TiK

Výstava na Staroměstské radnici. I když je možnost realizace spíše teoretická, na Letnou nevyšly ty nejlepší kousky. Ale alespoň ani ty nejhorší.

A velké překvapení. Ani ne kvůli organizátorů či počasí, ale tak nějak se podařilo.

Na úvod musím říct, že zklidňovaání dopravy mě moc nebere a že na cyklojízdu jsem jel (na bruslích, samozřejmě) velmi negativně naladěn. S tím, jak si napášu článek a budu ironický. Je to přece tak snadný cíl – zablokovat nátlakově dopravu ve čtvrteční podvečer a nasrat tisíce řidičů, jejich nenávist na kole cítím poměrně často. Vlastně ještě aby ne – cyklostezky zužují silnice, násilné zklidňování dopravy ku prospěchu všem třem cyklistům, kteří po nějaké miliónové cyklostezce za týden projedou… je toho dost.

Ale cyklojízd se účastním už dlouho a tradice zavazuje, ne ?

Na Jiřího z Poděbrad jsem jel oklikou – a dost dlouhou část cesty jsem mohl sledovat rostoucí černý mrak. Domácí meteostanice také od rána hlásila déšť. Ale doufal jsem.

Po příjezdu na místo srazu jsem se uklidil před kostel a se zájmem sledoval hemžení pod sebou. Různí lidé, různá kola. Několik desítek longboardistů. Čtyři bruslaři.

Proběhly proslovy a nějaká ta propaganda a mezitím se párkrát zablesklo. Prakticky současně se startem začalo pršet. Zpočátku jen opatrně – takové ty velké kapky na zemi, za kterými se objevuje při jízdě stopa po brusli. Jak bruslaři znají a nenávidí.

Cyklistů mi přišlo méně než minulé roky. Od organizátorů jsem zaslechl číslo kolem pěti tisíc. Opravil bych odhad o tři tisíce směrem dolů. Ale třebas je to jinak.

Ale jedeme. S opuštěním náměstí skončilo sucho. První kopec dolů a už se to vezlo. Držel jsem se kdesi kolem longboardistů , když v tom se “to” stalo. Nějakým zkratem v organizaci na trase Olříčkova – Prokopova – Husitká zavládla anarchie. Zabrala se celá silnice, jelo se mezi auty, nikdo nic neusměrňoval, na mokru to klouzalo a voda stříkala kolem – a bylo to nádherné. Duch těch minulých, nepříliš organizovaných a ne zcela legálních cyklojízd. Po kopcem se potkávali lidé mokří, ale s úsměvem od ucha k uchu. Jak málo stačí k pocitu sounáležitosti.

Od Bulhara k Vyšehradu už nastoupila o něco tužší organizace, ale stále to bylo velmi dobré. Ti, kteří vytrvali v sílícím dešti si vyměňovali spiklenecké pohledy, lidé se spontánně bavili mezi sebou. Do toho minimum organizačních pokynů a i špuntování ulic měli na starost “obyčejní” cyklisté. Policejní dozor v nedohlednu, atmosféra uvolněná.

takhle to bylo někde kolem poloviny pelotonu. Co se dělo na konci či na začátku nevím. Jediné setkání s PČR bylo na Nuselském mostě, kdy jsem čekal kvůli fotkám na čelo průvodu a vynechal jsem tak Nuselák tam a zpět. K jednomu z organizátorů přijel PaCh se slovy “co uděláme s těmi skateboardisty?”. Dozvěděl se, že by bylo fajn je nechat na pokoji a i když si trochu zaremcal, odjel a dál to nerozmazával.

Větší vtipálek byl PaCh na křižovatce Vinohradská Legerova, kde longboardisty zkusil dostat na chodník. Ten je tam široký mezi metrem a třiceti centimetry. Ne že by to někdo bral vážně.

Zpět kolem Hlaváku chvíli svítilo slunce, ale na Těšnově už zase poprchávalo. Husákovým tichem a za Štefánikovým mostem jsem se odpojil a vyjel na Letnou. Ze Stromovky by se mi už nechtělo vyjíždět.

Ztráty a nálezy.

Na jednu stranu škoda ložisek a kol – po delší jízdě v dešti a brzdění jsou vcelku naodpis. Ale tentokrát za to jízda stála. Ale jsem zvědav, jak tahle epizoda organizátorům zkomplikuje schvalování další jízdy.

Ne že by mi na tom nějak záleželo.

Ps. http://vimeo.com/40687555

Na www.cyklojizdy.cz se objevilo prohlášení:

Velmi spolupracující Policie ČR může negativně reagovat na psy, in-lineisty a „matky na kolečkových bruslích s kočárky“.  Prosím zařiďte se v návaznosti na to dle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí.

Takové … no… jak to přesně říct. Půjčím si nadpis jiného článku zde: Hlavně nikoho !. Co přesně v organizaci znamená “může negativně” ?

Takže žádné jasné vyjádření “tohle ano, tohle ne”. Jen takové to české mlženíčko a ono to nějak dopadne.

Zřejmě budu dinosaurus. Někdy mám pocit, že jsem první cyklojízdu (na bruslích, samozřejmě) jel v době, kdy současní organizátoři odložili pomocná kolečka u svého prvního kola.

Takže podle vědomí a svědomí jsem s tím srozumněn. Jakože jo.

Ale.

Ale.

Chci se zúčastnit něčeho co ani nevím jak přesně definovat ? Na protest je to moc uhlazené, na boj se systémem moc masové. A v neposlední řadě na kole skoro cítím nenávist řidičů, když je míjím po cyklostezkých, které prakticky nikdo nepouzžívá a které zklidňují dopravu a snižují propustnost silnic.

Přístup, který volí D-Fens je už ale moc. Zase to ale vypadá na zábavu a místo ploužení se v davu (a vyhábat se policii) zajet kamsi na Vyšehrad a kochat se, co tam kdo vymyslí.

Magistrála je čí? No naše!  Následně, ca od 17:45 pořádá občanské sdružení OSBID naučnou procházku v okolí magistrály. K té se samozřejmě rád připojím a kdo bude mít zájem, může se připojit také. To, že je naplánováno současně s velkou cyklojízdou a na čas, kdy se peloton dostane na Vyšehrad není náhoda.

A vůbec. Od nadšení k vystřízlivění.

protože předělaná kola na bruslích, tedy spíše ložiska, jsou v klinické smrti, není to na moc dlouhé projížďky. Docela jde sjezd do Stromovky – jede to pomalu, ale alespoň se nemusím příliš odrážet. Ne že by mě to na downhillu napadalo často, ale dnes to tak nějak přišlo.

Ve Stromovce ani nebylo příliš živo. Největší rozruch budilo pár aut, která se tam tak nějak vyskytovala. Bruslařů pomálu, cyklistů také a srovnávat to s předvčerejší infarktovou situací v Bráníku netřeba.

Projel jsem Stromovku a přes Trojský most ke slalomovému kanálu. Most je, stále v rámci oprav, vcelku tragický. Díra vedle díry a sem tam nějaké to zúžení, aby bylo více legrace.

Kolem slalomářského kanálu až k soše; konečně jsem nezapomněl vosk a tak nebyl problém trochu podráždit mramor. Místa tam moc není a hrana není příliš dlouhá, ale je to změna proti Letné. A nechodí tam příliš lidí.

Pak už jen přejet most a přes Holešovice na Vltavskou a zpět na Letnou. Tam jsem se chvíli flákal a koukal do sluníčka – ani nevím, proč jsem dnes vyjel, když se mi ani nechutně nechtělo, natož aby mě to bavilo. A až na Letné jsem si vzpomněl, že jsem se chtěl stavit na Ortenově náměstí na starém plácku – když už jsem tam tudy jel. 

Toť pro dnešek vše.

bude ve čtvrtek 19.4. Sraz v 18:00 před kostelem na Jiřího z Poděbrad.

Trasa vypadá slušně a z hlavy bude jediný problém na Štvanici – ale tam se na bruslích dá jet po chodníku. Oficiálně tak jako napůl.

  Předstírám že je jaro, že silnice a chodníky nejsou plné štěrku a že mi není zima. To vše docela úspěšně. Brusle spravené a Praha je zase jen a jen moje.

Projet ulici, nikam nespěchat – není důvod a hele: tamhle je prima  zídka. Jeden dva triky a jet dál. Plácat se ve skateparku ? Do zblnutí jezdit na tom samém místě ? Dnes ne, děkuji.

Jen a jen si užívám.

je to dobré (i když zima ještě neskončila). Pár stovek km na kole se prijevilo a jezdí mi to skoro lépe než na podzim. A svaly bolí jen ty, které se na kole nehýbou (tolik).

Jen mě přestává bavit Letná a pokukuju po skateparku na Černém mostě – ano, to je ten přes celou Prahu.

Jen na chvíli – byli jsme tam ve třech a bylo nám to malé.

je skoro ze mě. Na slunci to jakž tak jde, ale ve stínu je to bída. Ono je to vidět i na letenském mramoru: to není jen voda, ale jsou to zmrzlé kapky. A na ně najet bruslí je …zábavné.

Ale jinak to bylo dobré. Vosku bylo dost a tak jsem se rozhodl zopakovat staronové věci. A dařilo se. Po dlouhé době mám o pár triků najeto víc.

Postavili jste kolem nás nový svět. Svět nekonečných reklamních ploch a dementních sloganů. Svým slizkým reklamním šlemem jste zaplnili naše města a byty. Pokryli jste dokonce i chodníky, takže se nedají schovat oči. Fasády domů jste pokryli obřími tvářemi, které dávají člověku pocit bezvýznamnosti. Vybudovali jste svět nemilosrdné touhy po nových věcech. Snažíte se nám namluvit, že všechna legrace je někde jinde a že k ní pomůže nová značka limonády. Snažíte se nás přesvědčit, že štěstí je koupit si nové auto nebo alespoň nový mobil. Chcete, abychom si bez vašich věcí připadali nepatřiční. Snažíte se nám namluvit, že bez vašich věcí nejsme dost v pořádku. Vzali jste slovům jejich význam. Něha pro vás má hodnotu ubrousku na ruce, lásku jste hodili do jogurtu s ovocem a z bezpečí jste udělali děvku pojišťovacích kanceláří. Slabé a znevýhodněné necháváte po cestě. Myslíte si, že svoboda se dá koupit. Táhněte! Nás se nikdo neptal, jestli v takovém světě chceme žít. Ulice jsou naše.

http://vimeo.com/33611358

Pod tohle se podepíšu.