Od čerta k ďáblu
Sotva jsem se vykašlal zbavil FreeLetňanny, tak vidím, jak na mě dopadá organizace pražských Bladenights.
A zní to neskonale zábavněji.
Sotva jsem se vykašlal zbavil FreeLetňanny, tak vidím, jak na mě dopadá organizace pražských Bladenights.
A zní to neskonale zábavněji.
Ano, letošní Ciio se blíží a poslední dva roky byly součástí rychlobruslařských závodů i freestyle závody.
A letos nějak nevím, zda je chci dělat.
Spíš nechci.
Je strašně pozdě. Od oznámení, že je volná hala do termínu závodů je to měsíc. Nejsou sponzoři. Start bude ráno, takže mimopražští by museli přijet už o den dřív. Všichni se přes zimu flákají a na závody nikdo není rozhýbaný.
Ale hlavně: co pořád závodit ? Buchcárová si udělala mistrovství ČR, to že udělám mistrovství Prahy mě také napadlo. Ale pak jsem to vzal obráceně: skuhrám proti závodům, soutěžení a hledám to “free”. Tak proč vlastně dělat závody ?
V Praze se známe. Známe prakticky všechny, co v ČR jezdí slalom. Je potřeba s nimi závodit každého půl roku ? Není lepší se jen tak potkat a zajezdit spolu ?
Navíc se mi letos prostě nechce. To je dost silný argument. Nenacházím jediný důvod, proč to udělat.
Proč se namáhat. Proč se přemáhat.
Už nějakou dobu jsem zvědav, jestli by to někde šlo na bruslích. Takže co Letná ?
Autostráda či rovinky pro opice – prostředek bez sněhu, ale kamení je tam …moc. Tudy ne.
O něco veselejší je to na lavičkách. Sice na horní plošině jsou protažené jen cestičky, ale na první překážku je i umeteno – možná si to skejťáci uklidili.
Spodní patro je skoro celé sjízdné, ale nezametené.
Výsledek ?
Brusle do batohu a jen co bude trochu sucho, dá se na Letnou dojít a zjezdit si. Není to úplně ideální, ale na zahnání největšího absťáku by to stačit mohlo.
Jak jsem tu zmiňoval, kus střechy chybí. A teď si to dal statik stylem “Přišel, viděl, zavřel”.
pro pohyb prakticky v jakémkoliv prostoru, kde nejsi sám:
Pomalejší dojíždíš a předjížděcí manévr zahajuješ ty. Proto je i zodpovědnost za jeho bezpečné provedení na tobě.
Protože jsou pomalejší, je pravděpodobné, že bruslí hůře než ty a nemusí mít brusle plně pod kontrolou. Proto čekej nečekané a dávej si pozor..
Můžeš předpokládat, že ti, co jedou stejně rychle, umí na bruslích asi jako ty. Je tedy dobré mít přehled kde jsou a co zrovna dělají – třeba je potká něco nečekaného budeš na to muset reagovat.
Oni tě dojedou a v souladu s bodem 1 je předjíždění na nich. Poté co tě předjedou asi i poměrně rychle zmizí před tebou a tak je zbytečné se jimi zaobírat.
Nikdy nevíš, kdo jede za tebou stejně rychle nebo rychleji. Tak mu to nekomplikuj.
Není to kompletní ? Vždyť je jen rozvedené “používej zdravý rozum”.
Nezdá se vám to kompletní ? Něco byste doplnili ? Komentáře tu jsou od toho.
Nebo apel na zdravý rozum, přestože vím, jak moc marné to je.
Za mých mladých let (to je něco jako doba, kdy ještě nebyl internet, natož Facebook) se také chodilo bruslit. Žádný problém. Helmu měl málokdo (nemluvím o hokejistech) ale zato byl zhruba v pětině stadióny natažený provaz. A za ním jezdili ti, kdo se učili či neuměli příliš bruslit.
Výhody byly nesporné – rychlím se nikdo nepletl pod brusle a na zkoušení měli na výuku klid a místo. A co si pamatuju, tak to fungovalo celkem bez větších problémů. Naopak to, že už člověk mohl “za provaz” ke zkušeným bylo jak medaile na olympiádě.
Takže to bylo.
A aktuální zkušenosti ze Štvanice ?
Malí začátečníci mají helmičky. A tím také zřejmě výuka skončila. Pokud si jezdí za ruku s rodiči, budiž. Ale není výjimkou potkat malá děcka, co sotva na bruslích stojí, uprostřed davu. S tím, že pokud je bruslení omrzí, klidně změní směr. Sednou si na led a začnou si plácat bábovičky. Prostě něco, co ohrozí je (vlastně ne, mají helmičku ) plus dost lidí kolem, kteří jsou příliš útlocitní, než aby dítě usměrnili nohou.
Alternativou je několik, na bruslích sotva stojících, dětí potkat, jak si hrají na honěnou. Rychlostí postřeleného hlemýždě, plno pádů (po dopadu samozřejmě poležet a zasmát se tomu).
Prostě výchova “tady máš helmičku, nic se ti nestane, jdi si bruslit” nefunguje a je na nic. Pohyb na stadiónu a v davu bruslařů má prostě nějaká (nepsaná) pravidla (třeba pravidlo zdravého rozumu), které je potřeba dětem vysvětlit. Pro bezpečí všech kolem i jich samotných. Helma řeší krizové situace, ale je lepší, když taková situace ani nenastane.
A to nemluvím o expertech “teď pojedu proti všem, a budu usilovně fotit”.
Bruslař má být předvídavý, ale tohle je moc.
Hledáte něco na brusle do uší ? A Elvise znáte ? A víte, jak by hrál dnes ?
Ne ?
Nejedna se o nějakou vypelichanou kompilaci či stopadesátý výběr The Best Off…. Jedná se (alespoň jak jsem pochopil) o desku, jak by Elvis zněl, kdyby žil a nahrával ještě dnes.
Jeho staré hity jsou oprášené a krom hlasu, občas prohnaného vokodérem, dostaly novou basovou linku a i aranže. Naprosto moderní zvuk.
Jistě, nepovedlo se to všude a některé, zvlášť pomalejší kousky, jsou …špatné. Ale od Opening, kde vás napadne, co to sakra (pro mladší WTF) je. A pak příjde Blue Suede Shoes. Temná linky bicích, řezavá kytara a zborcená foukací harmonika. Vytáhněte trochu basy a jestli vás Elvisův hlas, podbarvený jen bicími, nechá v klidu, sním svoje kolečka.
Pokud playlist postavíte na rychlejších, věřte, že se na žádném streetu nebudete nudit. Tohle je přesně ono.
Druhá chuťovka. Film je takové oddychové béčko (byť zábavné), ale hudba…
od úvodní Rosemary Clooney a Sway (hlasitost hooodně nahlas, dechová sekce hlasitostí na hranici bolesti) je vynikající, pak už to chce playlist lehce změnit. Moderní věci zapadají, ale mě na albu spíše ruší, ale Nina Simone a Feeling Good či Mamas and Papas Dream a little Dream of me jsou úchvatné skladby, na které se dá jet pomalu i agresivně. Ale hlavně a ladně.
Protože už jak kdysi křičel Scooter: It’s nice to be important, but it’s more important to be nice.
A styl se na bruslích počítá, ne že ne.
Tak, to je většina mých českých bookmarků stránek o bruslení. Nejsou tam obchody a zahraničí.
A je to neveselé čtení. Použitelné jsou dvě, tři. A pokud to srovnám se skejťáckým skaterockem, tak bych zaplakal komplet.
Není co číst.
V komentářích uvítám tipy na další jiné cz stránky.
Venku to stojí za houby a tak se vozím alespoň na ledové Štvanici.
Stadion je v rozkladu více, než obvykle, led vydrží sjízdný tak hodinu a stojí to 80 korun. Sám sebe se ptám, proč tam vlastně chodím. Právě tam.
Lidí je tam příjemně pomálu, uprostřed se už léta prohání krasobruslař, který celé ty roky jezdí to samé.
Záchody jsou děsivé.
Střecha se aktuálně propadla.
Zastavil se čas. Každou chvíli mám pocit, že z ochozů fandí Adina Mandlová. Zamlada.
Webové stránky www.stvanice.cz jsou také zapomenuty v devadesátých letech, stejně jako sláva a výsledky HC Apex.
Vlastně nenacházím jediný důvod se tam vracet.
na Letné. Na bruslích.
Zima kolem 2C ani moc nevadila, horší je, že silničáři pro jistotu začali solit. Tudíž je většina silnic navlhlá i kdyý by mělo být sucho.
Odjezd na Letnou jsem zahájil tedy klouzáním se po navlhlé vozovce. Do kopce. O několik metrů dál jsem začal postrádat šroub u osy kolečka. Návrat a po chvíli hledání i nalezený patřičný šroub.
Dorazil jsem na Letnou společně se soumrakem a padající rosou. Stihl jsem tak půl hodiny jízdy, než okolí navlhlo tolik, že nezbylo, než odklouzat domů.
Docela jsem si zařádil – ale úplně nadšený jsem nebyl – musím si zvyknout na mnoho vrstev oblečení, které mě docela omezují v rozletu.
Párkrát jsem šel k zemi, ale moc to nebolelo.
Horší je, že odchází posledení pár rámů – tudíž během zimy budu muset sehnat buď nové brusle, nebo náhradní díly. Které prakticky nejsou. Snad je někde objevím.