TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Veletřžní

R zase vymyslel utajenou akci: těsně přid otevřením Veletržní pro dopravu si jit sjet. K čertu šly plány na mega slalom nebo nějakou akci ve více lidech.

Zavolal jenom mě a to ještě jako obvykle plný tajemství. Hm.

Jízda ? Nuda, nuda, šeď, šeď. Povrch nic moc, kopec krátký, ale vcelku prudký. Pár skoků přes přechod. Dole ruská ruleta a zařazení se v plné rychlosti mezi auta. R jako obvykle chytil auto v zákazu vjezdu a dorazil později.

Na závěr R odmítl tramvaj a tak jsme si to šlápli nahoru.

 

Map picture

Po dovolené… na brusle

Dovolená (lehký výpadek psaní) jsou minulostí.

I když není čas (skoro na nic), na brusle jsem musel. Aspoň na chvíli.

Na Letnou na lavičky. Triky mi po skoro čtrnácti dnech bez bruslí problémy nedělaly, spíše trochu zmizela ta naprostá jistota na bruslích – včetně jízdy na rovné silnici.

Z triků jsem vrátil všechno – tedy kromě topside soul. Holeň je čerstvě srostlá, chránič nemám a nechtělo se mi to pokoušet. Ale TS acid tam padl krásně.

Na Letné také jezdily dva bruslaři – oba agressiv brusle, ale vcelku začátečníci. Snažili se o soulové věci a ten lepší dával “jen” backside frontside – čímž mě zajel, protože na krátkých rámech a 80mm kolečkách tam prostě tyhle věci nejdou na lavičce nacpat. Maximálně unity, položené a odjeté po botě namísto lišt.

Dál mě nalákal aspoň malý street – který se postupem času rozrostl. Dolů na Štvanici a přes město. Osmnáctkou na Pankrác a přes fontánu a Kavčí hory ke Sjezdovému paláci. Tam něco málo zídek. Ano, legendární old-school místo. A zcela překvapivě ani PČR nezareagovala a nebyl jsem odejit.

18082009985 18082009986

Přes centrum kolem Národního shromáždění/Svobodné Evropy. Betonové zátarasy jsou minulostí a jestli si dobře pamatuju, pár zídek na grindy tam bylo. Vyzkouším příště…

17082009970

Opět z Národní na Ladronku a známou cestou přes Dlabačov a Pohořelec zpět na Letnou. Za tmy. O půl deváté. Sakra.

Hodně jsem si to užil – nejel jsem rychle, ale právě díky relativně pomalé jízdě nebyl problém vybírat zídky na triky a plynule je v jízdě realizovat. Takže super.

Praha, večerní bruslení

Léto pokročilo a přišel čas na další jízdu po Praze. Nečekal jsem od ní nic (opravuji, nic dobrého) a tak by se s trochou nadsázky dalo říct, že mě příjemně překvapila.

Na Palackého náměstí jsem dojel už s dvacítkou kilometrů v nohách a nejistotou, v kolik že je vlastně start. Ale stihl jsem to akorát. Pozdravil jsem ještě pár nových známých z FB a přivítal se s několika, které jsem neviděl už pár let.

Před roky jsme se setkávali ve skateparcích a všichni byli či jsou výborní jezdci. Tím byla dána neoficiální laťka jízdy.

Teď si dovolím malou odbočku.

Znám jízdy v Opavě, Mladé Boleslavi, Pardubicích. V Pardubicích a obzvlášť v Boleslavi to tak nějak funguje samospádem – jistě, policie vepředu a vzadu, dobrovolní organizátoři, ALE. Ale funguje to. Řekne se “jede se v pravém pruhu” a funguje to. Ale zároveň pokud to okolnosti vyžadují, zaberou se oba pruhy a prostě to tak chvilku jede, aby se bruslaři spontánně vrátí tam, kam mají. Nikdo to nedramatizuje a z mého pohledu to funguje k naprosté spokojenosti všech. Mimochodem – prakticky nulové uzávěry na křižovatkách a řidiče, kteří sami od sebe čekali, až bruslaři projedou, stále nechápu a beru to jako Boleslavský zázrak.

V Praze je to (na těchto jízdách) jinak. Pokud se vyjede z pruhu, poměrně záhy je tam pořadatel, který,přestože vypadá, že je mu to ukradené, znuděně prohlásí něco jako “nejezděte tady”  a jede dál. O chvíli později z pruhu vyjede zbytek lidí, a nikomu tu nevadí. Až do nějaké křižovatky, kdy se organizace probere a začne nahánět lidi zpět. Ideálně tak, že čelo nezrychlí a tak se v místě zúžení začnou hromadit lidé. Oooops.

Další osinou je hudba. Zaznamenal jsem reklamu na Evropu 2 a jinak párvteřinové pokusy, kdy hudba skončila dříve než začala. To jsem nějak nepochopil. Soundtrack jsem nahradil naraženými sluchátky a vlastní hudební produkcí.

A co tedy vlastně ? Jelo se přes Palackého most. Zatáčka do Zborovské a malý sjezd. Jel jsem vzadu a sledoval plahočení a pokusy lidí přede mnou. Náhlé změny směru, plužení, děs a běs.

Naše skupina si to tak nějak užívala – skoky, 360ky, hrátky s bruslemi a pohodová relaxační jízda. Plná odboček. Pokud se čekalo na dav, stihli jsme se vrátit na konec a kus si dát znova, během další přestávky krátké poježdění ve skateparku a následné připojení k davu bez toho, že bysme něco zmeškali. To samé u otočky v Podolí – počkali jsme na konec davu v protisměru a dali si kus cesty znovu.

Mimochodem – o kus dále nás sprudil člověk, bez jakéhokoliv označení (v tu chvíli jsem měl jednu nohu za dělící čárou), že máme být jen v jednom pruhu. Stylem “jděte do prdele, blbci!”. O chvíli později prohlásil, že je hlavní pořadatel. Ooops.

Konec na Palackého a jakési ohňová show na konec.

Co závěrem ?

Nevím jak to přesně definovat. je to spíše pocit než objektivní hodnocení. Ostatní jízdy včetně Hepy jsou o pohodovém bruslení. Jede ne dav, ale parta bruslařů se společným cílem a zájmem. Pořadatelé jsou kolegové a ne hlídači.

Jsem rád alespoň za nějaké akce v Praze, ale příští rok asi tuhle vynechám.

PS. To, že oficiální fotky na facebooku jsou hodně mizerné je už jen třešnička na dortu.

Ve dvou ? Ve dvou…

R a jeho tajný plán. R a jeho naznačování. “Sejdeme se ve středu”. “Pojedeš z kopce”. Bude se něco dít.

Celá mega akce spočívala v jízdě do Bráníka, k parku volného času. Jupí, úplně něco nového, zcela nový zážitek. Stejně jako těch XY letošních jízd tou samou trasou na to samé místo.  Vůbec nic nového, zajímavého. Jen na konci návštěva u přátel R, kteří tam mají půjčovnu bruslí. Jsou s R takoví přátelé, že si i za chvilku vzpomněli, kdo to za nimi přijel. Proč se ptá ale na to, jak už jdou kšefty si nevzpomněli a setkání vyznělo do trapného mlčení.

Bože, zabij mě.

Žádná nová trasa

se nekonala. Standardně z Letné k Výstavišti (dneska je to jelo nějak rychlo, dole jsem přes koleje prosvištěl o něco nejistěji než obvykle), Stromovkou dolů, Trója, Hološovice, Palmovka, Křizíkova, Masaryčka.

Odtamtud tramvají (zcela překvapivě jsem nebyl na bruslích vyhozen z prvního (a posledního) vagonu na Flóru.

Na Flóře jsem obhlížel terén  na jednu možnou budoucí akci – a vypadá to slibně. Pak pěšky přes Želivského (kousek před ním jsou zajímavé lavičky – až bude slabý víkendový provoz, budou stát za vyzkoušení) na Strašnickou. Jel jsem v proudu aut a rozhodně jsem nezdržoval. i když si pár řidičů zatroubilo: zřejmě očekávají, že se rozplynu jako obláček páry nebo tak něco. Co přesně si od troubení slibují jsem nezjistil.

Skatepark na Strašnické jsem minul a vydal se směr Nusle. U Bohemky byla spousta policistů a fanoušků fotbalu. Jedni v černém, druzí zeleně pruhovaní, já pruhovaný červeně. Asi to nevypadalo jako barvy konkurenčního klubu a projel jsem bez problémů.

Nusle, po most a na Výtoň. Po nábřeží na Palackého náměstí, kde jsem měl poměrně hovězí nápad: byl jsem slušně utahaný, ale kopeček na Palačáku jsem si šlápnul naplno. Já vůl. Rozdýchával jsem to ještě u Národního divadla.

To mi už ale volal J, že je na Letné. V šest mi telefon nebral, o půl osmé mě začal shánět, kdepak že to jsem. Kvůli němu jsem to zkrátil a od Národního se svezl na Letnou tramvají.

Nakonec dvě kolečka po Letné s J, místo Kofoly toxická malinovka a domů.

Projížďka to nebyla velká, ale byl jsem mimořádně utahaný.

Horskou dráhou na bruslích

viz blesk.cz

370465_brusle-koleckove-brusle-horska-draha-video-dirk-auer

Nedělní projížďka

Vcelu tradičně. Sraz s J na Letné a přes Stromovku (cestu, kterou jsme s K jeli asi půl hodiny downhillem za minutu a nějaké drobné) a přes trojskou lávku a pod Zoo do Podhoří.

Chtěli jsme až na konec, ale od útulku je asfalt už fakt mizerný, takže jsme se jen občerstvili u přívozu (kofola) a jeli zpět.

Ve Stromovce nás chytla lehká přeháňka – proseděli jsme ji pod stromem. Bývalo by bylo úžasné svetlo na focení.

2009-07-19_20-13-08_19072009736

Kopen nahoru a zpět na Letnou. Těšení na dobrou polévku u Trkny vzalo za své. V neděli večer měl zavřeno. O kousek dál u konkurence bylo skoro plno – ale místo jsme tam ještě našli. Zřejmě má Trnka svérázný byznys plána na zbohatnutí či tak něco.

Já se pak ještě chvilku vozil na Letné – nějaké insidy a tak, ale za chvíli jsem toho nechal. Ani nevím proč, ale asi to nějak nebylo ono. Chtělo by to vyjet někam jinam – jiný skatepark, změnu.

Dneska jen chvilku

a ta byla věnována pilování insidu a topsidu. Pád jen jeden s nevalnými následky, oba triky mám více na jistotu. Což v žádném případě neznamená, že se podaří pokaždé tak jak chci.

Největší problém je v obou přenést těžiště nad hranu a tím se udržet v delším grindu. A ano, je to o psychice. A ano, zatím prohrávám.

To, že dnes bylo horko na padnutí je pak už jen detail. Přišel jsem domů a dal si sprchu. Za pět minut druhou. I tu třetí by to sneslo…

Jo, a moc se těším na sobotní jízdu Prahou.

Diy

2009-07-16_16-39-40_16072009731

Edit: publikování z mobilního telefonu prostě zlobí a zlobí.

Nohy si pamatují ale hlava nechce

Opakuji si triky, které jsem uměl a několik let nejezdil. A jak praví nadpis – když přesvědčím hlavu, nohy a tělo to už zvládnou bez větších problémů.

Pro dnešek tedy inside pornstar a tadá: topside. Napřes zevlovací topside wheelbarrow. A o chvíli později topside soul. Radost velká, několik zídek zvládnuto, pád nenastal.