TiK

ale nějak sešlo napřed z bruslí celkově – a mám-li být upřímný, (už) mě to ani nějak neláká. Taky být druhý až po skejtrech, že ?

Blanka !!!

A ještě jeden tendenčněji laděný článek.

Kdybych ještě bruslil, tak jsem už asi v TV byl také :)

https://www.facebook.com/photo.php?v=632349533482901&set=vb.163112957073230&type=2&theater

resp. stránka Martina Peka

Tak jo, alespoň jednou v roce na bruslích na oficiální akci. A protože co jsem se na to v Praze vykašlal, zůstává už jen Modrá jízda.

Mimochodem – akce, na které se nic nemění už roky je buď mimořádně povedená, nebo už je to každému jedno.

Vypečený byl už úvod – postupně jsem nacházel start akce v rozpětí jedné hodiny – záleželo na zdroji oficiálním, facebookové stránce či “jedna paní povídala”. Nakonec jsem tedy přijel o tři čtvrtě hodiny dříve a stihl ulomit kus brusle. Ikeo, třes se – pojedu pro další prkýnka.

O tu třičtvrtě hodinu bylo na místě už několik bruslařů – mezi nimi kličkovaly hostesky a rozdávaly balíčky od sponzora (již několikátým rokem se divím, proč ne až po jízdě – asi je praktičtější při bruslení mávat kolem sebe igelitkou). O zábavu se starala tradičně Evropa dvě a moderátor trpěl tradičním slovním průjmem “je jedno co říkám, hlavně když pořád mluvím”. Své kydy občas proložil hitem, který před těmi deseti, dvaceti lety vládl top ten a byl skoro i celosvětový.

S nadcházející osmou hodinou bruslařů přibylo, ale stejně to byla jízda s jednou z nejslabších účastí, co jsem zažil. Nepřišel Martin Sáblík, byla zima a brusle už jsou za zenitem. Vyberte si.

White noise z reproduktoru jsem odstínil vcelku vhodně vybraným playlistem do uší a už se do pokročilého soumraku vyrazilo.

Přes most a tradičně doleva do Svornosti. Stal se zázrak a konečně to z kopečka pustili a doprovodná vozidla neblokovala bruslaře. Fofrem až na otočku na začátku Strakonické (konečně jsem viděl ty proslavené květináče) a zpět. První čekání až na nájezdu zpět na most – hele, takhle rychle se to ještě nejelo. Na jednu stranu bylo málo lidí, na druhou stranu jsem měl pocit, že se organizátoři, policie a vůbec všichni snaží mít jízd z krku co nejrychleji.

Zpět přes most a odbočka na Rašínovo nábřeží. Tam už se překvapení nedějí a auto v čele jízdy jede kopeček 10km/h a brzdí co to jde. Tak nějak se potuluju davem a obhlížím ostatní bruslaře. Cenu pro idiota jízdy bych udělil člověku, co na skupinovou jízdu městem dorazil na bruslí a s hůlkama. Bez diskuzí.

Dost lidí mělo helmu, co se tváří, že helma není. Nebo něco takového.

Celková úroveň je spíše lehce pokročilý začátěčník ale vzhledem k (ne)náročnosti trasy to není problém. Pod Železničím mostem směrem k Vyšehradskému tunelu si vzpomínjám, proč jsem radeji jezdil jinudy. Asfalt je fakt mizerný.

Otočka u Podolského bazénu a zpět na Palackého náměstí. Nebylo to objektivně špatné, ale subjektivně dorážím totálně zpruzený. Prostě takové normální inline komerční masová vyvoněná akcička pro širokou veřejnost s dobrou organizací a nulovým adrenalinem pod dozorem policie.

Tedy (už) nic pro mě.

nebo bezpečnost především ?

Ulice Pujmanové slouží poměrně často jako tréninkový ovála pro bruslaře. Stejně často, jako je odtamtud městské policie vyhazuje.

Což je mi vcelku jedno. Ale tuhle večer mě tam rozesmál jeden (ač to vlastně k smíchu není). Večer, prakticky po tmě. Rychlobruslař. Slušná rychlost. Helma. Nějaké chrániče. Takže jako ok. Ale nic, vůbec nic reflexního na sobě.

Nechápu. Když už jdu kroužit mezi auta a beru si ochranné prvky, jak mohu zapomenout na odrazky ? Nebo alespoň metařskou vestičku ? Jako skrytý ninja byl bezkonkurenční a měl štěstí, že jsem jel na kole – v autě bych ho asi sestřelil. Omylem, ale ve stejné situaci bychom se tam nevešli. Kolo je menší, takže bruslař může i nadále jezdit.

A to je ta inteligence rychlobruslařů v kostce.

mezi auty z kopce dolů a dvacet metrů přede mnou padne na křižovatce s Dukelských hrdinů červená, je toho adrenalinu až zbytečně mnoho.

To jen tak na okraj.

Už tu nějakou dobu píšu o historických místech, kde se dřív jezdilo. A nějak zapomínám na to vlastně nejzásadnější – Scénu.

Před mnoha roky se tu scházeli první bruslaři, většinou na trekách, skejťáci a občas všechny přišli zmlátit náckové. Veselé časy. Poté byla doba, kdy vjet kolečkem na mramor Scény znamenalo příjezd Policie. Teď tam občas jezdí bikeři a alespoň podle občasných průjezdů jsou tam brusle každému vcelku jedno.

Historické foto (více zde)

Co se jezdilo ? Lavičky u zdi, schody od jednoho do čtyř přes roh, takové divné sedačky, které už tam dávno nejsou a pak ještě zídka u křovin a socha.

Ale hlavne se využívala plocha – od her na babu (a více či méně násilných variací na dané téma) po zkoušení ouška a první třistašedesátek. A ti nejdrsnější si dávali skoky od staré budovy Národního divadla. Byl tam úzký rozjezd a dopad na litinový kanál. Na tu dobu moc hardcore.

V neposlední řadě to bylo místo setkávání. Stačilo dojet na Scénu a prakticky vždy se našel někdo ochotný vyrazit na libovolný street. Jmenovat nebudu – stejně by to už nikomu nic neřeklo.

Aktuální foto

Jak se tak dívám, zapomněl jsem na jedno z historických míst, které bylo rozhodně také velmi důležité. Palác kultury. Později sjezdový palác. Pak Kongresové centrum.

V na konci tisíciletí se u paláce scházelo mnoho bruslařů a bylo to výchozí místo pro mnoho streetů. A co se jezdilo ? U paláce je řada laviček, tři patra květináčů, schody osmičky a dvě lomené zídky ze schodů. Plus volná plocha ohraničená zídkami, nějaké ty schody v blízkém okolí raily.

Dalo se tu být celý den, chvíli jezdit, chvíli sedět ve stínu a kecat s lidma.

V té době jsem mezi své lepší triky počítal fakie 540 z těch osmi schodů. A tak. A lidi jako Cirkus či Vembi.

Dnes je to… jak kdy. Oficiálně je bruslení asportování zakázané (soukromý pozemek), v praxi občas přijde ochranka v rozmezí 5-100 minut, občas projde policie. Záleží na štěstí.

Ale hrany zůstávají navoskované a i když jsem tam dlouho nikoho neviděl, jezdí se tam. I když spíš kole nebo sk8.

V každém případě se jednalo o jednu ze zásadních lokalit pro pražské bruslení.

protože předělaná kola na bruslích, tedy spíše ložiska, jsou v klinické smrti, není to na moc dlouhé projížďky. Docela jde sjezd do Stromovky – jede to pomalu, ale alespoň se nemusím příliš odrážet. Ne že by mě to na downhillu napadalo často, ale dnes to tak nějak přišlo.

Ve Stromovce ani nebylo příliš živo. Největší rozruch budilo pár aut, která se tam tak nějak vyskytovala. Bruslařů pomálu, cyklistů také a srovnávat to s předvčerejší infarktovou situací v Bráníku netřeba.

Projel jsem Stromovku a přes Trojský most ke slalomovému kanálu. Most je, stále v rámci oprav, vcelku tragický. Díra vedle díry a sem tam nějaké to zúžení, aby bylo více legrace.

Kolem slalomářského kanálu až k soše; konečně jsem nezapomněl vosk a tak nebyl problém trochu podráždit mramor. Místa tam moc není a hrana není příliš dlouhá, ale je to změna proti Letné. A nechodí tam příliš lidí.

Pak už jen přejet most a přes Holešovice na Vltavskou a zpět na Letnou. Tam jsem se chvíli flákal a koukal do sluníčka – ani nevím, proč jsem dnes vyjel, když se mi ani nechutně nechtělo, natož aby mě to bavilo. A až na Letné jsem si vzpomněl, že jsem se chtěl stavit na Ortenově náměstí na starém plácku – když už jsem tam tudy jel. 

Toť pro dnešek vše.

Kolo v opravě a venku hezky – brusle.

Na Letnou a rovnou směr Florenc na metro.

Z Budějovické směr skatepark na Tyršově vrchu kolem starého railu u Kačerova. Odhad směru úplně nevyšel a tudíž to bylo všechno, jen ne přímá cesta. Až kolem Jižní spojky až k ulici Chodovská a U plynárny. Nakonec jsem (po dlouhém, dlážděném chodníku) dojel až pod kopec. Nahoru jsem vyběhl po trávníku a nahoře objevil napřed jednoho kolaře a o něco později dva skejťáky. Skatepark je příliš malý a moc dlouho jsem tam nezůstal.

Pak podle Botiče pod Nuselský most a po schodech nahoru.

Tam jsem si splnil předsevzetí o novém triku (či starém triku na novém místě). Na spodní části railu soul grind.

Pak už jen přes Prahu a zpět přes Letnou.

Celkem 25km.

Konečně se ukázalo slunce. Takže honem na Letnou a kolečko po Praze.

Tam mě to ale po chvíli přestalo bavit a pokračování na steetu na sebe nedalo dlouho čekat.  V podstatě nic mimořádného – snad až na Vltavské jízda po zábradlí, abych se vyhnul kostkám.

Nakonec přes centrum zpět na Letnou.

A to je vše.