TiK

Psal jsem tu o akci, která vypadala zajímavě. Vypadala.

Už se to zase posunulo k “adrenalin pro všechny”. Po vyjetí na kopec (ano, do kopce se můžete všichni honit, u toho se nezraníte) se kus z kopce pojede autobusem. A to to v grafu vypadá sakra zajímavě s rychlostí kolem 50km/h.

• Jedu tam s tím, že umím bruslit.
• Jedu tam s tím, že se překonám.
• Jedu tam s tím, že vím, že se mi u bruslení může stát něco fakt mizerného.

Takže pokud se mi něco stane, je to jen a jen moje zodpovědnost. A blbost.

A to musím jet autobusem ? Místo odměny downhillem ? Jistě, je to “jen” kousek, ale proč ? Vždyť z grafu to už někdo sjel a odpovědnost organizátora akce je také poměrně mizivá.

Závěr není. Ale mé nadšení, že bude fakt zajímavá akce poněkud ochladlo.

Už máte dost rovných hlaďounkých stezek? Nechce se vám jezdit sem tam po autostrádě, kde jediným adrenalinem je otočka do protisměru, nebo spára zalepená měkkým asfaltem? Vemte brusle, či kolo a přijeďte 15. května do Dvora Králové nad Labem! Máme pro vás chuťovku, na kterou vaše nohy a plíce jen tak nezapomenou! Rozhodli jsme se totiž bruslaře „zničit“ brutálním výstupem na Zvičinu – nejkrásnější a nejvyšší horu Podkrkonoší.

Začneme opatrně, dá se říct jemňounce. Ve 13.30 bude časovka na 3,44 km po rovince na nové pohodlné cestě za královédvorským letištěm. Tato časovka je i pro vaše ratolesti a slabší části rodiny.
Ihned po vyhlášení nejlepších dětí se společnou jízdou vydáme přes město směrem k železničnímu přejezdu nad Lipnicí. Zde odstartujeme druhou časovku do vrchu směrem na Dehtov v délce 2,75 km a s převýšením 133m. Na stejné trase byla v 80 letech i jedna lehčí horská prémie cyklistického Závodu míru.
Do obrázku jsou do řezu i do mapy zakresleny jednotlivé úseky (měřil jsem na kole pomocí gps Garmin Edge 705). Chcete-li si trať virtuálně projet, klikněte zde.  Možná bude potřeba přepnout do metrického systému (v pravo nahoře).

Z Dehtova společně sjedeme z kopečka do obce Třebihošť, kde odstartujeme třetí měřený úsek a to výjezd na Zvičinu, nejvyšší horu Podkrkonoší. Délka je 3,98 km a nastoupáme 243 m! Celkově se nastoupá úctyhodných 376 m! Na kopci v Raisově chatě bude poslední a nejdůkladnější občerstvení (jinak bude občerstvení dostupné po celou cestu) a hlavně vyhlášení výsledků, kdy vyhlásíme KRÁLE A KRÁLOVNU ZVIČINY, kteří získají hlavní ceny v podobě soudků Královédvorského piva Tambor a další ceny. O většinu hodnotných cen se ale bude losovat ze všech účastníků akce, protože už jen vyjet na Zvičinu bude výkon hodný krále, či královny.
Jízdu budou doprovázet auta a autobus, který cestou posbírá všechny, kdo již nebudou moci a HLAVNĚ všechny bruslaře sveze ze Zvičiny zpět do Dvora Králové nad Labem. Nejodolnější a nejodvážnější jedinci mohou vystoupit v Horní Brusnici a zpět do Dvora Králové cca 14 km z mírného kopečka, ale po nepříliš kvalitním asfaltu, dojet na bruslích. Do autobusu je možné usadit i rodinné příslušníky jako doprovod. Autobus se cestou zpět na chvilku zastaví i na krásné přehradě Les Království (Tešnov), která se před pár týdny stala národní kulturní památkou.
Protože se jede hlavně do kopce, pojedeme za každého počasí! Děti mohou jet pouze za doprovodu rodičů. Přilba je povinná pro cyklisty i bruslaře, hůlky a chrániče doporučujeme. Jede se za plného provozu. Auta však jezdí jen ve středním měřeném úseku, kde je ale krásná široká silnice, která je v sobotu odpoledne málo frekventovaná. Řidiče budeme o probíhajícím závodu důrazně informovat. Akce je již 4 ročníkem tradičních královédvorských In-line jízd, které se vždy vyznačovali jistou „náročností“.
Cena: 50 Kč pro bruslící účastníky i cyklisty. E-mailové přihlášky i s informací, kolik lidí pojede jako doprovod v autobuse prosíme posílejte na náš e-mail: redakce@ladronka.cz. Je to důležité pro zajištění dostatečného množství autobusů, občerstvení a organizátorů. Chcete-li pomoci s organizací, budeme rádi.
Vytvořili jsme také speciální skupinu na facebooku! Přidejte se.

 

Těšíme se na Vaši návštěvu ve Dvoře Králové nad Labem
Jan Holan, Kateřina Sekyrková, Aleš Kubica

Jen to tak vypadá. Cesta je jen válcovaný štěrk. Ale jako relaxační sjezd nebo na postavení slalomu by to špatné nebylo…

Nejen děti mají k dispozici zhruba kilometrový okruh pro jízdu na kolečkových bruslích. "Součástí jsou dvě nové lávky přes potok Teplička, odpočívadla a dětské minihřiště. Tento sport je velmi populární a my se snažíme zejména rodinám s dětmi vytvořit podmínky pro rekreaci," uvedl Blažek.

Bezva. Celý kilometr….

Letos první indoor bruslení. Ta samá hala, kde byly třeba závody nebo se pořádají veletrhy. Letňany.

A na to, že bylo první bruslení, se sešla pěkná řádka lidí. Bohužel až moc. Slalomů bylo postaveno asi sedm a kolem se proháněli nějací – pro mě cizí – lidé, kteří si přišli zabruslit jen tak. Tudíž se pletli skoro všude, obzvlášť, když si hráli na rychlobruslaře a v plné rychlosti kroužili kolem slalomů, na které nebylo místo ani na rozjezd, ani na dojezd.

Časem to ale zabalili a tak jsem si i našel místo na pár skoků – i když loňský papírový pytel, který se mnou prožil půlku zimy a přes který jsem skákal, samozřejmě nebyl.

A mimochodem: ředitel PVA Letňany p. Čehýl mě obratem poznal – a to jsme tam loni pořádali opravdu jen ty jedny závody.

Pozitiva

• jezdí se uvnitř
• teplo
• hodně lidí  (rozumná cena na člověka za halu)

Negativa

• hodně lidí překáží si

Nakonec jsem si zajezdil dobře i přes počáteční nasranost a i společenská část bruslení se vydařila. Možná víc než to jezdění.

Ale pokud nebude hůř, tak tu zimu takhle přežiju.

Co se dá dělat, podzim je tu a s ním i tma už v polovině odpoledne. A to se zítra mění čas. Neboli když jsem v šest přišel domů a měl jsem ohromnou chuť jít se ještě projet, bylo šero. A o půl hodiny později už byla tma jako v pytli. A pro jistotu i mokro. Super.

Chvíli to vypadalo na nic, ale pak se to najednou zvrtlo a začali tam padat triky. Triky na mokrých lavičkách, na hraně přijatelného rizika, v plné rychlosti. Hodně adrenalinu, hodně pádů, hodně nadšení. Hodina ogrindovánvání všeho, co neuteklo a bylo navoskované, hodina naprosto úžasného adrenalinového zážitku. Potmě, jen za slabého svitu lamp. Světlo znamená trik, tma znamená jízdu na jistotu.

Za hodinu jsem měl tričko promočené skrz na skrz a přes zablácenou Hradčanskou domů.

A takhle vypadaly zmáčené hrany. Hezky to od bruslí cákalo.

Podzimní bruslení s Preissnitz v uších bylo depresívní až moc. Změna na The Doors moc zlepšení nepřinesla. Via Twitter

Velmi příjemné podzimní poježdění. Jak už naznačil tweet, bylo to ježdění spíše na pohodu a lehkou podzimní nostalgii.

Letna. Brusle. Bolest. Extáze. Dneska je mi tu moc dobře.

Jak popsat ten neurčitý pocit z bruslení, kdy se všechno daří, ale i ta radost je taková lehce zakalená. A celé je to moc příjemné. Takhle jsem to spontánně popsal do mailu.  Což se mi obratem vrátilo

 trochu me desi kombinace slov bolest a extaze.

Ale to málokdo pochopí. A teď k psaní zápisku jsem si opět Priessnitz pustil. Skoro tu u počítače cítím tlející listí a cáry mlhy. Opar nad Prahou.

V téhle náladě je zbytečné popisovat co se podařilo a nepodařilo. Prázdný technický popis je k ničemu, když to bylo náladové ježdění. Dokonce lepší den, než většina mého oblíbeného léta. Podzim… asi zahodím deprese a letos si ho užiju. Na bruslích.

PS. Technická: Většinu času jsem nechal na pilování 360ky. V poslední době jsem dopadal na pravou nohu lehce zvrtnutou – což bolelo a zároveň ukazovala na nějakou chybu v provedení. Stačilo se trochu soustředit a hned je to lepší.

Opět nepršelo (zázrak) a tak byla další vyjížďka. Na Letné jsem popovídal s K a pak projel pár zídek.

Byla nějaká divná zima nebo nálada nebo něco – moc mě to netáhlo. Jistě, nasázet pár triků na jistotu a jet dál. Ale žádná chuť něco překonávat nebo nedejbože zkoušet něco nového.

Na spodní zídce ležel čerstvý exkrement, takže tam se jezdit nedalo vůbec.

Nakonec jsem se jel projet . Přes Letnou a dolů do Stromovky. Starší video ze sjezdu je zde.

Na začátku jsem potkal rychlobruslaře. Elastik, rychlé brusle…stál tam a smutně koukal z kopce. No, nedalo mi to – vrazil jsem ruce do kapes, skočil přes kanál a rovně zmizel dolů. Jen jsem ho zahlédl, jak širokými pomalými obloučky zkouší, jestli se dostane dolů. I po dojezdu, obrátce u Výstaviště a  co je vidět ještě od Planetária – na sjezdu jsem ho neviděl.

Pak už jsem se jen prozevloval přes Trojskou lávku podle Vltavy a přes Barikádníků zpět na Vltavskou a tramvají nahoru. Ještě chvíle na Letné a domů.

Fotka ze dalšího letenského západu slunce.

Mimochodem – Vltava má v Praze sníženou hladinu – takže už plánuji focení na zítra.

Dobré zprávy: nepršelo a bylo vcelku teplo. O něco horší bylo, že jsem na bruslích už pár dní nestál  a zároveň jsem projel soulplates až na šroub – takže to lehce drhlo a jiskřilo.

Jen tak pro zábavu jsem něco točil na mobil – viz video někde kolem.

Jako špatný nápad se ukázalo pilovaní pornstaru na vyšší zídce v rychlosti. Dost to bolelo a pár úspěšných pokusů bylo vykoupeno mnoha pády. Kůže na koleni však zcela překvapivě zůstala na svém místě.

Dvě hodiny stačily na to, abych domů lezl po čtyřech úplně mrtvý…