TiK

Nemusím tomu rozumnět, ale pobavilo.

Po pár desítkách kilometrů na kole (dobře, bylo jich 82, no), jsem se ještě večer chtěl jít protáhnout a zarelaxovat. Dojel jsem na Letnou, chechknul jsem se na foursquare a podíval nad Prahu na nebe. Bohužel na fotkách nejsou úchvatné blesky přes celé nebe – ale stačilo to na to, abych dal dva souly a zmizel pryč.

Nakonec se to prohnalo poměrně neškodně – i když na Pankrácy prý lilo a bouřilo. Nicméně letos už jsem zmokl dvakrát a stačilo mi to.

nevím proč a jak, ale je jich čím dál víc.

stěhují po Letné kusy mramoru. Není to tak dlouho, co vyrobili překážku-nepřekážku a už je uklizeno zpět. Smysl mi uniká.

než je ve článku na Skaterocku – jednak jsem tohle kastování na Stalinovi nikdy nezažil  a jednak, když nějakému skeťákovi ujel skejt za červenou čáru, co měli namalovaní hokejisti na quad bruslích, tak se přišel málem omluvit.

Prorazit na Stalina v tý době byl docela problém, co?
Adam: Dovolit si tam skejtovat bylo úplně o něčem jiným než dneska. Vepředu byli ti nejlepší jako Pryskna nebo Argentina a vzadu zevlové. Tam jsi musel natrénovat na to, abys tam mohl jezdit. Na trojku se stály fronty!
Míla: Na jinejch spotech lidi jezdili, jenom protože se na Stalina báli. Stalin byl mezi komunitou hrozně probíranej, lidi to obdivovali. Dnes všichni dělaj pohodu, ale to dřív nebylo. Bylo to přesně naopak! Všichni nebyli se všema kámoši. Když jsi chtěl někam patřit, tak to bylo hodně těžký. Musel ses kurva snažit. My tam začali jezdit a po chvíli jsme měli už na svý straně nějaký lidi. Pak jsi jen přijel na jinej spot a slyšel ostatní: „Hele, tenhle kluk, co přijel, ten je ze Stalina!“ Když ses stal členem stalinský party, stal ses takovou ikonkou pro, v uvozovkách, nýmandy.
Adam: A jak ses postupně zlepšoval, tak jsi začal pronikat do ty starší party a posouvat se na lavičku k těm nejlepším.

Ale to už je dávno. Tak rok 98/99. Hm. Což pro mě bylo  už deset let sk8/brusle.

to se rozbije. Jak jinak.

I když bylo 30C ve stínu, šel jsem se potit na Letnou. Dvě hodiny jsem to vydržel. Nových pár soulů na zídkách vyšších než obvykle a pár srandiček – pornstar v plné rychlosti přes lavici a totéž AO soul.

Plus jsem chtěl zamachrovat na jedné hraně před pár lidma, co tam seděli. A sedlo mi to krásně – v plné rychlosti až do konce a 180 ven.

Teď tu nemám lepší fotku, takže ta horní.

Pak jsem vytáhl klacek, že si zaskáču. První dopad, křup… a zadní kolo v háji.

Rozlámaný střed. Dalších pár skoků a odervaná guma od středů na předním.

Na fotce to není až tak vidět, ale guma se na středu protáčí. Takže jsem byl rád, že jsem domů dojel a nemusel dojít pěšky. Jo, a to horko bylo moc – dvě hodiny bylo zbytečně moc.

Ach jo. Tak dlouho jsem čekal, jestli nebude lepší počasí, až jsem dojel na Letnou a spláchlo mě to. Takže po cyklojízdě kola (a ložiska) dostala druhou sprchu.

Ne že by ch si stěžoval až tak moc – přece jen blbnout si v loužích a chechtat se do deště má své kouzlo.

Po cca 300km za volantem, odpoledním focení a pár drobnostech jsem se na Letnou odvlekl jen si sednout na sluníčko a dívat se, co se (ne)daří skejťákům.

Nakonec jsem se trochu rozjezdil a bavil jsem se pokusy přejed v grindu (většinou soul) cca třímetrovou hranu – ale s minimálním rozjezdem. Voskoval jsem zdatně a nakonec rozjezd kratší než hrana na dva odrazy a následně soul na jistotu až na konec.

Já vím – ale bavilo mě to. Vždyť jsem říkal, že jsem byl unavený.

Užiteční ? Zbudovali novou překážku.

Idioti ? Překážka je vcelku na nic, schodů a schůdků je na Stalinovi dost. A zase ho kus rozebrali a nevratně zničili.