Škoda-[import z mamil.cz]
že tam není všechno… Ale jinak pěkné
že tam není všechno… Ale jinak pěkné
ani ťuk.
Místo toho žaludeční problémy a takové… A docela s hrůzou sleduji závody za 14 dní – půlka a ještě s kopcem veprostřed… Uvidím, co další dny, ale uvažuju, že to nedám.
nevstala panna, ale já v V. Protože mě uvrtal do Štedrodenního kondičního běhu, který měl tu nevýhodu, že začínal před osmou v Krčáku. Yummy.
Po sedmé jsme vybíhali, v naprosté tmě a s čelovkami, od Labutě. Záhy se rozednilo a začali jsme potkávat i další podobně postižené v běžeckém.
U Altánu jsme byli brzy, takže ještě lehoučkým výklusem kus tam a zpět.
Před osmou se sešlo, dle pořadatelů, přes 250 běžců a po krátkém přivátání a oznámění rekreačního tempa 6/km (což je na V docela dost) jsme vyrazili. A jak jsem se pak díval do GPS, tempo docela odpovídalo.
Okruh Krčákem byl pěkný – ale nevýhoda: mám naběháno a tudíž ho znám. Ne jako vlastní boty, ale znám.
Mimochodem – opět se mi potvrdilo, že do kopců jsem na tom slušně. V jednom místě bylo stoupání ostřejší a většina kolem přešla do chůze. Mě to ani nestálo za to spomalit a zdatně jsem tam předběhl, koho šlo. A nahoře jsem počkal na V…
Ten měl na pár místech dost co dělat.
Na konci běhu, zpět u Altánu, byl zpěv koled. Díky bohu za texty, málokdo si pamatuje víc než první sloku. A ano, bylo netaktické se napřed udýchat a pak pět, ale asi se to tak nebere.
A pak už jen zklusat zpět k Labuti a je to. Z kondičních 5km bylo celkem skoro 12.
Štastné a veselé!
Věděl jsem, co mě čeká druhý den ráno…
Když se mi minule tak pěkně pod Vítkovem běželo, proč tam nepoškádlit rekord na 1km ? Rovinka za větrem, pro lenochy lehounce z kopce… to by šlo ?
Ale ja k tam ?
Dolů na nábřeží, do centra, pěkně nejdrsnějším krpálem na Vítkov a pak na Krejcárek. Bez ledu, otočit a zpět. Konec na Hlaváku plánovaný dopředu, ne „až už mě to nebude bavit“.
S kilometrem byl trochu problém – vyběhnete z tunelu, chvíli cesta vede takovou muldou a pak se to teprve trochu otevře. Takže GPS – v tunelu kde nic tu nic, pak se mi telefon nechtělo vyndavat, zda už se signál chytil a z toho plynulo, že jsem nevěděl, kde te n kilometr končí. Zbývalo tedy zdrhat jak o život, kam to jen půjde.
Jasně, podařilo se a do hroších výkonů jsem přidal (vlastně ubral) pár vteřin.
po včerejší urban challenge dnes jenom vyklusání. Jsem plánoval. Nakonec se z toho v zasněženém parku staly více-méně intervaly.
I když pomalejší – klouzalo to a ostré zatáčky se musely bykružovat velkým obloukem.
Celou dobu lehounce sněžilo a přesto jsem potkal dva běžce. Nepozdravil ani jeden…
Poslední běhy po podobné trasy mě už nějak neuspokojovaly, takže jinam. Michelskou dolů, na Bohdalec, dolů do Edenu, Želivského, Nákladové nádraží Žižkov, Krejcárek a pod Vítkovem na Hlavák.
TO je to stručné.
Méně stručné je to, že padala lehká mlha a namrzalo to. Třeba v Michelské: vbehnu na ostrůvek se semafory a on je pokrytý ledem. Začínám zrychlovat – nic moc jiného se nedá dělat. Blik – semafory předemnou přepnou na červenou. Mám tak tři metry na nějakou reakci.
Takhleto nevyzní, ale v zásadě to bylo veselé.
Dál mi v paměti utkvěl úsek z Krejcárku do tunelu pod Vítkovem. Krásně namrzlo, odrazit se moc nešlo, tudíž hledat méně lesklé části silnice a kličkovat mezi nimi, jako postřelený zajíc.
Naopak od tunelu na Hlavák to bylo dobré a vzhledem k mírnému, ale znatelnému sklonu tam půjdu poškádlit čas na kilometr.
Celou cestu jsem bežel zcela novou trasu, mezi domy po ulicích. Pořád bylo na co se dívat, pořád se kolem něco dělo. A ejhle, ono to byla čtrnáctka, které mi naprosto skvěle uběhla a ke konci jsem ještě bez problémů zrychloval.
Jen budu muset závidět těm, kterým stačí pět km na proběhnutí – zvětšuje se mi akční rádius a pokud se cesty nemají moc často opakovat, budu mít za chvíli Prahu proběhnutou skrz naskrz.
tak před patnácti, dveceti lety by to býval skvělý nápad…