůže přesvědčit silného investora, aby jim pomohl RollTown realizovat.

…

via http://ekonom.ihned.cz/c1-46212270-pro-brusleni-i-za-deste