TiK

Hnusně. Sice ne zima, ale poměrně lezavo. Asi takhle:

• Na bruslích nejde jezdit jen rovně. Stezka občas zatáčí, nebo se vám dokonce do cesty připlete překážka, kterou je potřeba objet. Proto si zatáčení raději natrénujte, abyste se vyhnuli budoucí kolizi.
• Přechod z jízdy vpřed do jízdy vzad je už opravdu trik pro ty, kteří si na bruslích věří. Nezbytně ho nepotřebujete, ale když na stezce potkáte někoho známého a budete mu chtít v rychlosti něco říct, nemusíte křičet přes rameno.

hozené sviním.

Odkaz tu není schválně, s googlem to stejně najdete.

a na houby. I když jsem se dostal na brusle po delší době, ukrutně mě to nebavilo. Asi budu muset zajet do jiných končin (aktuálně mě láká Prosek a okolí).

A hlavně se závistí z Prahy.

Most rozšiřuje svou nabídku pro milovníky kolečkových bruslí. Teď už jejich jízdě nezabrání ani počasí.

Most potvrzuje, že se chce stát rájem bruslařů. Přestože in-line stezky brzy kvůli chladnému počasí osiří, lidé nemusí kolečkové brusle balit do skříně. Útočiště jim nabízí Areál netradičních sportů v Mostě, tedy bývalý zimní stadion nad gymnáziem.
„Říkali jsem si, proč tuhle plochu nevyužít ještě více než dosud. Proto jsme přišli s nabídkou bruslení pod střechou,“ říká správce areálu Jan Hašek. Tohoto komfortu mohou Mostečané využívat už měsíc, zatím ale sportovcům přálo počasí a využívali stezky kolem Matyldy, Benediktu a na Hipodromu.

Čekání na horší počasí „Zatím chodí pět šest lidí. O víkendu je ale zájem větší,“ dodává Hašek. Chce proto se svými spolupracovníky dát bruslařům vědět, že takovou možnost mají. „Když lidem řekneme, že si můžou přijít zabruslit na krytý stadion s hudbou, všichni přikyvují, jaký je to skvělý nápad. Ale dosud asi bylo venku natolik obstojné počasí, že nepřišli. Oslovíme také školy, jedna si už objednala vstupenky pro své žáky,“ plánuje Hašek.
Lidi bruslení pod střechou opravdu láká, do Mostu se chystají i Litvínované. „Někde jsem tuto informaci zahlédla, ale nedohledala jsem žádné další podrobnosti. Určitě na brusle přijedu, protože jsem se na ně letos moc nedostala,“ říká například Markéta Žatecká z Litvínova.

via http://www.sedmicka.cz/chomutov-jirkov-litvinov-most/clanek?id=232859

Co dodat ? Že jim můžeme závidět. A že je nejvyšší čas něco podniknout s pražskou halou.

Další cesta kolem prvního velkého railu, na kterém se v Praze jezdilo. Včetně závěrečného rituálu, kdy při odjezdu každý z bruslařů něco na railu dal.

Rail končí rovnou silnici, takže o zábavu je postaráno. Nedávno jsem ho zahlédl v nějakém sk8 videu a podle povrchu je používaný dodnes.

Před ministerstvem životního prostředí se ještě nachází dvojice mramorových lomených zídek – z těch ochranka ministerstva vyhazovala jako vzteklá. Mimochodem – switch royale a switch negativ z celé zídky také řadím k tomu lepšímu, co jsem na bruslích zajel. Plus nějaký ten soyale a tak.

Ale i tohle místo už mě moc neláká. Prostě minulost. Na druhou stranu – pokud bych s někým jel, tak bych se vyhecovat určitě nechal :)

a přes poledne se uklidil na Letnou. Opalovat, jezdit a tak. Plus: povedl se alleyoop miszou na vysoke zídce. Minus ? Nebylo.

Cestou se objevilo stádečko demonstrujících, kterých se podle TV sešlo na 40 tisíc. Potkával jsem   spíš už jen malé skupinky, které se vracely z hlavní akce. A odhazovaly ideje spolu s transparenty…

Inline na dálnici – po prvotní euforii, že se pojede něco zajímavého, jsem uveden do reality – už zase Jirkou. Nejede se přes most, nejede se vlastně nic zajímavého či nového – jede se tam, co byly v minulosti závody.

• http://b.tik.cz/archives/750/hodne-moc-po-praze
• http://b.tik.cz/archives/760/moje-prvn-rychlobruslarsk-zvody

Viz

Takže třikrát hurá legální akci. Zbytek se uvidí. :)

Pozn. je to psáno ještě jako jeden článek, aby to probublalo do RSS kanálů, které jsou na blog navázány.

ale koneckonců – lze očekávat nějaké kladné hodnocení ?

Bruslení ve vlastní režii město moc nezvládlo a cyklostezku také ne

Mladá Boleslav – Město se rozhodlo uspořádat samo, ve vlastní režii, bruslení Mladou Boleslaví, které se zúčastnil i známý adrenalinový sportovec Petr Manďák. Ten pro redakci Ventil celou akci zhodnotil.

"Na trase se objevilo kolem 250 lidí. A co pořadatelé nechtěli se stalo hned na začátku. Po 2,5 km byl had bruslařů a cyklistů natažen v délce 2 km, a to se akce účastnilo o čtvrtinu zájemců míň, než bývá zvykem. Jinak byla jízda poklidná s novou příjemnou trasou," sdělil Petr Manďák.

via http://www.mujventil.cz/reportaze/brusleni-ve-vlastni-rezii/

V neděli se konala jízda na inline bruslích Mladou Boleslaví. A protože jsem tam už kdysi byl, lákalo mě to znovu. Tentokrát o to veselejší, že bez auta. Krátký pohled do gůglmaps, kde je tak asi nádraží a jedem.

Hlavák jsem, stejně jako skoro pokaždé v poslední době, proběhl na trase metro – pokladny- odjíždějící vlak. Ale stihl jsem to a motoráček, který pamatoval Adinu Mandlovou jako nesmělé děvče poprvé před kamerou se odkolébal směr Mladá Boleslav. S tím, že cestou proběhlo podrobné seznámení se všemi zastávkami, mezemi a úhory, co jich podle trati bylo.

Mladá Boleslav, hlavní nádraží. Pod tímhle honosným názvem se ukrývají tři až čtyři koleje kus za městem. Mapa nelhala, oči mě nešálily, bylo to daleko. Brusle na nohy, pohled do mapy (šmarjá, ať v mobilu baterii stačí) a jede se. Jako obvykle cestování zcela po čuchu – stačí znát směr, ono to nějak dopadne.

Dopadlo to tak, že skončily domy a vjel jsem rovnou do lesa. Něco je špatně. Konzultace s mapou – a ejhle, už jsem to přejel. Kus zpět a do pořádného krpálu nahoru.

Bylo by fajn jet ho dolů – ale je to jednosměrka, nepřehledná a dole křižovatka s hlavní. To by mě ani chrániče, ba dokonce ani helmička nezachránila…tak nic.

Po výjezdu na kopec (a třech vydýcháních cestou) se rozhlížím po krajině – a hurá, jsem poměrně blízko místa, kde by mohl být skatepark. Alespoň podle informací z netu. Ano, i takovým věcem občas věřím. Dojíždím na adresu skateparku  – a on tam roste obytný panelák. Navazuji první opatrné kontakty s domorodci a i bez výměny zrcátek a korálků se dozvídám, že “tam někam k lesu”. A to že pěkně děkuju.

Zkouším smlouvat s místními komunikacemi: když povedete přibližně tam, kam chci, pojedu po vás. Smlouvání selhává, sundávám brusle a jdu po krásné písčité cestičce do lesa.

A ejhle – je tam. Je to pocestný ! Nacházím skatepark a o pár minut později si laju, že jsem ho vůbec hledat. Podrobnosti, proč je tam moc na nic jsou o kousek dál.

Bomba. Zpovzdálí sleduji dvě silnice zpět do města. Jedna hlavní výpadovka, o kousek nad ní vedlejší silnice nízké třídy. Celkem bez problémů ji trefuji a vracím se do centra. Nebo jinak – do větší koncentrace zástavby.

Cestou chci doplnit cukry a vodu – jedu k Penny market. Nechci dělat problémy, tak pozorně sleduju nálepky na dveřích: zákaz psů a kouření. Fajn, jedu dál a vybírám zboží. Najednou se ke mně přitočí typ, v jehož přítomnosti většina lidí kontroluje, jestli ještě má peněženku v kapse: “Víš, že se ve všech super…eeee…hypermaketech nesmí bruslit ?”.  Místo “Cotoku*vaje?” či souhlasem dle výrokové logiky “ano” přeformulovávám odpověď do o něco přijatelnější podoby. “A ty seš co ?”. Když už jsme si potykali, tak proč, ne.

“Ochranka”, dí a loví po kapse něco, co mohlo být průkazka na mhd stejně tak, jako šerifská hvězda (Tesco, 49Kč). “Pokud je s něčím problém, volej policii, jinak mě neobtěžuj” končím konverzaci.

Problém byla pouze jedna pokladna na cca patnáct lidí – ochrankář (???) mě už jen sledoval z povzdálí a něco si mručel. Zvažuji možnost zavolat policii na individuum, které mě obtěžuje, pak ale vítězí chuť sednout si na sluníčko a nacpat se.

S plným břichem dojíždím do areálu sportovního klubu – a líbí se mi tam. Trasa na brusle sice není moc různorodá, ale prostě se mi tam líbí.

Program inline jízdy, inzerovaný od pěti, začíná krátce po páté příjezdem organizátorů. Odkládám se do trávy s knížkou.

Po nějaké době se to trochu zahustí a inline projížďka Mladou Boleslaví začíná.

V půli cesty jezdím v u-rampě, fotím a připadám si jak na Auto*matu.

A je konec. Možná na hřišti proběhlo nějaké ukončení či tak něco, ale já už plánoval vlak – půl hodiny mělo stačit. A stačilo by, kdybych věděl, kudy. Mobil skomíral na poslední čárce energie a proto jsem raději mapy šetřil.

Dokonce jsem absolvoval i jeden skoro downhill. Pár stovek metrů, ale jelo to pěkně. (Pro místní – Laurinova ulice. Vždyť jsem říkal, že skoro  downhill. Co jste čekali ?). Dojíždím na silnici, kterou jsem v poledne jel od nádraží a uvědomuju si, že to mám ještě poměrně daleko. Batoh na zádech (pokus o nalezení úložných schránek na nádraží selhal – nějak je tam zapomněli osadit) a zrychluju.

Nakonec mám náskok před vlakem skoro deset minut – které mi zpestřuji místní děvčata, veselá až na půdu, hlasitá ještě víc a používající milé oslovení “ty krávo”. Plýtvám na ně svým šarmem a sarkasmem.

Vlak překvapil – poprvé na nádraží, kdy jsem si přečetl, že končí ve Vršovicích. Tam ale zastávce nikdo nevěnoval pozornost a dojeli jsme až na Hlavák. Přestože na boku vlaku bylo opravdu “Praha – Vršovice”.

A to je vše. Mohu si odškrtnout další trasu a příjemné bruslařské odpoledne.

Po odstřelu Manďáka se bruslení přeci jen konalo.

Start v areálu AC Mladá Boleslav, cesta městem, v polovině pauza a občerstvení a zpět.

Některé zdroje uváděly start akce na pátou hodinu – ale to jsem tam přijel současně s pořadateli. Hm. Objevily se nafukovací brány, začalo se čepovat zdarma místní nealkoholické pivo a zvolna se začali scházet jezdci. A objevilo se docela dost pumpičkářů (čti cyklistů (a takhle to nevypadalo)) – ať jako organizátoři, tak i jako účastníci.

Musím ale uznat, že je to snad první inline akce, která začala na minutu přesně. V šest už byly zopakovány pokyny a stádečko se zařadilo za mediální auto a vzhůru do ulic.

A že pumpičkářů bylo ! Hlavní nevýhoda koexistenci bruslařů a cyklistů se tak nějak nabízí sama: bruslař se rozmachuje do široka a pumpičkář (i s pomocí buzi-oblečku) špatně jede pomalu – neboli rychlostí vyjížďky bruslaře. Společná cesta zkopce nebo do kopce, pokud dav trochu zhoustne, začíná být zábavná. taková reality show Survivor – Mladá Boleslav.

Letošní podzimní cyklojízdy se účastním na bruslích – už se těším, kolik pumpičkářů naštvu…

Mimochodem – Manďák se také účastnil, zubil se kolem dokola hlavy a pilně fotil.

Zvolna, velmi zvolna jsme křižovali okolní ulice. Místy to spíš nejelo než jelo a setkání s dokopcem i skopcem bylo pro pár bruslařů premiérové.

Nějak jsme se doškobrtali do poloviny (spíše dvou třetin) a bylo občerstvení. A minirampa.

Po odpočinku jsme se stočilo ke startu poslední jízdy, kterou jsem v Boleslavi jel. A odtamtud zvolna zpět na hřiště. Možná proběhl ještě jeden oválek, do sportovního areálu už jsem nezajížděl.

Tak jaké ?

Takové průměrné. Jsem rád že jsem jel. Kladů i záporů bylo dostatek; příště bude s čím porovnávat. Protože kdyby už nic jiného, tak mě neodradili.