TiK

Letná, zídky. Bez pádu. V sedm večer tma. Pokusy o royale (hliníkový rám, 80mm kola).

Podzim mě dohonil. Jen pár slunečných chvil a pak voda.

Během té nedeštivé části jsem si stihl postavit překážku z umělohmotné silniční zábrany a obratem se na ni rozbít. Po zatížení dalšími kusy rozebraného Stalina už to bylo v pořádku a jezdilo se dobře.

Objevili se dva kolegové – ale moc se hecovali a já už na kolenou krvavý flek měl. Zbytečná práce. Jen se pak ptali, zda-li znám trik se zvířecím jménem: nabídl jsem jim trik “zpocený vepř”. Na otázku jak to vypadá jsem jen předvedl piruetu.

Nepochopili.

O chvíli později začalo pršet. Nepříjemná byla cesta přes rozkopanou Hradčanskou: namoklý prach pekelně klouzal a nedalo se ani stát. Ale nějak jsem to přeskotačil…

Udělali vám nový okruh. A to vám přeju. Hned u jedné z nejfrekventovanějších silnic v Praze. Se zatáčkami, které (alespoň na spodním okraji) vynáší ven. S přístupem přes downhill, který ty slabší z vás rozpláče sklonem metr výška na padesát délkových a hromadně ho budete scházet po trávě. Přenášet brusle. Mimo schválený povrch by se mohly kola ošoupat. A to je špatné, jak jste si jistě přečetli v těch správných internetových diskuzích. Ale nebojte. Okruh má slušný povrch a pokud se na něj ve zdraví dostanete, tak během inhalace zplodin z blízké křižovatky kola neošoupete.

Okruh nula má celá nula nic na délku. Podívejte se na video. Ale to je vám přece jedno. Rádi se honíte za svými ocasy dokolečka dokola. Jako pejsci. Stejně štěkáte, když se do vás kopne. Tak vrrr haf a šup na start nového okruhu pro vás.

Tedy pro vás – označení je standardní cyklostezka. Takže zapomeňte na nárokování si “tady je to naše”. Není, prostě není. Opravdu. Chtěl bych  věřit, že nejste tak hloupí, abyste na tomhle trávili čas. I když – bez okruhu, který si můžete nárokovat byste museli mezi lidi do divokých ulic. To by vás mohlo rozrušit – tudíž beru zpět a vraťte se do vymezeného oválu. Můžete lépe porovnávat a agorafobie vás pravděpodobně mine.

Takže co na závěr ?

Reálná zkušenost s novou stavbou. Ne jako nejmenovaný server pracující ctrl+c(izí tisková zpráva) a ctrl+v(lastní). Fotky, video. Dost materiálu, abyste zase založili aspoň tři diskuze.

A stavba ? Třeba to bude mít praktický význam. Pokud to jediného bruslaře odradí od rychlobruslení, je to dobře. Apoň se vás bude na startech vašich závodů prát méně.

A ještě video

je za námi. Poslední street byl v režii inlineschool.cz a jízdy od Žlutých lázní (+-) do Modřan (+-).

Snad díky prodlouženému víkendu dorazilo minimum lidí – možná 150 a i to se mi zdá nadsazený odhad. Přesto se ale stálo a čekalo poměrně často. Bohužel. Stejně jako nebylo dost lidí na spontánní vyhrazení si obou pruhů.

Ze známých také skoro nikdo nedorazil – dva trekaři a jeden od slalomu. Pusto, prázdno.

Ale přesto (či právě proto) byla jízda velmi příjemná a jako zakončení sezóny dobrá.

A já bude stejně jezdit celý rok.

a naplno. Hodina jezdění. Jednoduché grindy v plné rychlosti. Moc uspokojující, moc bolestivé.

Škoda že nebyl čas na pořádný street domů. Alespoň že bude akce v sobotu…

na koleni to nemá lehké. Chybí tam a jak mi to vychází, tak tam ještě nějakou dobu nebude. A pak že nepadám…

Po delší době opět na chvíli Letná. Objevila se A. , kterou jsem už také aspoň rok neviděl. A ptala se, kdy budou závody. Před čtrnácti dny…

Povozil jsem se na zídkách. Krátce, ale intenzivně. A jel domů.

Na downhillu za ním ještě dlouho víří uschlé barevné listí…

Po nějakých drobnostech na Žižkově jsem tam prásknul s batohem do kouta, nazul brusle a pustil se do města. První část mi zpříjemnil telefonát s M, během kterého jsem urazil cestu z Jiřího z Poděbrad přes Flóru kolem hřbitovů na Strašnickou. S komentáři typu “hele, já se s tebou zakecal, stojím uprostřed křižovatky a netuším, odkud mi padne zelená” přes popis míst a troubení aut. Na minuty jsem to nepřepočítával (a z logu telefonu to nevidím), ale byl to fofr. Odtamtud již volnějším tempem na Náměstí bratří Synků. Něco silnice, něco chodník, sem tam někdo zatroubil.

Tam druhý telefonát, který mě bavil při přesunu z bří Synků osmnáctkou kousek pod Pankrác. Pankrác kolem obchodního centra a směr park. Fontánu jsem dnes vynechal (mimochodem, jsou tam pěkná místa na focení. Však už se plánuje) a jel kolem České televize. Je to vlastně jen o kousek dál, než jezdím obvykle, ale je to výrazně rychlejší cesta. Tedy rychlejší: jede to rychleji. Na vzdálenost je to naopak delší. Ale jak jsem psal – rychlejší, přehlednější a s lepším povrchem. A s několika přechody, které se dají v plné rychlosti skočit.

Cestou jsem o místní samoobsluhy vyděsil pár důchodců. Asi se tam nic takového jako já neděje. nebo ne moc často.

Na Pražského povstání mi padla zelená na semaforu, tudíž jsem ani nepřibrzdil a pokračoval k Vyšehradu. Zídky dnes nelákaly a tak přes Nuselský most na I. P. Pavlovu. Dopravy bylo nemnoho (na nedělní večer) a tak nebyl důvod obtěžovat chodce na chodnících.

Zelenou jsem chytil nad i pod Muzeem a plynulá návaznost na Václavák byla moc fajn. Prokličkoval jsme (omlouvám se jednomu cizinci za skoro infarkt – ale to, že si mě všimnul tak těsně nepovažuji za svou chybu) a od Národního divadla jsem se odvezl na Vypich (třetí telefonát).

Kolem rozebírání pódia po včerejších Kabátech, přes Ladronku (jo, nějací dva rychlobruslaři se zase rozháněli přes celou cestu) a sjezd přes Strahov na Dlabačov. Na sjezdu jsem si v plné rychlosti skočil asfaltovou záplatu. Napřed skákej a pak přemýšlej. Musím se kouknout, jak je vlastně dlouhá, ale hrubým odhadem to ke třem metrům bude. Už nějakou dobu si říkám, že na výjezdu jsem čím dál mně opatrný a čím dál víc spoléhám na to, že tam bude místo na traverz přes silnici a dobrzdit to na chodníku. Nechci přemýšlet, co se stane až tam to místo nebude (autobus ve stanici nahoru i dolů, hustá doprava a na hlavní také nějaká zácpa). Nebude to nic veselého.

Drobná gestikulace na PČR aby uhnuli (uhnuli) a směr Hrad. To už bylo v klidu a v pohodě, techno/trance ve sluchátkách bylo nahrazeno chill-outem v podobě Tiché dohody a já se jen vezl.

Na Letné nikdo nebyl a protože mě už pobolíval kotník, jen jsem to otočil a dojel domů. Plus minus 30km příjemné jízdy na bruslích městem.

Podzim. A jak jsem si toho všiml ? Poměrně jednoduše. Když jsem během streetu z Letné nastoupil o půl osmé do tramvaje s tím, že si dám street z Řep, v osmi byla tma. Úplná.

A jak jsem se tam dostal ? Po lehkém rozježdění na Letné (sakra, měl bych více skákat. Nějak mi to nelítá) street přes Štvanici a Masaryčku. Docela jsem si užíval kanály a spáry na hraní si s bruslemi – stoosmdesátky a lehké blbnutí v jízdě na čemkoliv, co bylo po ruce.

Přes Národní (na to, že se tam nesmí jezdit je tam pár zídek slušně navoskovaných) k Andělu. Tramvaj do Řep a přes sídliště a Bílou horu na Vypich.

Chvíli jsem pozoroval monstrózní stadion na Vypichu postavený pro koncert Kabátů. Pak jsem ale jel jinak: spojkou ke Střešovické nemocnici, kousek před ní uhnout a sjet do Veleslavína. A odtamtud na Bořislavku Kladenskou. Měl jsem dojem, že to nejelo moc rychle, ale podle toho, kolik MP3 odehrálo to fofr byl.

Na Bořislavce vzhůru na Evropskou. Bohužel jsem hned na prvních semaforech chytil červenou, takže jsem nenabral dostatečnou rychlost, abych na rovince u Diplomatu jel ještě před dopravou. Škoda a na chodník. Na Kulaťák jsem dojel stejně po silnici.

A to bylo celé. Velmi příjemné. A musím dát i další trasy ze Zličína (Plzeňskou atd.) – stýská se mi po nich.