TiK

Na idnes se objevil článek o bruslařích na silnici – ano, stále platí, že jsme chodci. Ale třeba se to změní. A ono je to stejně jedno. V praxi to stojí stejně za houby.

A mimochodem – zmatený je spíše nadpis. Pravidla pro bruslaře/chodce jsou jasná. To že je nikdo nezná/nedodržuje je věc jiná.

POVINNOSTI A PRÁVA BRUSLAŘŮ V PROVOZU

1. Bruslař je podle zákona chodec, takže má stejná práva jako on.
2. Bruslař nesmí na silnici, pokud je podél ní chodník. V tom případě musí jezdit po chodníku.
3. Kde není chodník, smí jet bruslař po levé krajnici nebo při levém okraji vozovky.
4. Bruslaři mohou jet při levém okraji vozovky nejvýše dva vedle sebe, při snížené viditelnosti nebo zvýšeném provozu smějí jet pouze za sebou.
5. Bruslař nemá povinnost nosit například ochrannou přilbu.
6. Bruslař nesmí ohrozit chodce.
7. Bruslař nemá povinnost být na silnici osvětlen.
8. Bruslař nemá zakázáno při jízdě telefonovat nebo požívat během jízdy alkohol.
9. Srážka bruslařů není dopravní nehoda, přesto je lepší při zranění zavolat policii.

zprovoznění nové in-line dráhy na Vrchbělé v areálu Motorlandu Bělá. Včera se vše stalo skutečností a první vyznavači in-line mohli vyrazit na zcela bezpečnou dráhu. Velké stavební práce nebyly potřebné. Celá dráha ovšem doplněna několika lavičkami a odpadkových košů.

Dráha je podle Martina Bušanského, obchodního a finančního ředitele Autosport Promotion dlouhá 1,1 kilometrů. Tedy krát dva na bruslaře čeká více než dvoukilometrová dráha. Široká je téměř 5 metrů, plně asfaltová, bez terénních nerovností.

Pozn. Kilometr tam a zpět. Má tohle vůbec smysl ? Je šance, že budou brusle brány jako např. druh dopravy a stezky povedou odněkud někam ?

Dnes to na polední škavaření sádla nebylo. Co jsem naměřil na balkoně je až až.

Ale alespoň večer jsem se byl na chvíli projet na Letnou. A bylo to super. Výborný nálada, letenský podvečer, triky se dařily…jen škoda, že jsem byl příliš unavený na nějakou delší akci – dnes by byl street přes Prahu úchvatný.

WTF momenty:

• V teto souvislosti upozorňuje, ze v nove části areálu platí stejml pravidla,jako v te dosavadní. "Děti do IS let by mely bruslit jen s helmou na hlavě. Zakázaná je také jízda v závěsu, tedy způsob,jakým trénuji na Ladronce zavodníci
• Dodává, ze pravě menší 300 m dlouhý okruh by mel připadne sloužit pro sportovní jízdu a zbytek areálu rekreačním bruslařum.
• Podjezd pod Kukulovou ulicí se pozvolna svažuje, pro horší bruslaře jsou k dispozici ještě sjízdné schody, které rychlost nájezdu do podchodu zmenší

nebo se o to alespoň pokouším. Odpoledne na bruslích. Na Letné.

Měl jsem jenom kraťasy a bylo to stejně k nepřežití. Horko seshora od slunce, zezdola se to odráželo od rozpáleného mramoru. Vydržel jsem to hodinu a bylo to až až.

Zůstal jsem na Letné – takže lavičky, lavička a lavička. Soul v různých variacích, nějaké inside a topside. V rychlostech minimálních, ale točil jsem to bez přestávky.

Když už jsem měl dost, domů do sprchy. A protože mě to tam nebavilo, večer na půl osmou jsem šel znovu.

Teplo bylo o něco snesitelnější, na druhou stranu vylezli ven všichni, kterým přes den bylo horko. A protože se blíží i Mystik, Letná praskala ve švech.

Pár míst jsem si našel a nakonec po přemlouvání psychiky jsem tam několikrát poslal (letošní první) unity – ve slušné rychlosti a přes celou lavici. Takže radost.

Opět se tam potulovali tuc-tuc děti. Snažím se přesvědčit telefonu, že mi dá video, které jsem tam natočil. Ne že byste o něco přišli, pokud to nevyjde.

Rekord nepadl

Poslední Pardubice na bruslích byly inzerovány jako pokus o překonání rekordu v počtu účastníků – pro českou Guinessovu knihu rekordů. A u toho jsem samozřejmě nemohl chybět.

Slunce svítilo až peklo, ptáci nezpívali a schovávali se ve stínu a na pardubickém parkovišti se začali hromadit bruslaři lační nové vyjížďky. Vyhrávalo rádio a paní za mikrofonem vcelku smysluplně mluvila – co se děje, jak to bude probíhat a informace o večerním charitativním koncertu.

Kolem druhé už bylo bruslařů na místě hodně. Ale bohužel číslovka “hodně” označuje počet 365 kusů – což je jistě pěkné stádečko, ale na rekord ještě stovka chyběla. A mimochodem – docela zajímavé srovnání tohoto stáda se známým počtem kusů s proklamacemi o tisících účastnících konkurenčních akcí.

Před samotným startem ještě sčítání za dohledu státní notářky paní z agentury Dobrý den, na jméno si bohužel nevzpomenu. Každý byl pečlivě ocejchován a spočten. Výsledky byly obratem – už zmiňovaný stohlavý deficit zamrzel, ale jednak se rekordy nelámou každý den a jednak tahle jízda byla o Pardubicích, pohodě a lidech.

Start a už se jede. Trasa sice zatím nejkratší, co jsem ji v Pardubicích jel, ale zato se jela dvakrát. Mapu či gps sem dávat nebudu – nemám, nechce se mi. Ale cesta byla velmi příjemná, jednou skoro z kopce do kopce (ano, i to je v Pardubicích možné) a naprosto v pohodě.

Fascinovala mě organizace. Na rozdíl od Aegona byli organizátoři asi tři – jednoho jsem zahlédl vpředu, jednoho vzadu a poslední si tak nějak bruslil kolem. Policie bylo více, ale zase tak nějak v klidu. Občas něco zavřeli, občas na některé křižovatce stavěli dopravu, ale tak nějak nenásilně. Když se dav nahromadil, místo pokřiku “jen v pravém pruhu” se spontánně zabraly pro bruslení pruhy oba a auta sama od sebe zastavila u kraje a počkala, až bruslaři přejedou. Žádné troubení, většinou úsměvy, občas někdo zamával. Neskutečný rozdíl proti Praze.

A rychlost ? Nejelo se příliš rychle – většinou. Ale několik úseků, kde se do toho dalo opřít bylo, stejně jako několik pomalých, relaxačních. A za celou dobu se ani jednou nestálo a nečekalo, až se bruslaři “naštosují”.

A jak to dopadlo ? Všichni dojeli obě kola Pardubicemi a podle výrazů si to užili.

Pěkné odpoledne – a příští první pondělí v měsíci nashledanou v Pardubicích na bruslích.

PS. Konečně jsem se dostal na Kunětickou horu. Ať už na bruslích nebo pěšky – návštěvu hradu lze jen a jen doporučit.

Koho si to nepotkám na trase Vrchlabí – Špindlerův mlýn ? Napřed bruslařka, v protisměru, jako správný chodec. A o kousek dál bruslař, v pravém pruhu.

Pravda, dopravy tam dnes mnoho nebylo, ale na hlavní tah do Špindlu by mě to opravdu nenapadlo…

Původně to vypadalo dobře, ale podle TV reportáže tam vznikl “také 800m dlouhý okruh pro bruslaře”.

Honění do kolečka za vlastní oháňkou pokračuje.

A z plánku také dvakrát moudrý nejsem.

Po opravě bruslí a zkratce přes Žižkov jsem (včas !) dorazil do Podolí na Hepu.

Zpočátku měli organizátoři převahu, ale jak se blížil čas odjezdu, poměr se převážil ve prospěch jízdychtivých bruslařů.

Všichni s obavami sledovali olovněné (čí spíše až černé) nebe a polovina lidí měla na mobilu otevřené blesky.com.

Pár kapek spadlo, ale “dalos se to” a tak nic nebránilo vyjet. První studená sprcha (skoro doslovně) přišla po pár stech metrech – mokro. Nějaký mrak si vybral půlkilometrový úsek a vypršel se tam. Louže, mokro, hnus. Tedy – hlavně pro ložiska. Já si to v loužích docela užil :)

Na úkor o něco kluzčího povrchu s jelo pomalu, moooc pomalu. A jako bonus při přejíždění kolejí (ukažte mi v Praze silnici, kde po pár metrech nejsou buď dlažební kostky nebo koleje) organizátoři stojící a navigující dav přesně v místech, které bych se nebál označit jako “únikové zóny”. Chtěl jsem (a potřeboval jsem) tak půl metru prostoru, ale tam stál organizátor. Takže jsem si vyhradil levý pruh silnici a hned se dočkal napomenutí, že tam ne. Grrr.

Za chvíli bylo opět sucho a než jsme se vraceli zpět, uschla silnici komplet.

Rádio City (či kýho čerta) jsem moc neposlouchal – sluchátka to jistily a tak o hudbě moc neporeferuju.

A přestože to bylo příjemné, je to už takové klidné, rutinní, nevzrušivé… Ale Ditě tam nebudu dělat bordel.

Počkáme na příští týden a Aegon – tam je to jedno.