Za poslední dobu jezdím vlastně jen přes Prahu sem a tam. A v posledních dnech i optimalizuju cestu – jak vzdálenostně, tak časově.
Vím, že na kole je to možné zvládnout pod dvacet minut (i když trochu jinou trasou), na bruslích jsem zatím na 35 – ale neřítím se do jednosměrek jako sebevrah a většinu jízdy vím, co dělám.
Ale zážitků z toho není mnoho.
pondělí, 26. 9. Jiný začátek trasy, program od 16:00. Snad to půjde a pojedu.
Co dělat v osm, bohužel už potmě, na Smíchově ? Skočit do metra a odjet na Zličín. A dát si to zpět domů. Ze Zličína směr Řepy – jede to pěkně, na novém kruháku bylo volno, ale v rychlosti jsem se tam vešel jen tak tak. Chtělo to lépe si najet a větší průměr asfaltové silnice. Jo – a na mapě ještě není namalovaný. Na tomhle úseku maximálka 35. Slabé, velmi slabé.
Přes Řepy s rukama v kapsách až na Bílou horu a Ladronku. Areál jsem přefičel a zle vyděsil kolegu bruslaře, který tak úplně nečekal, že ho někdo po tmě předjede a ještě tak rychle.
Za Ladronkou z kopce a uhnout mezi stadiony – překvapilo auto stojící v bráně, ale nějak jsme se tam vešli. Přes ohromné parkoviště na hlavní s k Dlabačovu. 38km/h. O něco málo lepší, ale stejně to pořádně nejelo. Což mi připomíná, že sem chci dát fotku koleček po několika stech kilometrech – zatím překvapivě dobré.
Z Dlabačova klasicky Myslbekova – Parléřova – Keplerova. Prvních 40 – 41,5km/h. A rychlá modlidba nějakému bohovi ať na odbočce do Parlérovy není mokro. Nebylo.
Pak už jen ke Střešovické vozovně a dolů Pevnostní – podruhé 41 km/h. Na evropskou mi nevyšly semafory, takže dojezd po chodníku.
Toť vše. Příjemné, rychlé a nenáročné.
na bruslích ? Proč ne. Dívám se na mapu a nevidím v tom (velký) problém. Z Vinohrad to jde, pár kostek je na Náměstí Míru u Vinohradského divadla. Ale žádná tragédie. Anglická a Žitná je slušný asfalt, Štěpánská se také dá projet. I když tenhle úsek bude náročnější na kola – bude se hodně brzdit. Průvod jede pomalu a už loni byla policie dost nevlídná na ty, kteří zkusili jet před organizovaným průvodem.
Václavák. Hm. To je slabé. Na bruslích doporučím vynechat výjezd nahoru a dolů a plynule se přesunout do Opletalovy, kudy se budu vyjíždět. O kus dál v ní je už zase asfalt.
A pak to bude vcelku dobré. U Bulhara na magistrálu směr Štvanice, smyčka u Husákova ticha a směr Rohanské nábřeží. Ano, tak kde se jezdí Life in Line. Takže velmi, velmi dobré. Pár metrů kostek se objeví na Nábřeží kapitána Jaroše – ale jednak se dá jet na tramvajovém tělese nebo na protějším chodníku.
Stejně jako další trasa přes Libeňský most a Holešovice – jezdím tamtudy poměrně často a bez problémů. S drobným zpestřením v podobě nadjezdu přes koleje kolem Holešovic – zastávky je to dobré až do Veletržní. Tedy – ne že by tam byly kostky, ale výjezd na Letnou je dost do kopce. A když říkám dost, tak tím myslím dost.
Traverz do Kostelní (možná tam někde pár dlažebních kostek je) a je to. Letná, cíl.
Letošní cyklojízda vypadá k bruslařům milosrdně. Tak ideály sem, ideály tam, přijeďte se projet po magistrále.
Disc. Popis celé trasy je psán z hlavy, za nepřesnosti se omlouvám. S organizací cyklojízdy nemám nic společného.
Moc se mi dnes chtělo na brusle – ale netušil jsem kam. Všude jsem byl, všechno jsem projel.. nebo to tak alespoň vypadalo.
Takže co ? Letná, centrum, Smíchov a metrem do Stodůlek. Míjím místní raily a zídky a zvolna projíždím sídlištěm směrem na Nové Butovice. Místy to jede, místy ne, místy brzdím v trávě a vracím se na vhodnější cestu a směr. Snaha vyhnout se hlavním ulicím se daří.
Dojíždím do Butovic do “inline parku”. Pár bruslařů tu, coby motorové myši, krouží dokola. Dívám se do mapy – nejsem si jistý, kudy přesně. Ještě kus tak pokračuju k ulici Novoveské. První sjezd. Moc to nepouštím. Přestože jsem tu jel (asi na kole), nepamatuju si nic. A o pár metrů pěkný padáček kamsi mezi stromy. Jedu pomalu – škoda, dole bylo místa dost a dost. Příště.
Jsem na začátku Prokopáku. Asfalt zatím jde. Horší jsou vlhké fleky a na nich nalepené listí. Snažím se jet po suché části vozovky a docela se daří. Asfalt se zhoršuje – jde to, ale do pohodové jízdy to má daleko.
A už jsem na ZLíchově. Po silnici, chodník je na nic. Pouštím mávnutím auto (což mi připomíná, že za poslední dobu mi jen jeden řidič blikl jako poděkování) a uhýbám na Barandovský most. Na druhé straně Vltavy chvíli přemýšlím, zda se mi chce ještě na Zbraslav – chce.
V klidu, žádný spěch. Kolem bránického skateparku a dál. Jezdí tu dost lidí a vcelku je to přehlídka chyb při bruslení. Od šmajdání, přes chybné držení těla k zmínátní wannabe rychlobruslařů.
Plus pár hůlkařů – obdivuju ten nápad vyrazit na úzkou stezku s tyčema a překážet jako sobě, tak ostatním.
Dojíždím na Zbraslav – a hele, Tóča tam svým luzným zjevem obluzuje další generaci bruslařek. Tvářím se, že ho nevidím a točím to zpět. A hele, Jerry. Prohodíme pár slov a pak ten člověk navrhne svižnou jízdu. Proč ne – ale pro mě je to tak 2/3 normálního přepravního tempa. Tudíž víc brzdím než jedu. Po pár stovkách metrů se srovnáme a kecáme o všem možném.
Jerry se zmiňuje, že tu za léto najet 1000km. Tvářím se že mu věřím – dvakrát týdně 20km tomu úplně neodpovídá. Ale co bych se hádal.
Zpět do Bráníka dojíždíme za tmy. Pokračuju směr Dvorce a pod Jeremenkovou se ptám sám sebe, jestli mi to za to stojí. Nestojí, ale jedu nahoru. Jde to snáze, než jsem čekal a nebýt mizerného chodníku, tak jsem tam coby dup.
NAhoře se dozvídám, že u mých oblíbených číňanů je rozbitá lednice a Shock piju v pokojové teplotě. Bleee.
Dál už tradičně – Pankrác, Vyšehrad, Vinohradská, Hlavák, centrum a Letná. Na schodech na Letnou je mi docela dobře – na to, že mám v nohách přes 50 km mám energie na rozdávání a i při dojezdu domů si říkám, že by se ještě kus dalo jet. Že by to šlo.
Ale nakonec zajíždím domů a je to. Dnes 56km.
Jen na hodinu, na Letnou. To byl plán. První část vyšla. Na Letné jsem si zablbnul a jen tak zaskákal – 180, 360, sem tam nějaká pitomost na lavičce.
Na jednu stranu mi chybí grindování, na druhou stranu rychlost neojetých koleček a ložisek je fenomenální. Yep.
Ale nestačilo to – Stromovkou dolů a okruh přes Holešovice. Tlačil mě čas – takže zpět na Letnou a konec. Pár kilometrů, velká zábava. A žádné mimořádné zážitky.
docela dost – 38km, prakticky na jeden zátah. A mimochodem – už začínám blbnout a jezdím jak rychlobruslaři i do kopce.
Takže kudy ? Zadem kolem Technické knihovny (hele, tam je nových staveb, i něco na pojezd tam je) a na Evropskou. Tramvají jsem si pomohl do Veleslavína a zbytek odšlapal až nahoru na Dědinu. Uff. Pak zkratka přes Starou Ruzyni a kolem Obi nahoru.
Při nájezdu na kopec z Drnovké za mnou byl nějaký cyklista. Toho bohdá nebude, aby mě dojel. Takže z kopce slušný fofr. Na protisvahu jsem zpomalil a v klidu se uklidil na chodník. A hele – cyklista zpomalil, přeřadil kamsi hluboko a začal se do kopce trápit. Toho bohdá nebude, abych ho nedojel. Žádná přednost do kopce – zahájil jsem stíhací jízdu. V polovině jsem ho dojel, na konci jsem ho dal. Potkali jsem se, když jsem u Hornbachu čekal na semaforech na zelenou. Takže ego pomasirovat: check!
Jak tak zvolna stárnu, zpomaluju. Kdysi jsem Řepy projížděl kdysi, poslal jsem to z kopce a neřešil, co bude pod ním. Teď to zohledňuju a raději si dám pár zatáček a podívám se, co mě dole čeká. Průjezd se tedy logicky zdržel. Ale důležité je si to (moderně řečeno) užít. Raději dát jeden dva skoky, slalom mezi kanály – a to, jak to bylo rychle je až na druhé koleji.
Dojel jsem na Plzeňskou a pokračoval ke Smíchovu. Jednu chvíli to bylo bok po boku s autem Policie. Nikdo nic neříkal a já tam rozhodně nezdržoval.
Většinu cesty jsem si vystačil s pruhem vyhrazeným pro autobusy, kola a taxi. Nikdo mě neobtěžoval, nikdo netroubil a tak to uteklo velmi rychle.
Smíchov, přes most kolem Tančícího domu, Palackého. Tramvaj ? Ne, až na Karlák. A hned zakopnutí o koleje. Ustál jsem to, ale bylo to o milimetry. A už jsem se posunul tramvají na I. P. Pavlova. A GPSku pustil až za Nuselákem… Výjezd z Pražského povstání na Pankrác je stále dost nechutný, ale přezevše je to čím dál snadnější. A už je tu Budějovická. Otestovány nové cyklopruhy a cyklostezky – je to úzké, je to mizerné, je to na níc. Ehm.
Už se tmí a tak pokračuju – zpět Nuselák, Legerova, nová, vcelku slušná trasa kolem I. P. Pavlova a Rozhlasu na konec Vinohradské. Kolem Opery dnes pusto prázdno a v poklidu Hybernskou přes Staromák na Letnou.
Nevím proč, ale po 35km jsem byl výrazně nabuzený na další. A to tak, že jsem prvních několik bloků na schodech vyběhl. Kolečko na Letné, pár checkinů do foursquare a je to.
u Letné Letné míjím ohromnou frontu čekajících na představení. Jdu po trávě, do davu zleva doprava se mi nechce.
Ležím večer doma a je mi fajn. Nohy bolí, ale projel jsem se skvěle.
Tak. Na Černý most a zpět. Nové brusle, kola, všechno. Takže beru.
Cestu tam zkomplikovalo jen to, že je mi líto koleček. Tudíž se mi nechce z kopce brzdit, aby se neošoupala. A protože se nechci zabít, tak volím spíše menší kopce. Na výběr byla Stromovka a Letná Kostelní dolů. Hm. Takže raději Stromovka.
Pak už přes Libeňský most, Palmovku a směr Hloubětín. Cestu jsem si zkrátil přes nejdražší cyklostezku v Praze. Tentokrát je na řetěz zamčený vchod z dolní ulice po schodech. Ufff.
Pak už jen mezi Hloubětínem a Černým mostem prokličkovat sídlištěm a hotovo. Necelých 20km za necelou hodinu. Beru.
Zpět jsem se vracel tmy. Jen dva momenty – střet s Městskou policií (45km/h na 30, v protisměru…). Nakonec jim vadilo něco úplně jiného a po delším povídání (poučení o možnosti odepření bylo kde…) to prošlo bez jakéhokoliv postihu. Když je tam dobrý asfalt, lehce z kopce a přece tam nepojedu po chodníku, že.
Druhý WTF moment byl v tunelu pod Žižkovem. Od Krejcárku do tunelu se svítilo, v tunelu také. Za ním tma. Úplná. Vracet jsem se nechtěl, takže nahodit mobil, nahrávání videa a pustit blesk. Dosah kolem 3 metrů stačil a už se dolů fičelo. Opatrně.
Dál zcela tradičně Hlavák, Hybernská a Letná.
Celkem přes 35km (takže nic moc) a velmi příjemná projížďka noční Prahou. Jasně, až na ty policajty…
neboli další večerní bruslení s Aegonem. Už teď o víkendu.
Podpásová otázka, zda to bude tak strašné jako obvykle se tak nějak nabízí sama.
či spíše nepříjemností.
Zpočátku jsem měl spoustu času – a nakonec se to smrsklo to projížďky směr nejhorší skatepark v Praze. První mě varovalo v Kostelní ulici na downhillu ustřelení levé brusle. A při pokusu o přejetí přechodu jen po patě se to seklo a nechtělo to jet – ne že by to v plné rychlosti mělo šanci nějak ovlivnit směr a rychlost jízdy.
Konec přišel po výstupu z metra na Budějovické. Jen jsem prokličkoval kancelářsko-whatever komplexem a najednou to nejelo. A brusle přepadala dozadu. Hm. Kus toho chyběl.
Levé zadní. Nouzově jsem přehodil prostřední dozadu a odbelhal se na Pankrác. Naštěstí kola, které jsem tam kdysi dával, ještě nebyla nainstalována, takže jsem je opět zabavil a namontoval. Jenže nebyla nová, takže sjeté každé jinak. Ve výsledku levá brusle dost brutálně zatáčela dovnitř a naopak ven se jí zatočit ne a nechtělo. Chvíli jsem tam drbal chodník slajdy – no, docela to šlo.
O něco později jsem se vydal zpět. První kroky nic moc, kolem Kavčích hor už to docela šlo a na Nuselském mostě jsem o tom ani nevěděl. Příliš. Využíval jsem každý kopec pro pár zatáček – abych kola trochu ojel a zrovnoměrnil. Docela se dařilo.
Trochu jsem kličkoval kolem I. P. Pavlova – po fiasku mezi tramvajovými kolejemi se mi nedaří najít trasu, kterou bych si oblíbil.
Finálně – když jsem uhnul od Rádia Svobodná Evropa ke Národní opeře, zrovna skončilo večerní představení. Chodník plný zleva doprava, dámy v šatech na uskakování před bruslaři zcela nevhodnými, prstě na nic. Nějak jsem to ustál, ale ani nevím přesně, jak se mi to povedlo.
Zbytek cesty (krom tradičního chaosu na Staroměstském náměstí) byl už v klidu. I když potmě. Tak alespoň kus sýra měsíce.
Vidíte tam něco ? Ne ? Tak asi tak je na Letné vidět…