TiK

Via Pooh

Zatím z ni jsou jenom hotové tu kousek a tam kousek. Ale zeptejme se Béma, ručil hlavou, za to že bude hotová včas

Ne zcela překvapivé zjištění. Díky více času strávenému na bruslích se jízda pomalu ale jistě zlepšuje. Topsidy tam padají na jistotu a inside miszou je na čím dál vyšších hranách.

Jen kvůli horku stačí hodina, dvě a jsem utahaný jako malé kotě (pokud by koťata jezdila na bruslích, přirozeně).

A po pravidelné jízdě se do toho přimotal J. že se chce projet. Takže jsme chvíli brousili rovinku na Letné tam a zpět. Na jednom konci se placatila jakási další škola bruslení: učili se hromadu kravin. Třeba brzdit tak, že jedou jednou nohou v trávě. Což namůže napadnout nikoho soudného kvůli přílišnému rozdílu povrchů. Nikoho, kromě učitelky bruslení. Bože, a oni ji za to i snad platí…

Odbočka: když najedou jen jednou nohou do trávy (kde nevím, co mě čeká), vzroste odpor jízdy – ale jen na jedné noze. Což pravděpodobně povede k otočce kolem více zbrzděné nohy a pádu na záda. V tom lepším případě.

Plus nevysvětlení (či nepochopení) pravidel pro pohyb mezi dalšími bruslaři – jezdili si na kusu jinak frekventované stezky dokolečka. Samozřejmě bez jakéhokoliv náznaku sledování okolí. Ohrožovali sebe, mě, všechny.

Opět: jak poznat kvalitní školu bruslení ? A proč za výuku vlastně platit ? Otázky, samé otázky.

Mimochodem: utrhl jsem obouvací pásek na brusli a grindplate se rozpadl na atomy. Ale počítal jsem s tím a měl jsem s sebou náhradní.

bylo bruslení opět vysoce společenská a nenáročná činnost.

Doma pak článek Strážníci zastavovali bruslaře bez chráničů a učili je padat pobavil velmi.

ale topside pornstar a topside sunny day je tam. Sice jen krátký, ale je. Pokračování zítra.

1. Jezdit pouze tam, kde nemůžete ohrozit ostatní
2. Při jízdě mezi chodci dbát zvýšené opatrnosti a předvídat jejich chování
3. Vždy používat ochrannou přilbu, chrániče loktů, kolen a zápěstí
4. Používat reflexní prvky na oblečení a reflexní doplňky
5. Nepřeceňovat své schopnosti, neriskovat
6. Přizpůsobit styl a rychlost jízdy povrchu po kterém jedeme
7. Neopomíjet pravidelnou údržbu bruslí
8. Nezapomínat na skutečnost, že brzdná dráha na in – line bruslích je podstatně delší než na jízdním kole
9. Nepožívat před a během jízdy alkohol, zpomaluje reakce a stabilitu
10. Nejezdit se sluchátky v uších

Takže dnes měli blábolivou na car.cz

ale vyjel jsem. Nakonec jsem to dvě hodiny točil po Letné – lavičky, lavičky a lavičky. Holeň už neboli, tudíž topside v různých variantách a sem tam nějaký inside.

Bohužel stále moc skejťáků – čekat na místo pro trik se mi fakt nechce.

Stromovkou (okruh stále ještě není průjezdný celý). Potkal jsem Honzu (??), který před pár letí i jako čerstvý důchodce na Letné balil slečny (dokud nedorazila jeho zákonitá a nezatrhla mu to). Užívá se důchod kdesi na statku za Prahou a stále vypadá tak na pětapadesát. A ve Stromovce kouká po ženských.

Přes most a do Tróji. Chvilka zablbnutí na památníku a přilehlé zídce a pokračuji přes Holešovice. Nějak se mi místní zídky začínají ojíždět – bude to chtít něco nového. Plus chvilka přemýšlení o aranžované fotce. Možná se to stihne letos zorganizovat…

Plus malý závod s výletní lodí ze Zoo.

Dále přes Palmovku, Křižíkovou, na Národní na tramvaj. A směr Pankrác.

Lehké kroužení v okolí Pankráce, hledání zídek, laviček – prostě čehokoliv, kde se dá jezdit. Nic moc. Street na Vyšehrad a přes centrum zpět na Národní. Část z něj po ucpané Legerově mezi auty – pěkné.

Z Národní tramvají na Bílou horu a zpět přes přeplněnou Ladronku na Letnou. tam mě sice ještě J. zkoušel vytáhnout na letenskou projížďku, ale dal jsem přednost nacpat si břicho. Po +-třiceti kilometrech už jsem snad měl nárok.

Hudební doprovod pro dnešek: Tichá dohoda a Skyline

Konec.

Hepa jízda, které přesně sedla po podvečerní nálady a výběru soundtracku pro tento večer (Scooter a věci z jejích prvních alb). Přesně do rytmu jet, skákat a vracet triky. Plynout s davem brusalřů a přitom si díky hudbě do úší stále zachovat jistou míru individuality. Vynikající pocit. Faster, harder, Scooter. Vzpominky, ale bez nostalgie. Staré se propojilo se současným a stále to pro mě funguje.

Po ukončení té oficiální cesty mě čekala ještě cesta zpět z Modřan na Letnou. Jízda naplno, na hranici možností bruslí, mých. Dokonalý pocit splynutí s bruslemi, s nočním městem. Já, sebevědomý, sebejistý, král a střed vesmíru. Ostatní jako nepodstatné statické překážky v cestě. Ano, pro tohle stojí stále jezdit na bruslích. Ignorovat věk a dospělé problémy. Tohle je všechno.

Přesto že po vyplavení adrenalinu tahle cesta předložila tělu vysoký účet. I to k tomu patří.

Na Letné malý relax s chillout hudbou: schiller-desire_with_xavier_naidoo.mp3 sedla k náladě a korunovala večer.

Dojezd domů už byl pak čistě mechanickou záležitostí.

Nikoliv divadelní festival, ale příjemný večer. Po nic moc akci pohodové ježdění, z větší části pod umělým osvětlením (hle, skejˇ%táci ještě nestihli letos zlikvidovat lampy).

Žádné úlety a extrémní triky, ale poctivé pilování na efekt a styl. Pády nějaké byly, ale v míře rozumné a bez větší bolesti.

Sakra, musím dát dohromady nějakou skoro závěrečnou jízdu Prahou na ukončení sezóny