TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Chvíli nepršelo

ale nálada nějak moc nebyla.

Včera mi R. strčil kolečka: Labedy, 80mm, tvrdost 85A. Že je mám otestovat. Úplně nevím, co si tom myslet. Půjčovna moc neprosperuje, kola normálně naceněné a po jakémkoliv testu koleček už jsou neprodejná. Možná, kdyby se tvářil méně jako tajemný hrad v Karpatech a více dokázal říct, co se děje, bylo by všem lépe.

Ve Stromovce jsem si trochu zařádil na kmeni – pokud o jeho přejetí nedopadl, resp. dopadl jsem až na asfalt. Pak na mokrém asfaltu pár slajdů. Pokus o projetí okruhu nevyšel – u Šlechtovy restaurace je to pro průjezd zavřené komplet. Nevím, na jak dlouho, ale nedá se projet celý okruh a jde to jen sem a tam – jak opička na gumičce.

Kolem Trojského kanálu – jak už nevyšel post z telefonu, vody je v Praze dost. Aspoň tam, kde je to dobře vidět na březích.

27062009614 27062009615

Přes Holešovice, Palmovku na Florenc. Ale tak jsem si to dnes ani neužil – tupě jsem jel a myslel na své. Tímto se omlouvám několika chodcům.

27062009616

Z Palmovky jsem to prokličkoval přes Příkopy na Národní, po prostudování jízdního řádu přesun na Anděla na tram. 9. A tou na konečnou.

Zakličkování přes Řepy a směr Ladronka. Na Vypichu staví (pro změnu) nové obchodní centrum, chodník sprznili zámkovou dlažbou, uklidil jsem se na silnici, která ma opravený asfalt.

27062009618

Na Ladronce páv, dav bruslařů a horko jak v prádelně. Street přes Strahov a Belvedér na Letnou. Ta mě přivítala deštěm. Dojel jsem zpět do půjčovny, kde se R moc netvářil, že nemám namontovaná kola. Hm.

Lilo obstojně, a tak jsem využil boty, které mám v půjčovně schovaná právě pro tyhle příležitosti.

Konec.

Po dešti

pravidlo číslo jedna: Mokrý mramor klouže.

2009-06-24_18-32-18_24062009606-001

Video soutěž

skatekm na http://www.mechanicmickey.com/ je vyhlášená soutěž. Pořadí a typ triků je dán, kreativitě se mezci nekladou.

A protože v mém věku už jsou tendence proplouvat tím s vynaložením co nejmenší námahy, bude následovat krátké video, kde požadované triky naskládám za sebou na jedné krátké lavičce.

Sice s tím nevyhraju, ale zadání splněno.

Spáááááát

V noci jsem spal minimálně, ráno brzy vstával a odpolední zdřímnutí tomu moc nepomohlo. A podle toho i vypadalo bruslení.

Pár triků na Letné jsem zkusil, ale vcelku nic z toho nebylo.

Další část jsem nechal na nové hračce: twitteru. Nakonec jsem zajel na skoro večeři a díky tomu, že NEBYL country čtvrtek jsem si ji i vychutnal.

A pak už jen dojet domů.

Bolest Mk II

Jak jsem tu vyčítal Pardubicím nedostatek inline euforie, dnes jí bylo akorát. Už z domova jsem jel naplno a na Letné hodinu sázel jeden trik za druhým. Většina jich vyšla. Bohužel jen většina.

Z novinek snad jen Alley-oop x-grind na zídce vyšší než obvykle, ale jinak jsem se spíš vozil, piloval styl a rychlost. Nakonec jsem měl ten blbý nápad jít poškádlit zábradlí. Chvíli to šlo, ale pak jsem zadrhl nohou pod něj, druhou nahoru a už jsem letěl. Letěl jsem daleko, hluboko a tvrdě.

Pak jsem chvíli poležel.

Nakonec jsem se zvedl a velice toho litoval. Již již tradičně obtisknuté příslušenství kapes do zaťatých svalů a tak… Ale nakonec po pár minutách relaxace se nejhorší ukázala nová díra na mikině.

I když zbytek večera vím o spoustě svalů, které mě už dlouho nebolely. Nevím, jestli se dostávám do formy, nebo je to čím dál tím horší. Ale dnešek jsem si užil.

Nenávist ? Nenávist !

Vždycky jsem se domníval, že když už se různé skupiny nenávidí, tak uvnitř to tak nějak funguje. Ale jak se ukazuje v diskuzi na LiL, i samotní rychlobruslaři mají sami se sebou co dělat.

Malá odbočka: Nedávno jsem byl fotit na turnaji v házené. Pro základní školy. Děsiví byli rodiče, kteří projevovali takou nenávist, agresivitu a snahu realizovat uplynulé sny přes své děti, že z toho až mrazilo.

A tady vidím, že i mezi (rychlo) bruslaři je to to samé. Kdo kde startuje, kdo komu držel místo, kdo na co neměl právo… Na první pohled klidný sport pod povrchem vře. A postupně krystalizuje několik jedinců, kteří jsou mimořádně neoblíbení. Někteří z nich prošli diskuzemi na brusle.info, odkud byli většinou pro demagogii či vulgarismy promptně smazáni a utekli na ladronka.cz, kde si to v diskuzích opravdu užili. Chrocht chrocht.

Další odbočka: Jeden z těch expertů (má nejlepší oddíl, v něm nejrychlejší děti atd.) se nadchl pro ledové rychlobruslení. Začal zcela logicky: nakoupil nejdražší dostupné vybavení, nastudoval několik teoretických článků a na prvních závodech začal vysvětlovat lidem, kteří to jezdí několik let, jak na to.

Takové mám v bruslení nejradši. Během prvních pár týdnů nastudují teorii a následně hlásají “jak správně bruslit” každému. Pokud někdo jako já končí druhou desítku let na bruslích, jsou mu tyto existence odporné. Nehledě na to, že tito kazatelé teorie jsou slyšet nejvíc a pokud křičí dostatečně nahlas, stanou se odborníky na bruslení pro média bez ohledu na to, že na bruslích stáli dvakrát a jinak viděli pár videí na youtube.

Děje se tak to, co jsem kdysi s nadsázkou popsal: je o o výkonech a “jen tak se projet” přestává existovat.

Směr, kterým míří bruslení se mi nelíbí. Ale co. Ať si to užijí a sežerou se navzájem. Co já se po těch letech budu starat….

Nedělní projížďka

s J se úplně nevydařila. Částečně vinou horka, částečně mojí. Místo ve tři jsem dorazil v šest, což nebylo uznáno jako zanedbatelné zpoždění. Jako velké plus ale beru, že jsem unikl testosteronovému bouření místních a dokazování si, kdo ho má většího kdo má větší sílu. Mimochodem, když jsem se večer na msn potkal s objektem jejich tuh a choutek, bylo jí to vcelku ukradené. Tolik malá odbočka.

I když bylo horko, chtěl jsem někam vyrazit. Původní plán byl přes město malý okruh. Ale postupně jsem ho rozšiřoval a vyrazil jsem směr Zbraslav. Ve městě mi akorát vběhla do náruče jedna slečna mdlého rozumu: kdo vběhne do silnice zpoza parkujícího auta, zaslouží si bruslí přes prdel.

A podruhé si se mnou auta lehce zalaškovala u Faustova domu: je tam takový malý kopec, který končí křižovatkou. Za mnou jeden debil, který se domníval, že když bude dostatečně troubit a blikat, tak se zřejmě rozplynu v obláčku instantního motoristického štěstí. Druhý zase vyjížděl od chodníku bez použití zpětných zrcátek – takže mě tam (ne)pěkně zavřeli, ale nějak jsme to všichni ustáli.

Cestou jsem v Bráníku potkal ještě P. Divil se, že včera bylo grilování a přidal historku, jak po třech hodinách na bruslí děsil kolegy hypoglykémií. Brusle už měl v batohu a odcházel; prohodil jsme jen pár slov a já se vydal mezi smečku debilů, kteří se obvykle volně toulají po stezce Modřany – Zbraslav.

Zcela překvapivě se jich toulalo docela málo. Jistě, pár exotů, kteří měli problémy s okolím, bruslemi a egem (ne nutně v tomto pořadí) bylo, ale jelo se docela dobře.

U jezu jsem dojel T. Bafnul jsem na něj zezadu, ale moc velký výsledek to nepřineslo. Obvykle se jen zdravíme, ale tentokrát to nějak vyšlo a jeli jsme v tandemu. On má sice trekové brusle, ale zase dlouhé nohy, takže nám to docela odsýpalo. I přes vcelku zevlovací tempo.

Mimochodem – jet s T je něco jako s K. Mluví, mluví a mluví, většinou o sobě. Ale dneska mi to nějak nevadilo. Dojeli jsme na Zbraslav, otočka a zpět. T se rád předvádí a tak nevynechal jedinou příležitost na jízdu pozadu nebo nějakou pitomost – bylo-li v okolí dostatek diváků. Já dávám přednost obyčejné jízdě. I když samozřejmě plnou rychlo a skok v místech, kde ostatní chodí bokem a drží se zábradlí si také nenechám ujít, to je snad jasné.

ag25_fotogal_00301V Bráníku se konečně začalo něco dít kolem skateparku(ů). Původní plány, že bude sloužit pro BMX na olympiádě 2016 vzali naštěstí za své, ale stavební povolení na bráně jsou a na stránkách přibylo pár nových informací. A vypadá to zajímavě.

O kus dále se mluví o dalším. Jsem zvědav, co se doopravdy zrealizuje.

A jedeme dál do města.

T je také pamětník starých či aspoň starších časů. Není tudíž třeba řešit, že je někde pár metrů kostek nebo že se pojede po silnici. Nebo že je tam lidí moc a co že jako budeme dělat. Prostě jede jak umí a jak to jde a je po dlouhé době příjemné proplétat se městem.

Nostalgie – kdysi takhle jezdilo třeba dvacet lidí najednou.

V klidu jsme projeli centrum, schody na Letnou a konec. Třicet kilometrů po městě, čas lehce pod tři hodiny.

Strach! Potřebuji víc strachu! Tak ho vytvořte… muheehEHEH

http://www.novytydenik.cz/view.php?cisloclanku=2009050031&nazevclanku=inline-bruslari-jsou-v-silnicnim-provozu-podle-zakona-chodci

Jízda na módních inline bruslích nepřináší jen pocity radostné, ale často i bolest. Studie, provedená švýcarskými dětskými chirurgy ukázala, že z celkového počtu 6361 případů nehod dětí ve věku do 16 let se 355 týkalo kolečkových bruslařů nebo skateboardistů. Alarmující je, že v 62 % případů, které se staly na silnicích, bylo zranění způsobeno střetem s automobilem nebo motocyklem.

Sakra, kdo by to řekl. Opravdu se divím, že není vetší podíl zraněných třeba šachistů. Nebo mladých rybářů. Halo, bruslení je adrenalinový a ze své podstaty nebezpečný sport. Nicméně: jen 5% pro brusle není tak hrozivé číslo. Zajímalo by mě procentuální zastoupení dalších nebezpečných aktivit. Na kolikátém místě jsou ty brusle ?

Nejčastějším zraněním jsou zlomeniny horních končetin, zvláště zápěstí a předloktí, ohrožené jsou však i nohy a hlava.

Viz výše. Ohroženo je celé tělo. Možností je několik

  • Nebruslit
  • Nepadat
  • Nosit kvalitní ochranné pomůcky

O tom, že kolečkové brusle nepřinášejí jenom vzrušení a požitek z rychlosti, nýbrž i nepříjemná zranění, se přesvědčil snad každý začátečník. Nebezpečí nehody však neleží pouze v nedokonalosti bruslařské techniky, ale také v samotných možnostech kolečkových bruslí. Ty totiž mají velmi dlouhou brzdnou dráhu. Ta je v porovnání kupříkladu s obyčejným bicyklem dvojnásobná, s automobilem dokonce čtyřnásobná.

Takže bruslař, jedoucí rychlostí dvacet kilometrů v hodině, rychlost chodce asi překračuje a zastaví v lepším případě po čtyřech, v horším až po osmi metrech. Stejně rychle jedoucí cyklista potřebuje k zastavení 2,8 až 4,4 metru, a automobilu stačí pouhých 1,7 až 2,2 metru. Pokud si tedy bruslař hodlá zajezdit v běžném silničním provozu, je vinou tohoto handicapu vystaven – kromě porušení předpisů – i výraznému riziku.

Tohle jsem říkal už před dlouho dobou. Chodec vidí bruslaře a málokdy ho napadne, že to bruslař prostě neubrzdí. Pokud se o to snaží, že… 
Ale není vystaven riziku jen dlouhou brzdnou dráhou. Rizik je více:

  • rozhodnutí vlézt na brusle
  • rozhodnutí jet po silnici
  • přecenění vlastních schopností
  • okolí

Vliv okolí je to poslední. Za většinu rizik si bruslař může sám. Ví, že jede někam, kde to nezná, že to neubrzdí nebo že tam nemá co dělat. Proč ne ?

Zkusí a zvládne.

Dobrá, zlepšil se.

Zkusí a nezvládne

Dobrá, už ví, že tudy cesta nevede. V horším případě (pro něj, pro lidstvo je to samozřejmě posun dopředu) nebude dále šířit svůj genofond. Ale stále je to jeho vina a příště (pokud) si dá pozor. Ale za hlasité volání “Já tu jel z prudkého kopce v protisměru a nabouralo mě auto, protože mám dlouhou brzdnou dráhu a navíc byla tma, zakažte auta a obviňte společnost, že mě dostatečně nechránila a neumístila varovnou ceduli. A zažaluju řidiče že se mi nevyhnul” bych kopal bruslí do prdele. S rozběhem.

Případy typu “zběsilé auto na cyklostezce” vynechám – toto se předvídat nedá a je to kategorie “okolí”. Stejně jako náhodné kamínky. Buď si s tím poradí nebo upadne. Děje se. Na to nepotřebuju brusle a kámen. Stačí schody na půdu…

Náš zákon 361/2001v § 2 ovšem říká, že: "chodec je i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na lyžích nebo kolečkových bruslích anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm3, psa a podobně".

Zde budu souhlasit. Ono také na citaci ze zákona nelze moc zkazit

Prokázala to evropská studie, při níž odborníci z oblasti silničních nehod posuzovali následky nárazů figurín při jízdě na kolečkových bruslích v podmínkách, které se blížily realitě. Začátečníci by se proto nejen měli vyhnout silničnímu provozu, ale také nepřeceňovat své schopnosti, neboť podle evropských odborníků se naprostá většina nehod stane v prvních dnech bruslení – a hlavně nezapomenout, že podle zákona jsou chodci!

Úchvatné. Vezměte si první větu. Zní tak odborně, ale co sděluje ? Nic. Že někde někdo (raději však tým) odborníků na něco cosi simuloval v podmínkách skoro reality  a měl z toho nějaké výstupy.

Přesnost údajů nula nula nic (zdroj uveden není a přitom to zní tak učeně. Devět z deseti lidí se na to podívá a řekne si “to musí být pravda, když to říkají odborníci!”.

Nejsem chytřejší než odborník. Ale než průměr názorů anonymních odborníku – ano, to jsem. Všimněte si občas, kolikrát se to objeví (“odborníci varují…!”) třeba v novinách a myslete si o tom své. A věřte jen statistikám, které si sami zfalšujete.

Jak vůl v plotě

Nějak mi to celé leze na nervy. Každý bruslí jen to své a aby někdo překročil svůj stín a zkusil něco nového, to ne.

Jezdím-li slalom, přijedu mhd s bruslemi na zádech. Dojdu ke slalomu, nandám brusle a jezdím. Na konci brusle sundám, dám je do batohu a mhd jedu domů.

Jezdím-li agressiv nebo fitness, je to to samé. Dojedu na místo výkonu, tam výkon provedu a odjedu domů.

Je tedy jasné, že brusle jsou vnímány jako sportovní náčiní a ne dopravní prostředek, ve městě zcela rovnocenný třeba kolu. Srovnám-li Prahu třeba s Pardubicemi, tak v nich jezdí od pohledu daleko více lidí – skrze centrum, očividně na cestě odněkud někam.

Jistě, lze namítnout, že Praha je k bruslařům extrémně nepřející. Jistě, ale i tak se na bruslích po Praze dá jezdit. Chce to nějakou zkušenost, ale nalezení tras problém není a cesta ze Zbraslavi do centra lze zrealizovat za necelou hodinku volné jízdy.

Problém jsou lidé.

A mizivá účast na oficiálních vyjížďkách ukazuje, že se to asi hned tak nezmění.

Všední den

Málo času a dost věcí na zařízení – takže jen na Letnou. Tam byla K. po návratu z Morávky – instruktorského kurzu.

Malá odbočka: na Morávce se školí, jak školit jízdu na inline bruslích. Bleeee…ale asi je to byznys. No, také jsem přispěl a byl jsem jedním z prvních absolventů. Ale i když si o kurzech samých nemyslím nic dobrého, lidi tam jsou super.

Ale zpět ke K. Radost z nové kartičky “instruktor inline bruslení”, metodická kniha (ručně psané poznámky included) s sebou na Letné a hned pokus učit nějaké děcko na bruslích. Buď mega altruismus nebo ztráta soudnosti. Co to bude v reálu ukáže čas.

Pak jsem jel za R. do půjčovny. Trocha vyprávění o letošní Morávce – tentokrát z pohledu člověka, který byl se mnou na prvním kurzu a pak se vcelku pravidelně vrací v roli instruktora. Něco jsem se dozvěděl, něco ne. Ale bylo mi “slíbeno” další hlídání v půjčovně. Takže nějaká ta koruna k dobru plus celý víkend zabitý mezi čtyřiceti smradlavými páry bruslí. Něco za něco…

Na jízdu mi zbylo pár minut – tak půl hodiny. Nic nového, jen tam nasázet pár triků na jistotu a pryč. Večer volala kultura.

A už bych vyrazil do nějakého skateparku.

Stránka 20 z 21« První101718192021