TiK

Pokud by se z bruslařů-chodců stali cyklisté, zpřísnila by se pro ně pravidla silničního provozu. Policisté by u nich mohli kontrolovat i to, zda před jízdou pili alkohol. Nesměli by jezdit také na chodnících a při jízdě třeba telefonovat. Kučera by byl i pro to, aby nosili ochranné přilby, čímž by se snížilo riziko vážných zranění způsobených pádem.Václav Kučera, ředitel středočeských policistů.

Ano, ta zvýrazněná věta. Na jednu stranu by to byl prakticky konec bruslení ve městech. Ale na druhou stranu – dovedete si představit lepší argument na streetu ?

Ale stejně je v poslední době věnována přílišná mediální pozornost bruslařům. Však oni nás zregulují….

Na idnes se objevil článek o bruslařích na silnici – ano, stále platí, že jsme chodci. Ale třeba se to změní. A ono je to stejně jedno. V praxi to stojí stejně za houby.

A mimochodem – zmatený je spíše nadpis. Pravidla pro bruslaře/chodce jsou jasná. To že je nikdo nezná/nedodržuje je věc jiná.

POVINNOSTI A PRÁVA BRUSLAŘŮ V PROVOZU

1. Bruslař je podle zákona chodec, takže má stejná práva jako on.
2. Bruslař nesmí na silnici, pokud je podél ní chodník. V tom případě musí jezdit po chodníku.
3. Kde není chodník, smí jet bruslař po levé krajnici nebo při levém okraji vozovky.
4. Bruslaři mohou jet při levém okraji vozovky nejvýše dva vedle sebe, při snížené viditelnosti nebo zvýšeném provozu smějí jet pouze za sebou.
5. Bruslař nemá povinnost nosit například ochrannou přilbu.
6. Bruslař nesmí ohrozit chodce.
7. Bruslař nemá povinnost být na silnici osvětlen.
8. Bruslař nemá zakázáno při jízdě telefonovat nebo požívat během jízdy alkohol.
9. Srážka bruslařů není dopravní nehoda, přesto je lepší při zranění zavolat policii.

Celou dobu stavby tunelu Blanka je přístup na bruslích na Letnou čím dál tím horší. Poslední dobra tomu ale dává ještě víc.

Prašný most.

O to nejde, ale jak se na něj dostat ? Streety kolem Evropské končí na Kulaťáku a kopec nahoru zůstává. Stejně jako jediné, velmi frekventovaná silnice k Letné.

Mizerné

Hradčanská.

Cesta se tam mění ze dne na den. Provizorní, vybetonovaná a s hodně mizerným povrchem. A velká část totálně nesjízdná – prach, kamení, štěrk, rozkopáno.

Mizerné

U Vorlíků

Asi nejlepší. Prachu jen pár desítek metrů, jinak asfalt. Stavební činnost přiměřená. Neýhodou je nutnost přejet celou Letenskou pláň tam a zpět směrem k Hradčanské to nejde.

Nic moc, ale z těch hrůz nejlepší.

Pod Kaštany

Kopec, kostky. No way.

Nejhorší.

Závěr

Všechno samozřejmě platí pro dopravu na Letnou s bruslemi na nohou. Pokud jsou v batohu, je to jedno.

Rekord nepadl

Poslední Pardubice na bruslích byly inzerovány jako pokus o překonání rekordu v počtu účastníků – pro českou Guinessovu knihu rekordů. A u toho jsem samozřejmě nemohl chybět.

Slunce svítilo až peklo, ptáci nezpívali a schovávali se ve stínu a na pardubickém parkovišti se začali hromadit bruslaři lační nové vyjížďky. Vyhrávalo rádio a paní za mikrofonem vcelku smysluplně mluvila – co se děje, jak to bude probíhat a informace o večerním charitativním koncertu.

Kolem druhé už bylo bruslařů na místě hodně. Ale bohužel číslovka “hodně” označuje počet 365 kusů – což je jistě pěkné stádečko, ale na rekord ještě stovka chyběla. A mimochodem – docela zajímavé srovnání tohoto stáda se známým počtem kusů s proklamacemi o tisících účastnících konkurenčních akcí.

Před samotným startem ještě sčítání za dohledu státní notářky paní z agentury Dobrý den, na jméno si bohužel nevzpomenu. Každý byl pečlivě ocejchován a spočten. Výsledky byly obratem – už zmiňovaný stohlavý deficit zamrzel, ale jednak se rekordy nelámou každý den a jednak tahle jízda byla o Pardubicích, pohodě a lidech.

Start a už se jede. Trasa sice zatím nejkratší, co jsem ji v Pardubicích jel, ale zato se jela dvakrát. Mapu či gps sem dávat nebudu – nemám, nechce se mi. Ale cesta byla velmi příjemná, jednou skoro z kopce do kopce (ano, i to je v Pardubicích možné) a naprosto v pohodě.

Fascinovala mě organizace. Na rozdíl od Aegona byli organizátoři asi tři – jednoho jsem zahlédl vpředu, jednoho vzadu a poslední si tak nějak bruslil kolem. Policie bylo více, ale zase tak nějak v klidu. Občas něco zavřeli, občas na některé křižovatce stavěli dopravu, ale tak nějak nenásilně. Když se dav nahromadil, místo pokřiku “jen v pravém pruhu” se spontánně zabraly pro bruslení pruhy oba a auta sama od sebe zastavila u kraje a počkala, až bruslaři přejedou. Žádné troubení, většinou úsměvy, občas někdo zamával. Neskutečný rozdíl proti Praze.

A rychlost ? Nejelo se příliš rychle – většinou. Ale několik úseků, kde se do toho dalo opřít bylo, stejně jako několik pomalých, relaxačních. A za celou dobu se ani jednou nestálo a nečekalo, až se bruslaři “naštosují”.

A jak to dopadlo ? Všichni dojeli obě kola Pardubicemi a podle výrazů si to užili.

Pěkné odpoledne – a příští první pondělí v měsíci nashledanou v Pardubicích na bruslích.

PS. Konečně jsem se dostal na Kunětickou horu. Ať už na bruslích nebo pěšky – návštěvu hradu lze jen a jen doporučit.

Po stopadesáté a pořád špatně. A ještě hůř.

První zmínka z mobilu už něco naznačila. A celkové dojmy jsou ještě horší.

Přijel jsem půl hodiny před startem. Show už běžela, dav natěšených bruslařů dílem sledoval dění na pódiu, dílem ujídal melouny roznášené hosteskami. Show měl na starosti Manďák + jeho agentura. Bohužel i přes pódium nebylo vidět mnoho. Pak už jen mnoho policijé a záchranky.

Šťastně optimistický moderátor hecoval dav a jako že to bude super a kchůl. Ano, trasa, které se jela minimálně šestkrát za poslední tři roky a ještě se pro jistotu překrývá s Hapa blade night je fakt odvaz.

Na Sáblíkovou letos penízy nevybyly. Nebo nevím proč nedělala jako obvykle křoví s tím, že občas v čele bruslařů ujela i dvě sta metrů. Stejně jako chyběly dresy Novis týmu (nebo jak se to celé jmenuje). Zato přibylo logo Hepy. Pokud má D. rozum, uteče od tohohle někam hodně daleko.

Start a už se jede přes most. Aha, jede. Rychlost chůze je překonána, hranice zvuku nadosah. Tedy – hranice zoufalého zvuku, který se mi dral z hrdla protože nodprkuacotozasepročtonejede ?

Nejede ? Nejede ! Po rovinně jakž takž, ale jako obvykle geniální nápad nezrychlit auto pod mírným svahem do Zborovské Svornosti je již tradicí. Tentokrát okořeněné nějakými zaparkovanými auty a jakousi stavení prací nečinností, kdy se dav zhustil ze všech stran. Juchů. Super jízda městem.

Stále volným tempem k otočce k Hořejšímu nábřeží. Využívám roztahaného davu a zkratkou Na Valentice si dávám mini-okruh třikrát. Nejsem sám. Když si představím, že čelo bruslařů stojí celou dobu někde na semaforu a čeká a čeká a čeká…

Čeká se poměrně dlouho i poté, co přijedu. Dlouho se čeká.

Stádo bruslařů se trochu sjednotilo a jede se zpět k mostu Palackého. (Ano, dle vzoru vítězství Pyrhy). Ignoruji policii a jedu k osvědčené zkratce na most. V davu se rvát do mírného kopce ? Děkuju nechci. Cesta přes most a další traumatické místo – sjezd z Palackého náměstí.

Citát dne:

Moderátor:” Policie vás žádá, abyste využívali jen pravý pruh silnice”.

Z davu: “Fašisto!”

Policie brzdí, doprovodné vozy brzdí, bruslaři se hromadí. Propadám beznadějí a mířím mezi tramvajové koleje. Bez jakéhokoliv odrážení získávám několikanásobnou rychlost a přibrzďuji až za třemi (proboha proč tolik?) moto-policisty. Ano, zvuk píšťalek mě provázel celou dobu – asi se mi někdo snažil něco naznačit. Nepochopil jsem.

Uklízím se na chodník a čekám na známé či na průjezd všech lidí. Pomalu se kolem sune lidská řeka. Úsměvů minimum, spíše otrávené obličeje. Poznámky o rychlosti. Nebo jejím nedostatku. Na první pohled se baví jen minimum lidí.

Celé stádo předjíždí lidí na cyklostezce, kteří k téhle akci nepatří a proto si mohou jet jak chtějí. Závidím jim. Ale ano, je to jen moje chyba – pokud se podíváte po tomhle blogu, zjistíte, že Prahu mám projetou vcelku slušně. Ale chtěl jsem se zúčastnit masové akce. A tohle mám za to.

Dojíždíme na obrátku u Podolského stadionu. Pouštíme několik tramvají, dav bruslařů se trhá. Doufáme, že při dohánění první části zrychlíme. Na chvíli. Po pár desítkách metrů dojíždíme první část skupiny a čekáme s ostatními na zbytek. Moderátor šťastně žvatlá, jak si užíváme super jízdu městem. Ztrácím nervy a ještě před Vyšehradským tunelem se odpojuji a mířím mimo dav.

Tam někam, kde nebudu organizován. Kde mi sice nikdo nezastaví dopravu, ale budu moci městem opravdu jet. Kde mi hrozí více nebezpečí, ale získám neskonale větší počet zážitků.

Někam, kde budu jen já, mé schopnosti a brusle. Svobodný. Znovu.

Po opravě bruslí a zkratce přes Žižkov jsem (včas !) dorazil do Podolí na Hepu.

Zpočátku měli organizátoři převahu, ale jak se blížil čas odjezdu, poměr se převážil ve prospěch jízdychtivých bruslařů.

Všichni s obavami sledovali olovněné (čí spíše až černé) nebe a polovina lidí měla na mobilu otevřené blesky.com.

Pár kapek spadlo, ale “dalos se to” a tak nic nebránilo vyjet. První studená sprcha (skoro doslovně) přišla po pár stech metrech – mokro. Nějaký mrak si vybral půlkilometrový úsek a vypršel se tam. Louže, mokro, hnus. Tedy – hlavně pro ložiska. Já si to v loužích docela užil :)

Na úkor o něco kluzčího povrchu s jelo pomalu, moooc pomalu. A jako bonus při přejíždění kolejí (ukažte mi v Praze silnici, kde po pár metrech nejsou buď dlažební kostky nebo koleje) organizátoři stojící a navigující dav přesně v místech, které bych se nebál označit jako “únikové zóny”. Chtěl jsem (a potřeboval jsem) tak půl metru prostoru, ale tam stál organizátor. Takže jsem si vyhradil levý pruh silnici a hned se dočkal napomenutí, že tam ne. Grrr.

Za chvíli bylo opět sucho a než jsme se vraceli zpět, uschla silnici komplet.

Rádio City (či kýho čerta) jsem moc neposlouchal – sluchátka to jistily a tak o hudbě moc neporeferuju.

A přestože to bylo příjemné, je to už takové klidné, rutinní, nevzrušivé… Ale Ditě tam nebudu dělat bordel.

Počkáme na příští týden a Aegon – tam je to jedno.

Nikoliv Tolkien, ale cesta přes Prahu tam a zpět. A když přes Prahu, tak kompletně.

Start na Letné (stejně jsem se potřeboval s R dohodnout o tom, kde mi nechá klíče na sobotu do půjčovny). Kostelní dolů. Docela hustý provoz – asi následek všech možných i nemožných uzavírek kolem Letné.

Přes Štvanici, Hybernskou a přes Příkopy. Nuda, nuda, šeď, šeď. Turisti, kostky… nic, čím by mě to dneska donutilo přestat vnímat hudbu do sluchátek.

Zadem přes Karlák. Jen na Slupi mě dvě auta pěkně vzala mezi sebe a moc možností jsem neměl. Na Výtoni výjezd pod Vyšehradem směr Podolí. Na stezce bylo hodně lidí. Hodně jich využívá dopravu  do stanice Podolské vodárna, kde se na lavičce přezují a vyrazí směr Zbraslav.

Dojel jsem jenom k Bránickému pivovaru a protože jsem od V něco potřeboval, vyrazil jsem do největšího kopce, který tam je. Zvičina to nebyla, ale o to více zase bylo dopravy. Nechutné, hnusné, nezábavné.

Když jsem vyřídil, co jsem potřeboval, napadlo mě, že když už jsem v těhle končinách, zkusím se podívat do Vestce na stavbu nové dálnice, kde se údajně bruslí.

Projel jsem celou Novodvorskou a jen ten kdo tam byl docení, co to je za peklo. Pak nastoupil čas na GPS – a stejně jsem uhnul na druhou stranu :).

Projel jsem pár vesnic po silnici a byl jsem rád, když se přede mnou objevila dálnice.

A o tom píšu v jiném článku – bruslení na dálnici kolem Vestce.

Zpět jsem se vracel jinou cestou – orientačním bodem byla věž hydrometeorologického ústavu v Komořanech. Lákal mě totiž sjezd ulicí Generála Šišky, který jsem už nejel několik let. Natož s GPS. Ani jsem to moc nehnal, ale podle GPSky to byl vcelku fofr – 57km/h ve stoje. Příště hezky do vajíčka a ta šedesátka padne jako nic. A dole na křižovatce zelená na semaforech – prostě sen.

Dál je to už rutina. Najet na Bránickou cyklostezku a zpět kolem rozvodněné Vltavy. Nával byl jen u Žlutých lázní, kam mladí dynamičtí lidé houfně nabíhali, aby sena nějaké party odlišovali jeden stejný jako druhý. Bohužel je doma nenaučili levou a pravou ruku a tak se tam motali jak…no, motali se.

Po nábřeží k Národnímu (hele, u Mánesa je to zase rozkopané) a tramvají na Ladronku.

Pár fotek z pomalu hotové stavby a dolů streetem. Na Dlabačově bylo nějak těsno mezi auty a a na písku.

A pak už jen přes Evropskou domů.

Podtrženo sečteno – na té kratší cestě mi GPSka ukázala 19 km průměrem 15km/h. Podle odcvakání na mapách to zpět bylo kratší (ne, GPSku jsem neměl puštěnou – baterie v mobilu už nic moc). Takže minimálně 40km a Ladronka k tomu. Plus nějaké to pojíždění kolem – účet za dnešek vidím na hezkých 50km na bruslíc za necelých pět hodin.

No, nohy mě na to bolí.

Víkend trávím v půjčovně. Nuda, nuda, šeď, šeď. I když – až taková nuda to nebyla

A po “práci” jsem si dal malou projížďku – Z letné dolů, přes centrum, Karlák na Anděla. Tramvají do Řep a z nich přes Vypich, Ladronku a Strahov domů.

A ani tam se nic mimořádného nestalo.

Jediné zajímavé bylo večer na buddyway zkontrolovat, kudy že jsem to jel a jak rychle. A ani tam nic mimořádného. První část 8km, průměr 15 a maximálka 38km/h, druhá 12km, průměr 19, maximálka 44km/h.

Co do rychlosti tyhle kopce docela zklamaly. Bude to chtít něco většího. Za mým maximálním rekordem zaostávám skoro o polovinu…

Po loňské (předloňské) účasti na bruslení Mladou Boleslaví mi tahle pro změnu utekla. Ale zřejmě to bylo moc zajímavé.

Petr Manďák zřejmě spoléhal na ústní dohody či dobrou vůli – a ono to tentokrát neprošlo.

Každý rok se do pomoci organizace „bruslení Boleslaví“ zapojovala Městská policie a většinou se to obešlo bez hromady zbytečných povolení. Letos však politici a úředníci nečekaně otočili a začali vyžadovat desítky různých povolení.

Jinak více zde a zde.

Opět nepršelo (zázrak) a tak byla další vyjížďka. Na Letné jsem popovídal s K a pak projel pár zídek.

Byla nějaká divná zima nebo nálada nebo něco – moc mě to netáhlo. Jistě, nasázet pár triků na jistotu a jet dál. Ale žádná chuť něco překonávat nebo nedejbože zkoušet něco nového.

Na spodní zídce ležel čerstvý exkrement, takže tam se jezdit nedalo vůbec.

Nakonec jsem se jel projet . Přes Letnou a dolů do Stromovky. Starší video ze sjezdu je zde.

Na začátku jsem potkal rychlobruslaře. Elastik, rychlé brusle…stál tam a smutně koukal z kopce. No, nedalo mi to – vrazil jsem ruce do kapes, skočil přes kanál a rovně zmizel dolů. Jen jsem ho zahlédl, jak širokými pomalými obloučky zkouší, jestli se dostane dolů. I po dojezdu, obrátce u Výstaviště a  co je vidět ještě od Planetária – na sjezdu jsem ho neviděl.

Pak už jsem se jen prozevloval přes Trojskou lávku podle Vltavy a přes Barikádníků zpět na Vltavskou a tramvají nahoru. Ještě chvíle na Letné a domů.

Fotka ze dalšího letenského západu slunce.

Mimochodem – Vltava má v Praze sníženou hladinu – takže už plánuji focení na zítra.